Ilustrační foto. FOTO: Freepik
FOTO: Freepik
Každý pejskař potvrdí, že soužití s psím parťákem je jedno nekonečné dobrodružství. Starosti střídají radosti a tak pořád dokola. Poklidný život se psem žila donedávna i Sara Wood z Jižní Karolíny. Její mazlíček ale jednoho dne nečekaně zaútočil. Dodnes neví proč.
K incidentu s rodinným psem došlo 4. října, tedy zhruba pět týdnů před porodem Sary. Vyvedla svého tříletého psa jménem Blue na zahradu a napomenula ho, aby nejedl věci, které mu mohou ublížit. V momentu, kdy se přikrčila k jeho hlavě, ale přišel nečekaný výpad. „Stalo se to za méně než vteřinu. Žádné štěkání, vrčení, skákání ani třesení hlavou. Jen jediné kousnutí a polovina rtu byla pryč,“ popsala žena. Zpočátku prý cítila pouze slabé škubnutí, vzápětí však měla obličej i těhotenské břicho potřísněné krví.
Ačkoliv Sara prožila šok, snažila se zachovat v dramatické situaci klid. Nechtěla podle svých slov vyděsit roční dceru, která byla zrovna v domě s jejím manželem. Zavolala tedy ihned záchrannou službu a pracovníky odchytové služby. V onen moment také Saře došlo, že Blue asi nejspíš nebude moct kvůli bezpečí dětí zůstat s rodinou.
Po převozu do nemocnice dostala Sara léky proti bolesti a také antibiotika. Chybějící část rtu však nebylo možné přišít zpět. Lékaři ji kromě jiného upozornili na riziko infekce při sešití poranění. Doporučili jí tedy pouze pečovat o ránu, udržovat ji čistou, zvlhčovat a překrývat sterilním krytím.
„Asi prvních deset dní jsem k pití používala stříkačku, protože jsem se nedokázala napít z hrnku ani brčkem,“ svěřila se Sara. Teprve po ústupu otoku začala znovu snáze jíst a pít. Rekonstrukční operaci rtu bude moct dle lékařů podstoupit až po porodu, protože zákrok vyžaduje celkovou anestezii.
Tříletý pes Blue byl do té doby naprosto bezproblémový. Rodina se ho ujala, když mu byly přibližně čtyři a půl měsíce. Byl tehdy značně podvyživený. Sara ho však popisuje jako přítulného mazlíčka bez jakýchkoliv projevů agrese. Po nepříjemném incidentu ale skončil jejich milovaný pes u odchytové služby, jeho další osud bohužel neznají. Doufají, že Blue dostane další šanci v jiném vhodném domově.
Woodovi tedy momentálně prožívají velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se těší na příchod dalšího potomka, na tu druhou zase smutní po Blueovi. „Proti našemu psovi ani jeho plemeni nic nemáme. Jednoduše jsme museli zvolit to nejbezpečnější řešení pro naši rodinu a děti,“ vysvětlila Sara. Dalšího psa si zatím pořizovat nechtějí.
Příběh Sary se však neobešel bez kritických komentářů. Jeden z mužů například napsal: „Lidé, kteří si myslí, že psům rozumějí, jsou ve skutečnosti naprosto mimo. Dokážu si představit, jak k celé situaci došlo. Žena psa na zahradě příliš rozrušuje, následně na něj začne křičet a naklání se mu obličejem těsně k tlamě, aby ho ‚potrestala‘ za něco, co podle ní udělal špatně. Všechna zvířata nesnášejí hlasité zvuky a prudké pohyby a hádám, že právě těch tam bylo víc než dost. Na další fotografii je navíc pes zavřený v kleci bez pelíšku, jídla a vody, zatímco se jí drží malé dítě. Tito psi jsou velcí, silní a jejich chování může být nepředvídatelné. Žena se podle mého názoru chová naprosto nezodpovědně.“