Odpůrci komunistů dělají chybu v tom, že poukazují na to, co komunisté dělali v minulosti, čehož není jistě nikdy dost, ale nedovedou úplně jasně pojmenovat, v čem by mělo spočívat nebezpečí ze strany komunistů v současnosti. Připomínají pracovní tábory, výslechy, popravy, mučení, vládu jedné strany, fakticky zavřené hranice, ukradený majetek a lhaní.

To všechno mohli komunisté dělat, protože mohli využít příznivé mezinárodní situace po válce, kdy byl SSSR jednou z vítězných mocností. Také mnoho jinak inteligentních lidí se nechalo fascinovat komunisty a jejich ideologií. Často to byli ti samí, kteří neměli problém odhalit nesmyslnost nacismu a fašismu. Ta doba je ale pryč. Komunismus není žádné mládí světa, tuto představu jeho senilní představitelé dávno zdiskreditovali.

Dnes je komunismus zcela vyprázdněný. Ne proto, že by byl Marx hlupák a Lenin a Gottwald neschopní. Marx nebyl hlupák a Lenin a Gottwald byli velmi schopní. Z Marxe toho zůstalo dost, na co by se snad dalo navazovat, ale ne zrovna to, čím žijí dnešní zburžoaznělí komunističtí vůdcové. To by byl ale jiný příběh. Lidsky i intelektuálně.

Komunisté jsou nebezpeční tím, že sedí jako žába na prameni, pohlcují dvanáct procent hlasů, a tak se jim daří celé období po listopadu 1989 blokovat vládu demokratické levice. Krom toho stojí na straně sil, které představují ohrožení demokracie, když se staví proti našim spojeneckým svazkům a závazkům v rámci NATO. Klidně se pro své zájmy spojí i s primitivně kapitalistickým Ruskem. (Kdyby Marx viděl dnešní putinovský režim, měl by pro něj nejspíš jen pohrdání.)

Kdyby to šlo, komunisté by nejspíš klidně zavedli nějaké krvavé represe, aby si udrželi svá korýtka. Jenže takhle to zatím nejde. Mohou se ale kdykoli přidat k budování šikanistánu a „řízené demokracie“ ve stylu mono-oligarchie nějaké účelové strany. Jestli ji vytvoří Vít Bárta a Věci veřejné, nebo Andrej Babiš, Petr Robejšek či kdokoli jiný, je jim jedno. Panák jako panák. Hlavně když budou tím jazýčkem na váhách, který to umožní a bude nezbytný.

Komunisté představují hrozbu v tom, že když dostane Babišovo ANO hlasy čtvrtiny občanů, mohou mu komunisté pomoci utvořit jednobarevnou vládu. Že by neměla ráda svobodu, je celkem jasné z toho, jak vypadají sjezdy ANO, jak Babiš reaguje na kritiku, co říká o parlamentu, jak a proč vyhrožuje žalobami a podobně. Zavírat se nebudou všichni, popravovat se nebude nikdo, to by nám Evropská unie nedovolila, znárodňovat se nebude, bude se jen sem tam „nepřátelsky přebírat“ a zajistí se ty správné dotace. Dokonce se i dovolí, aby někdo někdy mohl Babiše kritizovat. Pokud to nebude na prvních stránkách novin. Dnešní Rusko je geniální v té kombinaci přístupu „sem tam někoho zavraždit, sem tam nechat mluvit oponenta“. Opozice smí existovat, nesmí ale dostat normální podmínky k činnosti, aby mohla vyhrát. A copak vyhrát, ani aby mohla hrát nějakou viditelnou roli. Na takovém postupu by se lidé jako Filip, Zeman, Babiš, Tomio Okamura a spol. mohli shodnout.

Někdy se pláče nad tím, že se nepovedlo komunistickou stranu zakázat. Je to zbytečné. Nešlo by to. Každý desátý občan země byl komunista. Měli v rukou armádu, policii, tajné služby, soudy. Nebyl tady žádný Archimédův pevný bod, o který by se dalo opřít a pohnout vesmírem. Opozice myslela hodně složitě, což jí nelze vyčítat, ale ani nedovedla jednoduše mluvit. Takže tu máme pořád komunisty jako katalyzátor. Všechny ty antisystémové zatrpklé staříky a stařeny, kteří si nikdy nepřiznají, že celý život sloužili bludu. Udělají všechno, co jim rodná strana řekne. Jsou „antisystémoví“, abychom to nějak pojmenovali.

V tom je nebezpečí dnešních komunistů. Když jim někdo řekne, že Babiš není tak zlý, odsouhlasí všechno. Všechno, co nebude vypadat na první pohled úplně blbě. A pro ně Babiš není tak zlý. Pro ně je dobrá i cholera a zemětřesení, když se jim to hodí. A když se to hodí, nechají se od Putinova popa požehnat svěcenou vodou a pro jistotu se ještě budou klanět falešnému pančenlámovi dosazenému UV KS Číny.

To je ta hybridní nesvoboda, která se tak těžko vysvětluje.