Už dvě století se Evropou a světem šíří fáma, že Rusko, postupně označované jako Moskevská Rus, Ruské impérium, Sovětský svaz a nyní Ruská federace, představuje neproniknutelné tajemství a neuchopitelnou hádanku. Opakovaně se objevují řeči o široké ruské duši a pravoslavných Rusech jako nejduchovnějším národě, jehož nábožensko-politické výkony nelze poměřovat s ničím jiným na tomto světě. Pojmy jako „ruské mystérium“ či „ruská hádanka“ se zabydlely nejen v naší západní filosofii a teologii. Často s nimi operují i státníci a politici, nebo dokonce politologové. Jenže je tu zásadní problém – sentimentální představy o tajemném Rusku šíří především samotní Rusové. Odkud se tento nebezpečný nesmysl vzal? A proč mu i dnes mnozí lidé na Západě dojatě věří?

Když v letech 1792–1793 pobýval v Rusku z pověření Královské české společnosti nauk Josef Dobrovský, zakladatel moderní slavistiky, za ruskou imperiální fasádou rozhodně žádné tajemství nehledal, ba ani nenalézal. Naopak docela příkře popsal ruskou bídu a namyšlenost, byl zklamán intelektuální úrovní ruských vědců i hloupostí pravoslavných duchovních. Nepříznivý dojem na něj udělal ruský venkov s poddajnými mužiky, kteří jej navíc okradli o větší sumu peněz. U Dobrovského nenalezneme blouznění o „široké ruské duši“, pouze osvícenecký zájem o Rusko jako zemi exotickou a kuriózní.

Rusko příliš nezměnily ani napoleonské války, které ho vtáhly do evropského konfliktu, aby se nakonec samo stalo významným evropským geopolitickým aktérem. Právě naopak. Ruský myslitel Petr Čaadajev, který s ruskými vojsky došel až do Paříže, si intenzivně uvědomoval odlišnost Ruska od Evropy, jeho zaostalost a krutost. V letech 1828–1831 sepsal francouzsky Filosofické listy, v nichž nemilosrdně pojmenoval jinakost ruské společnosti: „Procházíme časem tak podivně, že nám s každým krokem vpřed mizí předešlý okamžik v nenávratnu. To je ovšem přirozený důsledek kultury založené výhradně na přejímání a napodobování. Neznáme vnitřní vývoj, přirozený pokrok. […] Jsme jako děti, které nikdo nena­učil myslet samostatně.“

A ostře viděl Rusko i francouzský aristokrat Astolphe de Custine, který po něm roku 1839 několik…