Vždycky, když si myslíme, že něco nemůže být ještě horší, tak nás skutečnost přesvědčí, že může. Je to jako ve známém vtipu, jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Pesimista říká: „Už to nemůže být horší.“ Optimista odpoví: „ale může.“

Jak píše ČTK, bylo to nakonec takto: „Krátce před vydáním prohlášení nejvyšších českých ústavních činitelů o vztazích s Čínou přišla v úterý na Hrad čínská velvyslankyně. Uvedl to Český rozhlas – Radiožurnál. Podle rozhlasu se schůzka týkala návštěvy tibetského duchovního vůdce dalajlamy v Česku… Na Hradě se čínská velvyslankyně setkala s ředitelem zahraničního odboru kanceláře prezidenta Hynkem Kmoníčkem, který rozhlasu schůzku potvrdil. Podle Radiožurnálu přišla velvyslankyně v úterý v podvečer. Večer pak čtyři nejvyšší ústavní činitelé – prezident, premiér a předsedové obou parlamentních komor – vydali prohlášení, ve kterém mimo jiné mluví o respektu k ‚územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí‘.“

Zatím jsme mohli předpokládat, že nejvyšší představitelé byli jati hrůzou z čínských neúsměvů jaksi preventivně. To víte, když se i Číňan přestane usmívat, z toho má český státník hned nevolnost s psychofyzickými následky. Ale ne, velvyslankyně se dostavila osobně a vysvětlila otcům lidu, že se budou moc a moc hněvínkat a tak následoval akt, který se v běžně publikovaných galeriích aktů z estetických důvodů nepublikuje.

Tak to je výsledek toho, jak jsme se osvobodili od USA a Bruselu a opět vidíme, jak vypadá ta suverenita a politika všech azimutů. Jako pesimisté bychom mohli poznamenat, že už to nemůže být horší, ale jsme optimisté, tak soudíme, že…