Kvůli zpolitizované české státní správě před několika lety reálně hrozilo, že se zastaví dotační pěnezovod z Bruselu do Česka. Nepřekročitelnou podmínkou bylo, aby Česká republika konečně – jako poslední stát EU – přijala zákon o státní službě. Stalo se tak v roce 2014, tedy za předchozí vlády ČSSD a ANO. Ovšem nyní chtějí de facto stejní politici plnou moc nad úřady získat zpět.

Rozdíl je v tom, že dnes se premiér nejmenuje Sobotka, ale Babiš. A vláda Andreje Babiše, která je první, na niž se služební zákon plně vztahuje, navrhla, schválila a s podporou komunistů a SPD prosadila v Poslanecké sněmovně to, že právo odvolávat ministerské státní tajemníky bude mít vláda už jen na základě podnětu příslušných ministrů.

Pod nově navržené důvody pro dovolání „narušil důstojnost své funkce nebo ohrozil důvěru v jeho nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování” se dá kreativně schovat prakticky cokoli.

Novelu na konci loňského roku poslali senátoři poslancům zpět s úpravami a s argumentem, že vládní návrh vrací Česko k politizaci státní správy. Tedy do stavu, kdy každá nově zvolená vláda udělá ve státní správě velký třesk a na klíčová místa si dosadí svoje lidi.

Dnes by měli poslanci o novele vrácené Senátem znovu hlasovat.

Ti, co si umí poradit

Podle původní představy, i dle zahraničních vzorů, měli být státní tajemníci zárukou kontinuity úřadů bez ohledu na to, která partaj zrovna vládne. Kýženým důsledkem měla být i profesionalizace státní správy a její lepší fungování. O tom, že se tohle všechno povedlo, lze s úspěchem pochybovat. Vládní novela to ovšem nezlepší.

Naopak, vypadne aspoň formální pocit jistoty, že zbavit se státních tajemníků, kteří jsou klíčoví pro výběr a jmenování dalších vysokých úředníků, jako jsou ředitelé odborů, a dosadit své, nebude tak snadné.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO), která změnu navrhla, ji hájí s tím, že se aspoň sjednotí režim a odvolání bude přezkoumatelné soudem. Jenže víme, jak to s rychlostí soudů vypadá. Důsledkem může být to, že po letech soudů budou náhle tajemníci dva, tedy schizma, jaké jsme zažili třeba s policejním prezidentem.

Tato vláda si přitom umí poradit i se stávajícím zněním služebního zákona. Prostřednictvím systemizace (úprava pracovních míst, reorganizace, rušení sekcí a vytváření nových apod.) se dokázala zbavit zhruba čtvrtiny všech odborných náměstků, další odešli dobrovolně.

Se státem se kvůli svému odvolání i ukončení státní služby někteří z nich soudí, například exnáměstek z ministerstva financí Ondřej Závodský nebo exnáměstek resortu zdravotnictví Tom Philipp.

Ani státní tajemník není podle současného zákona nedotknutelná figura, která má funkci jistou nadosmrti. Funkční období je pětileté, odvolat ho lze i nyní, i když komplikovaně, prostřednictvím kárného řízení, jsou-li k němu jasné důvody.

Mít své věrné

Vládní novele se začalo přezdívat „Lex Beneda“, protože hlavním argumentem je údajně negativní zkušenost s jediným státním tajemníkem – Ivo Benedou z ministerstva zdravotnictví.

Už sama představa, že se změní klíčová pasáž zákona o státní službě jen kvůli jedné nepovedené zkušenosti s konkrétní osobou (aniž se vyčerpaly zákonné možnosti odvolání), je poněkud absurdní.

Tím spíše, že informace o Benedově působení jsou protichůdné. Podle jedněch úřad dlouhodobě paralyzoval a odmítal plnit zadané úkoly, podle jiných se jen bránil tlaku na nezákonné jmenování konkrétních lidi do konkrétních funkcí. Sám Beneda o tom hovořit nechce, žádosti redakce HlídacíPes.org o rozhovor nebyly úspěšné.

Jisté je, že trojnásobný magistr Beneda k 30. listopadu 2018 sám podal rezignaci. Co přesně k tomu Benedu dovedlo, se neví. Vládní tlak na změnu služebního zákona ale zůstal.

Mění se mimochodem i jména dalších státních tajemníků. Noví, po rezignaci těch původních, přišli například na ministerstvo zemědělství, financí, průmyslu i práce a sociálních věcí.

Mít své věrné, loajální, zavázané a vděčné pracovníky rozstrkané po ministerstvech na klíčových postech je snem každé vlády. Snem, který si politici vždy rádi a rychle plnili. Bylo to tak, ať se premiér jmenoval Paroubek, Topolánek, Nečas nebo Sobotka.

Úvaha Andreje Babiše je tedy vlastně logická – proč bych se zrovna já měl nechat svazovat nějakým zákonem? O tom, jak moc se hodí mít ty správné lidi na správných místech, ví leccos ostatně už z dob aktivního budování svého byznysu. A potvrzuje si to i jako politik a obmyšlená osoba svých svěřenských fondů.

Text byl publikován na serveru Hlídacípes.org