Zajímavým klipem připomíná Kongres Poláků v České republice loňské sčítání lidu. Naši Poláci v něm oceňují Českou republiku za její pozitivní přístup k národnostním menšinám a jsou k ní loajální. To je velký rozdíl proti minulosti.  

Převážně v těšínském Slezsku žijí desítky tisíc lidí, kteří se hlásí k polské národnosti. Asi nejznámější z nich je zpěvačka Ewa Farna, která svoje polské kořeny zdůrazňuje při každé možné příležitosti a je na ně hrdá.

Zmíněný klip je třeba ocenit za jeho pozitivní vyznění. Tito Poláci děkuji za to, že mohou žít v České republice, kde mají zaručena všechna práva, tak, jak by tomu u národnostních menšin mělo být na celém světě. Poláci u nás mají  mateřské, základní a střední školy s vyučovacím polským jazykem. V polštině  se rovněž přednáší na Slezské univerzitě v Karviné. Vycházejí u nás polské časopisy a knihy, polské jsou i pořady v televizích a rádiích. Existují i polské kulturní a osvětové spolky. V místech, kde žije více než deset procent příslušníků národnostní menšiny, musí být na veřejných budovách dvojjazyčné nápisy. Dvojjazyčná jsou také na Těšínsku hlášení ve vlacích a na nádražích.

Česká republika je dokonce vůči národnostním menšinám velkorysejší, než byla první Československá republika. Ta jim přiznávala jazyková práva v případě, že se k nim v konkrétním místě hlásilo více než 20 procent obyvatel, v současné době je toto kvorum sníženo na 10 procent.

Dále čtěte

Nenechme se ukolébat! Oslabenou demokracii posilují svobodná média, podporujte je i dál

Deník FORUM 24 a Týdeník FORUM se od svého vzniku snaží nahradit Čechům to, co jim vzal Andrej Babiš: svobodná…

Poláci jsou tedy rádi, že mohou žít v Česku, které je k nim velmi tolerantní, a to je dobře. Jedná se o výrazný pokrok proti minulosti, kdy byly národnostní menšiny na jedné straně utiskovány, na straně druhé zneužívány v případech územních nároků a někdy se staly i záminkou pro vyhlášení války.

Jak už bylo řečeno, Československá republika se v letech 1918–1939 k národnostním menšinám chovala na tehdejší evropské poměry celkem velkoryse. I když nebylo všechno ideální, a tak třeba polští železničáři ve službách ČSD byli automaticky jako nespolehliví překládáni do českého vnitrozemí; nebo polské osmileté gymnázium v Orlové mělo dlouho privátního zřizovatele, teprve ve třicátých letech se stalo školou státní. Na podzim roku 1938 pak Těšínsko obsadilo Polsko a utiskováni začali být pro změnu Češi.

Tyto spory jsou však naštěstí už minulostí. Poláci jsou v Česku spokojeni, jsou rádi, že v něm mohou žít, a to je dobře.