KOMENTÁŘ / Americký prezident při svém turné po zemích Blízkého východu pronesl velice významný projev, který výrazně mění americkou zahraniční politiku v regionu. Odmítl snahy v podstatě všech bývalých administrativ přetvářet tamní státy dle svých představ. Demokratizace a lidská práva nadále nebudou hrát roli. Donald Trump tím v podstatě odmítl americkou zahraniční politiku minimálně posledních tří dekád. Jeho rétorika připomínala levicové antiimperialistické a antikoloniální myslitele. Je ovšem třeba jeho slova vnímat v kontextu amerického přístupu třeba k Panamě a Evropě. Nejde ani tak o odmítnutí používání síly a intervencí samotných, ale spíše jejich zdůvodnění.

Byl to pro amerického prezidenta až netypický projev. Ne obsahem, ale spíš formou. Byť se nevyhnul odbočkám, opakování a zveličování, v některých zjevně dopředu připravených částech představil velice koherentní vizi americké politiky na Blízkém východě. Ta stojí na transakčních základech, které se Trump pokoušel vybudovat už během svého prvního funkčního období.

Konec idealismu

Trump v Rijádu rázně odmítl přístup založený na idealistické vizi demokratizace, která vedla americké snahy v podstatě celou studenou válku i v období od jejího skončení až doteď. Přirozeně nebyla nikdy naplňována stoprocentně a Spojené státy se často pragmaticky smířily s diktaturami, pokud pro ně byly v zahraniční politice přijatelnější. Kritici především z levicového spektra vždy vznášeli námitku, že demokratizace byla jen záminkou pro tvrdé prosazování amerických zájmů.

Dále čtěte

Co se to stalo s Amerikou? Fenomén jménem Donald Trump vám vysvětlí tato kniha

Nazvali jsme ji Trump 2.0. Kniha, kterou najdete na e-shopu FORUM, se zabývá tím, co znamená znovuzvolení Donalda Trumpa…

I prezident kritizoval intervence spojené s tzv. national building, tedy snahou o vytvoření demokratických institucí a společností v zemích, jako je Irák či Afghánistán. I když se ale chvílemi zdálo, že si slovník vypůjčil právě od levicových myslitelů, podstata jeho argumentu spočívá v něčem jiném.

Jak vyplývá z jeho jiných vyjádření třeba vůči Panamě a Grónsku, Trump není principiálním odpůrcem použití vojenské síly nebo zasahování do vnitřních záležitostí jiných států. Jeho kritika idealistického intervencionismu směřuje vůči oné idealistické části, nikoliv vůči intervencím jakožto prostředku zahraniční politiky.

Nebudu vám říkat, jak máte žít

Trump mluvil o tom, že pokrok v regionu nepřišel díky těm, kteří tam létali „v krásných letadlech poučovat vás o tom, jak žít a jak si vládnout“. Je v tom nevyřčený slib, že on to dělat nebude. Jeho politika bude nově čistě pragmatická a orientovaná na ekonomický rozvoj.

Zajímavé v tomto ohledu je, že Saúdy chválil za „rozšiřování osobních svobod“. Přitom zrovna v této zemi byl v březnu 2023 zatčen za kritiku režimu Saad Almadi, který má kromě saúdského také americké občanství. Do Evropy, kde se nic takového neděje, přitom Trump posílá svého viceprezidenta, aby Evropany poučoval o svobodě slova.

Dále čtěte

Další krok teď musí učinit Moskva, řekl šéf NATO k jednáním o míru. USA chtějí vidět pokrok

V mírových rozhovorech mezi Ruskem a Ukrajinou je nyní na Moskvě, aby učinila další krok. Ve čtvrtek to při příchodu…

Kritiku a chválu nová americká administrativa zjevně rozděluje čistě podle toho, komu potřebuje zalichotit a na koho potřebuje přitlačit. S Evropou si Trump nerozumí a považuje ji za protivníka, jak sám několikrát řekl. Evropanům proto s chutí bude říkat, jak si mají vládnout.

V tomto kontextu je důležité zdůraznit ještě jednu větu z Trumpova projevu. Když mluvil o uklidnění situace v regionu a jednání s Íránem, řekl americký prezident, že nevěří v permanentí nepřátelství. Jeho chování vůči Evropě, Kanadě a dalším spojencům ovšem naznačuje, že druhou stranou této mince je, že Trump nevěří ani v permanentní spojenectví.