KOMENTÁŘ / Prezident Petr Pavel během svého svátečního projevu k založení republiky připomněl nastupující vládě, kde jsou její meze. Za zásadní kritérium legitimní veřejné moci označil „respekt k naší ústavě, tedy respekt k řádu, který nás přesahuje. Právě to je primární úkol každého, kdo se stane představitelem státu.“ Prezident přitom hodlá otevřeně upozorňovat na porušování základních hodnot ústavy a principů demokracie. Petr Pavel také vyzdvihl nezávislost veřejných institucí. Médií veřejné služby, justice a bezpečnostních složek.

Vzápětí jsme se mohli od významných komentátorů dočíst, že tímto projevem se Petr Pavel postavil do čela opozice, a proruská propaganda na Parlamentních listech projev označila za „hybridní“ a prosazující zájmy jakýchsi mocenských skupin. Připomeňme, že Andrej Babiš si zjevně prezidentův projev vyložil podobně, což se projevilo jeho nervozitou a také tím, že mu nezatleskal. To je od něj velmi zřetelný vzkaz.

Je potřeba si jasně říct, co tato situace ukazuje. V normální době bychom akcent na ústavu, pravidla hry a nezávislost veřejných institucí mohli považovat za jakousi samozřejmost, protože jde přeci o prezidentův úkol tyto hodnoty a pravidla připomínat. Je to jeho práce a od toho ho máme.

Dále čtěte

Nevěřím, že se taková osoba stane ministrem. Ani Babiš ho nemůže chtít, řekl Rychetský o Turkovi

Bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nepředpokládá, že se poslanec a čestný prezident Motoristů Filip Turek stane ministrem zahraničních věcí.

Jenže my bohužel v normální době nežijeme, jestliže pouhé připomenutí ústavy, pravidel a hodnot demokracie působí jako vyhlášení opoziční politiky a vyvolává nevrlost nastupujícího premiéra. Nová politická moc přitom již připravila program, v němž se formálně hlásí k těm samým hodnotám, jaké vyzdvihl prezident. Tak v čem je tedy problém?

Inu v tom, že všichni dobře víme, jak hluboce ukradená jsou Andreji Babišovi pravidla demokracie. Jenom tu máme zavedený úzus, že o tom raději moc nemluvíme. Dívali jsme se v minulosti, jak Babiš coby předseda vlády neoprávněně čerpal dotace, slyšeli jsme na vlastní uši, jak svým konkurentům vyhrožoval zaklekáváním. Sledovali jsme, jak ovládl a zlomil klíčová kritická média. A vidíme dobře, jak se nyní hodlá vysmeknout spravedlnosti ve své trestní kauze.

Vláda Petra Fialy nebyla schopná vyvodit z této ničivé destrukce pravidel přiměřená protiopatření a Babišův mocenský parní válec zastavit. Tím také de facto legitimizovala zrůdný systém Agrofertu, tedy privatizaci veřejné správy soukromým holdingem. A na tuto neschopnost také tato vláda tragicky dojela. Aspoň jsme si mohli na chvilku oddychnout od tíživé a truchlivé podívané na vládu orientálního sultána s jeho kleptokratickou posedlostí.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

Nyní sledujeme vášnivý odpor k Filipu Turkovi kvůli jeho odpudivým projevům a máme se prý modlit, aby jej prezident nejmenoval ministrem zahraničí. Přitom Turek logicky do Babišovy vlády patří. ANO je členem stejné frakce temných antiliberálních sil jako Turek. Ostuda, kterou by Turek přinesl České republice, by zcela jistě byla značná. Zjevně jsme ale už zapomněli na ostudu, kterou jsme měli po Evropě za první Babišovy vlády, kdy se musela celá evropská politická reprezentace pořád dokola zabývat jeho konfliktem zájmů a zneužíváním dotací.

Naším hlavním problémem tedy není Turek, a dokonce ani SPD Tomia Okamury. Ani on není ničím jiným než jedním z klonů Babišovy vlastní politiky. Reakce na prezidentův projev o demokracii a respektu k pravidlům odhalily pravý problém naší kolektivní těžké a chronické nemoci. Je to snaha ohnout demokracii, zničit nezávislost veřejných institucí a nastolit vládu postavenou na nerespektu vůči pravidlům.

Filip Turek v roli ministra zahraničí představuje obrovský potenciál mezinárodní ostudy naší země. Tomio Okamura v roli předsedy sněmovny ale bude také majákem temné stupidity a servility vůči zločinnému režimu v Rusku. Tím skutečným autorem tohoto stavu je ale Andrej Babiš, protože nemůže a ani nechce spolupracovat se standardními stranami, které mu neslouží.

Jistě, že ANO má z voleb silný mandát, který nikdo nezpochybňuje. To ale neznamená, že nyní odevzdáme stát Andreji Babišovi. Babišovu stranu nestranu volila necelá pětina obyvatel České republiky. Je naprosto legitimní mu bránit v jeho setrvalé snaze po urvání absolutní moci a destrukci systému.

Dále čtěte

Izrael, židovský stát v rozpadajícím se světě. Objednejte si novou knihu už dnes

Fórum pro média, kulturu a civilizaci pro vás před Vánoci připravuje novou publikaci. Jmenuje se Izrael. Židovský stát v rozpadajícím…

Jestli bude nová vláda zadlužovat stát a rozhazovat veřejné peníze, je určitě špatné, ale není to to hlavní riziko. Skutečné riziko spojené s postavou Andreje Babiše je v nabourávání pravidel právního státu. A prezident tomu těžko může zabránit. Zabráníme mu v tom jedině novými masovými demonstracemi. Na ně je ale zatím brzo. Musíme napřed znovu projít celým údolím hořkosti a trapnosti.

Starořecký filosof Herakleitos se pletl, když tvrdil, že nikdo nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Češi to dokázali. Jenom to bude ještě mnohem horší stoka.