Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj na svém instagramovém účtu potvrdil, že se nachází ve vězeňské kolonii IK-2 v Pokrovu ve Vladimirské oblasti. Kritik Kremlu a prezidenta Putina si tam odpykává 2,5letý trest za údajnou zpronevěru.

Média citují Navalného zkušenosti z nového místa pobytu: „Všude jsou videokamery. Všechny sledují a nejmenší porušení hlásí. Zdá se mi, že někdo nahoře četl Orwellovo 1984 a řekl: Aha, paráda. Pojďme to udělat. Výchova skrze odlidštění. Ale pokud ke všemu přistupujete s humorem, můžete žít. Takže celkově je u mě vše v pořádku… Musím přiznat, že mě ruský vězeňský systém dokázal překvapit. Nepředstavoval jsem si, že je možné vybudovat skutečný koncentrační tábor 100 kilometrů od Moskvy… Zatím jsem neviděl žádné násilí, ani jeho náznak. I když vzhledem k napjatému postoji odsouzených, kteří stojí v pozoru a bojí se znovu otočit hlavu, snadno věřím četným příběhům, že zde v IK-2 v Pokrovu docela nedávno málem ubili lidi dřevěnými kladivy. Nyní se metody změnily. A upřímně, nepamatuji si místo, kde všichni mluví tak zdvořile.“ (ct24.ceskatelevize.cz)

Navalného výroky byly zveřejněny na jeho instagramovém účtu. Protože smí komunikovat navenek jen prostřednictvím svých právníků, kteří ho navštívili, pochází zřejmě tyto výroky od nich.

Pokud by měl někdo dojem, že se s Navalným, který už je světovou celebritou svého druhu (byť jinou než hollywoodské hvězdy), bude zacházet nějak extra, nebude to asi moc slavné. V každém případě je zajímavé to srovnat třeba  s tím, jak carský režim zacházel s V. I. Leninem.

Na internetových stránkách marsists.org čteme: „Lenin se narodil 22. dubna 1870 v Simbirsku. Od mládí se účastnil revolučního boje – jeho starší bratr byl popraven za pokus o atentát na cara Alexandra III. V roce 1891 Lenin ukončil studium práva a hned poté začal pracovat v Samaře…  V dubnu 1895 mu jeho soudruzi pomohli vycestovat do zahraničí, aby se rychle seznámil s revolučním hnutím v Evropě a zvláště aby se setkal se skupinou Osvobození práce vedenou Plechanovem. Po pěti měsících v zahraničí, naplněných cestováním ze Švýcarska do Francie a Německa, prací v knihovnách a s novinami na cestách, se Lenin vrátil do Ruska a přivezl s sebou aktovku s dvojitým dnem plnou marxistické literatury… V noci 8. prosince 1895 byl Lenin zatčen; Byl odsouzen k 15 měsícům vězení. V roce 1897, po vypršení trestu vězení, přidalo samoděržaví další tři roky, za pokračující psaní a organizační činnost za pobytu ve vězení. Lenin byl poslán do vyhnanství do vesnice Šušenskoje na Sibiři. Brzo byla pro svoji revoluční činnost do vyhnanství poslána i Krupská, kde pak společně pracovali na organizování strany, na monumentálním díle Rozvoj kapitalizmu v Rusku a na překladu díla Sydney a Beatrice Webových Průmyslová demokracie.“

Tam nás, ve srovnání s následujícím sovětským terorem, může poněkud zarazit, že ačkoliv jeho bratr se účastnil atentátu na cara, Vladimir Iljič si klidně studuje práva a ještě si vycestuje do ciziny. Jak by se asi vedlo rodině někoho, kdo by spáchal atentát na Stalina nebo Brežněva?

Vedeni zvědavostí pátráme dál, jak to bylo s tím Leninovým pobytem ve vyhnanství. Píše o tom v knize Lenin anglický historik Robert Service.

A hle. Lenin byl původně nervózní, co ho ve vyhnanství čeká, ale nakonec nebylo tak zle.

