Deník FORUM 24 sbírá příběhy podnikatelů, na něž tvrdě dopadla koronavirová opatření. Tou hlavní otázkou ale je, jak těmto lidem pomáhá stát, protože neustále posloucháme, jak všechny programy běží a na nikoho se nezapomnělo. Prvním případem, který přinášíme, je firma Juklík, která se zabývá plaváním kojenců a malých dětí. Vznikla v roce 1993 a podle jejího provozovatele Ondřeje Čapka už nezbývá mnoho k tomu, aby Juklík skončil. 

„Jsme společnost zabývající se „plaváním“ kojenců a malých dětí, provozujeme plaveckou školu a další aktivity kolem plavání a malých dětí. Jako firma jsme vznikli v roce 1993 a za tu dobu se Baby Club Juklík (dnes jen Juklík) dostal na samou špičku této aktivity v České republice,“ popisuje pro deník FORUM 24 pan Čapek. Díky úspěšnému fungování měla firma na počátku pandemie finanční polštář. Částka určená původně zejména na renovace činila asi dva miliony korun, pohltil ji ovšem jarní lockdown, zbytky zmizely na podzim.

„Je třeba říci, že letní rozvolnění nám bylo po finanční stránce úplně k ničemu, protože červenec a srpen jsou „výplňové měsíce“, kdy se prodělává. Podzimní uzavření jsme už z vlastních zdrojů nezvládli a museli si půjčit. Program Covid III je úplně k ničemu. Bankovní dům, u kterého jsme 20 let bez jediného problému, nám v tomto programu nabídl nesmyslně malou částku na nesmyslně velký úrok. Zadlužili jsme se tedy trochu soukromě. Výši půjčky ovšem pobralo podzimní uzavření. Firma se ocitla hotovostně na dně. Přichází 3. uzavření a my opravdu nevíme, co dál. Toť současná situace. Abychom si sáhli byť jen na ten pitomý Antivirus, musíme mít zaplaceny všechny odvody. A to už nedáme,“ říká pan Čapek.

Přiznává, že všichni jsou již doslova vyčerpaní a zoufalí. A to jak zaměstnanci, tak nakonec i spolupracovníci a zákazníci. „Co mě osobně přivádí k zuřivosti, je bezostyšné lhaní vlády, že dává nějaké kompenzace. Sto procent náhrady platu není pravda. Jsou to tři pětiny. Padesát procent nájmu je k ničemu, kde vzít na zbytek? Nás se to netýká, jsme ve svém. Vláda si neuvědomuje, že bazény nejsou na vypínač. Technologie musí běžet stále. Zálohy na energie také. Veolia vám neodpustí měsíční platbu. Nasmlouvanou částku musíte zaplatit, i když ji nespotřebujete. Musí běžet účetnictví. Prostě zavřená firma není bez nákladů. Platíte daně, odklady o měsíc nic neřeší,“ připomíná Ondřej Čapek.

Dalším problémem je fakt, že firma musí zaplatit i daň z příjmu, na kterou si ale fakticky musí opět půjčit, samozřejmě s úrokem. A podle Ondřeje Čapka tak Juklík bude platit úrok na daň, která se podniku za půl roku vrátí, protože Juklík bude ztrátový. „Nemáme ani možnost jet přes okénko. Myslím, že jsme opravdu jeden z mála oborů, který je uzavřen naprosto zcela. Úplně, dokonale. Zbyly nám jen náklady, bez jakékoliv možnosti výdělku. A do toho vám soudruzi, kteří jsou státní zaměstnanci a plat mají jistý, radí, že máte jít k soustruhu, že jste čučkař podnikatel, když nemáte „vatu“ apod. Také rady, že máme dělat e-commerce, jsou fajn. Tak se budeme učit plavat na e-shopu. A kadeřnice vás přes internet ostříhají,“ dodává hořce Ondřej Čapek.

Bazén Juklík tak dost možná již dál nepřežije, stejně jako řada dalších podniků ze stejného oboru. Euforie podle pana Čapka vyprchala a možná by podle něj bylo nejlepší odejít do hor a zapomenout na „rozvalený nefunkční stát“. Zadlužovat se na další roky, a poté začínat znovu a ještě s tíhou dluhů, to už si lze podle Ondřeje Čapka představit jen těžko.