Václav Klaus a Miloš Zeman se svatojiřskou stužkou, symbolem ruského imperialismu FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Bývalý prezident České republiky Václav Klaus pokračuje ve svých zahořklých výlevech. Poté, co se mu po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 zhroutil jeho politický svět, nezbývá mu už nic jiného než dávat najevo podporu různým extremistickým politickým silám, jako je například SPD Tomia Okamury, putinovská AfD v Německu, nebo obviňovat z války na Ukrajině Západ a Spojené státy. Zůstalo mu ještě jedno jeho oblíbené téma, kterým je kritika Evropské unie.
Klaus se rád a pravidelně vyjadřuje na stránkách svého „institutu“, který příznačně pojmenoval sám po sobě. Klaus už mnoho nových myšlenek nemá, recykluje tedy ty starší. Pokud má takovou potřebu, jistě k tomu má nějaký osobní důvod.
Teď Klaus připomenul svůj článek z roku 2003. „Občanům České republiky jsem jako hlava státu a jako člověk zasvěcený do problematiky svými opakovanými vystoupeními poctivě říkal, že nehlasujeme o vstupu do rajské zahrady, ale do společenství, v němž jednotlivé země zcela legitimně prosazují své zájmy, a že proto nesmí převládnout očekávání, že vstupem do EU za nás někdo bude řešit naše vlastní problémy. Opakovaně jsem připomínal, že podle mého názoru nemáme jinou možnost než členství v tomto společenství přijmout, i s vědomím, že to bude vyvolávat řadu problémů,“ psal tehdy Klaus v Mladé frontě DNES.
Pak se trochu zvláštně vytáčí a vadí mu, když mu někdo položí prostou otázku, jak o vstupu v referendu hlasoval sám.
„Pokud někdo soudí, že bylo mou povinností sdělovat, jak budu hlasovat, případně jak jsem hlasoval, je to jenom dokladem stále ještě přetrvávajícího opovržení některých z nás nad základním aspektem demokratického volebního práva. Volby jsou tajné a v mnoha demokratických zemích by byla už pouhá taková otázka pokládána za neslušnou,“ vykládá Klaus, který prostě odpovědět nechtěl.
Nakonec jsme se to dozvěděli.
„Bývalý prezident Václav Klaus označil nynější proevropské směřování České republiky za prohru, svou i deseti miliónů Čechů. Konstatoval, že již neměl sílu nepodepsat Lisabonskou smlouvu, neboť v odporu proti ní zůstal v Evropě osamocen. Prozradil také, že v referendu o vstupu do EU hlasoval proti, ač nedlouho předtím podepsal přístupovou smlouvu,“ citovaly exprezidenta Novinky.cz před deseti lety.
Laik žasne, odborník se diví. Václav Klaus nám je schopen současně tvrdit, že nemáme jinou praktickou možnost než vstoupit do Evropské unie, a příslušné dokumenty sám podepsal, ale v referendu hlasoval proti tomu. Pokud si Klaus myslel, že pro nás není dobré do unie vstupovat, proč to neřekl? Pokud si myslel, že je to koneckonců v daný okamžik rozumné a praktické řešení, proč hlasoval proti tomu? A proč celé roky zbaběle zatloukal?
Tady přece nejde o nějakou otázku volebního tajemství, jde prostě o vyslání nějakého osobního a politického signálu. Když jsme vstupovali do Evropské unie, Václav Klaus se neodebral na kopec, kterému s jistým českým přeháněním říkáme hora Říp, ale lezl na jiný kopec, kterému zase říkáme hora Blaník. Oba kopce mají s realitou našich národních dějin asi tolik společného jako skanzen Starého bělidla nebo Slovanská epopej. Jeho sdělení ale bylo jasné. Teď už nás mohou před západním a evropským zlem zachránit jenom nějaké nadpřirozené a mytické síly.
Václav Klaus po listopadu 89 představoval jakýsi symbol. Část společnosti, včetně mnoha z nás v médiích, si myslela, že je to sice hodně egocentrický politik, nicméně člověk jakéhosi západního stylu. Vedle ošuntělých komunistických funkcionářů a plebejského Miloše Zemana ovšem zas nebylo tak těžké tímto dojmem zapůsobit.
Klausovy myšlenky zase nějak geniální nebyly. Že mají být normální politické strany, že fabriky mají patřit fabrikantům, že by měna měla být směnitelná, bylo celkem jasné. Bizarní vize o tom, jak budou podniky patřit pracujícím, nikdo soudný nebral vážně. Aby se někdo distancoval od „třetích cest“, nemusel být nutně takzvaný nejlepší žák Margaret Thatcherové. Ke zkreslení celkového dojmu navíc přispělo, že Václav Klaus a Miloš Zeman vytvořili jakousi iluzi nesmiřitelného vzájemného soupeření, aby se nakonec ukázalo, že věci se mají úplně jinak.
Když se Občanské fórum v listopadu 89 zajímalo, kdo z Prognostického ústavu by se chtěl podílet na novém vládnutí, podle pamětníků bleskově vyletěly nahoru dvě ruce, Václava Klause a Vladimíra Dlouhého. Jeden byl normalizační soudruh, druhý úředník socialistické banky. Jak se říká v jednom příspěvku z České sody, teda sehráli to s námi mistrně.
Takže nakonec je z Václava Klause volič komerčně fašistoidní SPD Tomia Okamury a hlasatel politických zájmů Ruské federace. Klaus sám o sobě už není nijak významný. Je příznakem doby. Je hodně dalších takových Klausů a hodně dalších naivních lidí, kteří by někomu takovému chtěli svěřit moc nad našimi osudy.
Teď se pokouší sehrát poslední roličku, dostat nás z Evropské unie, hlásat národní stát a demokracii bez přívlastků. Trpký konec.