Dále čtěte

Kupte si knihu rabína Lionela Blue: Zadní vrátka do nebe

Na e-shopu FORUM najdete skvělou knihu – Lionel Blue: Zadní vrátka do nebe, kterou vydalo nakladatelství…

„Posléze se ukázalo, že si vyhnanství představoval příliš černé. Avšak než z Moskvy odjel, nebyl ani zpraven o místě – popravdě řečeno úřady o tom ještě nerozhodly kde mu bude na Sibiři přikázán pobyt. Třebaže býval zpravidla klidný, nadále prožíval okamžiky krajního napětí, Na Kurském nádraží v Moskvě se rozloučil s Míťou. Matka, Aňuta, Maňaša a švagr Mark nastoupili do vlaku a doprovodili ho až do Tuly. V Tule se Sibiřská magistrála stáčela na východ. Právě tam řekl rodině sbohem a odcestoval dál do Krasnojarsku na střední Sibiři. Najednou se ho opět zmocnilo vzrušení. Na nástupišti v Tule nastaly komplikace, protože tam na vlak čekalo příliš mnoho cestujících. Uljanov se s tím nedovedl smířit, třebaže sám měl to štěstí, že vůbec dostal povolení cestovat železnicí. Prošel po nástupišti a vyhuboval nejbližšímu zřízenci. Dal najevo veškerou sebedůvěru dědičného šlechtice a aktivního právníka: trval na tom, aby úřady splnily svou povinnost a k vlaku připojily ještě jeden vagón. Stížnost byla postoupena přednostovi stanice a po spěšném vyjednávání dosáhl odsouzený revolucionář svého.“

Takže se Lenin vyřádil trochu už cestou, trochu šikanoval carské úřady a pak konečně dorazil do vyhnanství.

„Vesnice Šušenskoje měla přes tisíc obyvatel a vlastní samosprávu. Pošta z Ruska byla doručována každé pondělí a čtvrtek a v naléhavých případech bylo možné, aby Uljanovovi příbuzní poslali telegram do Minusinska. Na okraji vesnice tekla řeka Šuš. V okolí se táhly lesy a Uljanov se chodil koupat na jeden ostrůvek na obrovitém Jeniseji asi kilometr a půl od svého příbytku. Mohl se dívat z okna a prohlížet si zasněžené vrcholky Sajan. Jídlo bylo levné a vydatné a Uljanov už nepotřeboval pít lahve minerálky, které si s sebou na lékařovu radu vzal. Zakrátko napsal matce: „Tady všichni tvrdí, že jsem přes léto ztloustl, opálil se a že vypadám jako hotový Sibiřan. Aspoň vidíte, co dokáže lov a venkovský život.“

A tak dále.

Pak se ještě dozvídáme, že „v Šušenském byly poprvé zpozorovány jeho vůdcovské schopnosti, že se snažil opatřit si co nejsnesitelnější podmínky, nezapomínal na bídu svých soudruhů…“

To od něj bylo hezké. Vyhnanství mu také nebránilo v pilné spisovatelské činnosti.

„Jakmile dopsal text Vývoje kapitalismu, zatoužil po návratu do prudkého revolučního vření. Jeho tříleté vyhnanství mělo počátkem roku 1900 uplynout. V roce 1899 zveřejnil v renomovaných petrohradských časopisech pět kritik včetně recenze Kautského Agrární otázky . Tiskem vyšel i jeho výpad proti Bernsteinovi a odborný článek o „teorii uskutečnění“ v osmém čísle časopisu Vědecký přehled. Autor ze Šušenského se postupně stával uznávanou veličinou. Díky rokům ve vyhnanství si mohl rozšířit kulturní obzor. Prostudoval Marxe, Engelse i Kautského.“

Tak o tom si vězni za Lenina, Stalina, Chruščova a Brežněva mohli nechat jen zdát. A také za vlády autoritářské kliky Vladimira Putina. Pokud se Alexej Navalnyj z vězení vrátí, jsme zvědavi, jestli bude opálený a přibere a ještě před návratem si opublikuje nějaký článek v ruských novinách.

V Rusku ovšem taky nevíme, jestli V. V. Putin bude ještě za dva roky sedět v Kremlu.