
Ruský sociolog Igor Eidman. FOTO: Fórum Svobodného Ruska / se souhlasem
FOTO: Fórum Svobodného Ruska / se souhlasem

Ruský sociolog Igor Eidman, žijící v exilu v Německu, zveřejnil na Telegramu příspěvek, ve kterém ironicky radí světovým lídrům, jak zacházet s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Podle Eidmana je klíčem k úspěšné komunikaci s Trumpem terapeutický přístup, který demonstroval německý politik Friedrich Merz.
„Nyní světoví lídři vědí, že bláboly nemocného, který se nazývá stabilním géniem a nejlepším prezidentem USA v historii, je třeba vyslechnout s vážnou soucitnou tváří a občas přikývnout na znamení souhlasu. A v žádném případě nesmí být vyvraceny ani zpochybňovány. Pak se pacient uklidní, stane se přátelským a komunikativním,“ doporučuje Eidman.
Eidman radí, že Trumpovi pomáhá darování hraček. „Stačí mu například darovat golfovou hůl a on se jí na dlouhou dobu nadchne, bude se snažit hrát přímo v kanceláři a zapomene na své bláznivé nápady a agresivní úmysly.“
V terapeutické práci s Trumpem je ale třeba postoupit dál. „Ale dokonalost nemá hranice. S Trumpem je třeba pokračovat v práci. Při své příští návštěvě Merz pravděpodobně navrhne pacientovi, aby si lehl na pohovku v Oválné pracovně a vyprávěl o svých dětských psychických traumatech. Trump bude vyprávět o tom, jak ho Biden krutě týral, ukradl mu oblíbený nočník a kyblíček na písek a pak mu ještě k tomu ukradl volby. Merz to všechno soucitně vyslechne a pak pacientovi vysvětlí, že teď se Biden (nebo nový nepřítel Musk) pokouší ukrást mu také velké a krásné sankce proti Rusku. To se Trumpovi nebude líbit. Vezme si prášky (přeškrtnuto) nový balíček sankcí, dokud je neukradnou,“ míní Eidman.
Podle autora je to jediný způsob, jak v případě Donalda Trumpa dosáhnout něčeho konstruktivního.
Trumpovo chování již během prvního funkčního období naznačilo jeho netypické psychologické rysy. Něco jsou jen epizody, jako když v roce 2018 během setkání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem v Oválné pracovně Trump nečekaně sdílel utajované informace o operacích proti Islámskému státu. O rok později prý šokoval poradce svým výrokem během jednání o hurikánech, kdy navrhl „vyhodit do povětří“ bouři jadernou zbraní. Trump sám to později popřel. Známé a vážnější ohledně dopadů jsou ale jeho bizarní a veřejně pronášené názory na léčbu covidu a představa, že ruský diktátor Vladimir Putin je jeho přítel, což si myslí i o čínském prezidentovi Kim Čong-unovi a chválí si vztah s ním.
V poslední době pozornost poutá jeho zvláštní zacházení s hosty v Bílém době, jak to zakusil Volodymyr Zelenskyj a prezident Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa. Zavedl dosud neznámou praxi, že své hosty veřejně ponižuje, než samotné jednání vůbec začne.
Podobné momenty spolu s jeho častými veřejnými prohlášeními o vlastní genialitě vedly psychology k debatám o narcismu a impulsivitě. Například kniha „The Dangerous Case of Donald Trump“ od 27 psychiatrů popisuje jeho chování jako potenciálně rizikové pro národní bezpečnost. Jiní experti se domnívají, že o duševním stavu Donalda Trumpa nelze nic odborného soudit, protože nebyl odborně vyšetřen.