Navalnyj poslouchal zprávu o smrti Gorbačova v lágru. Kde taky jinde v Putinově Rusku

Alexej Navalnyj, který momentálně sedí v lágru, kam ho po soudní frašce poslal vůdce Vladimir Putin, popisuje své dojmy ze zprávy o úmrtí Michaila Gorbačova. To spojení zprávy a místa Navalného zaujalo.

Píše: „Vězeňský rozhlas informoval o smrti Michaila Gorbačova. Za jeho vlády byli v SSSR propuštěni poslední političtí vězni. Skutečnost, že se dnes lidé jako já dozvídají o jeho smrti z reproduktorů ve svých vězeňských celách, dokonale charakterizuje proměnu naší země, kterou tento vynikající muž inicioval.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Průvodce opoziční nenávistí

Nový Týdeník FORUM se tentokrát podíval na temnou stranu síly, kde se dvě největší populistické strany ve stylu „kdo chce…

Můj vztah ke Gorbačovovi se vyvíjel od divokého podráždění – stál v cestě ‚radikálním demokratům‘, které jsem zbožňoval – ke smutné úctě. Když se ukázalo, že tito ‚radikální demokraté‘ jsou většinou zloději a pokrytci, Gorbačov zůstal jedním z mála, kteří nevyužívali moci a možností k osobnímu prospěchu a obohacení. Odstoupil pokojně a dobrovolně, s respektem k vůli svých volitelů. Už jen to je na poměry bývalého SSSR velký výkon.

Jsem si jist, že jeho život a dějiny, které byly pro události konce XX. století klíčové, budou potomky hodnoceny mnohem příznivěji než současníky.“

Celkem tomu, co Navalnyj píše, rozumíme. Přes to všechno, co se o Gorbačovovi ví a nekrology to nezmiňují. Když si přečteme Gorbačovovy vlastní paměti, zaujme nás, jak s respektem mluví o dost děsných postavách, jako byl třeba šéf KGB Jurij Andropov a další. V pobaltských republikách ho kvůli krvavým zásahům sovětských ozbrojených složek vnímají také jinak. Pravda o Černobylu lezla z Kremlu jak z chlupaté deky, chlupaté jak ruský medvěd. To všechno je pravda.

Pořád je tady ale ten kontrast. Za Gorbačova se mohlo postupně začít mluvit o zakázaných tématech. Najednou se začalo ve volbách volit. Na začátku Gorbačovova vládnutí seděli ještě v lágrech političtí vězni. Gorbačov se stal generálním tajemníkem v březnu 1985 a ukrajinský básník Vasyl Semenovyč Stus zemřel v Gulagu 4. září 1985. Šlo to pomalu a západní obdivovatelé Gorbačova by nechtěli žít v jeho SSSR nejspíš ani týden. Důležitý byl ale ten směr, kdy se dalo doufat, že se něco zlepší – a ono se to zlepšovalo.

Od roku 2000 se v Rusku všechno zhoršuje a lze jen odhadovat, kde bude to dno.