Nějak nerozumím tomu, proč setkání Herman–dalajláma představuje problém. Proč by jejich setkání mělo vytvářet dojem, že ČR se odklání od politiky jedné Číny, což prý byl důvod k sepsání „Prohlášení čtyř“.

I kdyby Daniel Herman vlastní krví podepsal a svatosvatě slíbil, že bude ctít politiku jedné Číny (což je mimochodem nefér vůči Čínské republice na Tchaj-wanu), interpretovat jeho setkání s dalajlámou jako porušení takového slibu nelze. Z jednoduchého důvodu.

Jak dalajláma během své nedávné návštěvy v Praze zopakoval, neusiluje o osamostatnění Tibetu. Jde mu o něco jiného: Aby čínský komunistický režim s Tibetem zacházel slušně, což znamená, aby respektoval lidská práva obyvatel a buddhistickou tradici země.

Co je ale neméně důležité, v České televizi dalajláma řekl, že se v roce 2011 zcela zbavil veškeré politické odpovědnosti. A to nejenom pro sebe, ale z hlediska celé tradice, která je stará čtyři staletí, podle níž byl dalajláma nejvyšším představitelem světské i duchovní moci. A dodal klíčovou větu: „Teď už to tak není.“

Ptám se tedy, jak může dalajláma, který neusiluje o politické odtržení Tibetu od Čínské lidové republiky (a otázku Tchaj-wanu nemá ve své „agendě“ už vůbec) a je pouze náboženským hodnostářem, představovat reálné nebezpečí pro ČLR? Domnívám se, že žádné. A že jde ze strany Pekingu pouze o politickou umanutost, která nemá racionální, ale ideologický základ. A podporovat ideologická stanoviska komunistického režimu by snad politické špičky demokratického státu neměly. Nebo se mýlím?

Tudíž soudím, že ani setkání českého ministra kultury, do jehož agendy naopak setkávání s náboženskými představiteli z logiky věci patří, nemůže nikterak ohrozit českou politiku jedné Číny.

Nepředstavuje-li tedy Hermanův počin pro politiku jedné Číny žádné reálné nebezpečí, pak se musíme s obavami ptát, jaké skutečné zájmy, případně čí zájmy vedly vedoucí ústavní činitele ČR k tomu, že okamžitě napsali ono šokující prohlášení.

Není to poněkud podezřelé? Nemělo by se právě to stát předmětem prvořadého zájmu nezávislých médií i široké veřejnosti?

Poznámka vyšla na autorově blogu.