Andrej Babiš (ANO) FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Šéf hnutí ANO, doprovázen Motoristy, Stačilo! či SPD, rozhodně zavelel k útoku na Green Deal (který má u nás dle nedávného průzkumu podobný počet odpůrců jako zastánců). Připomeňme si k tomu pár faktů.
Na konci roku 2019 Andrej Babiš jako premiér na radě Green Deal podpořil. Podobně europoslanci jeho hnutí hlasovali v lednu 2020 pro usnesení Evropského parlamentu ke Green Dealu. A na konci téhož roku Babiš na radě podpořil i konkrétní cíle pro snížení emisí (ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 o 55 % do roku 2030), které byly následně rozpracovány do balíčku legislativních opatření Fit for 55.
Bylo to správné rozhodnutí. Nesmíme totiž našim dětem zanechat planetu, na které bude obtížné žít. A hodiny ukazují krátce před dvanáctou, pokud ne už po ní.
Bylo to i rozhodnutí pragmatické. Například proto, že naše země z rozvoje čistých technologií profituje. Patříme například k hlavním výrobcům tepelných čerpadel, klíčových pro snížení spotřeby energie na vytápění. Náš automobilový průmysl šlape na plné obrátky – v roce 2024 u nás byl vyroben historicky nejvyšší počet osobních automobilů. Jsme také silným hráčem na trhu elektrifikované hromadné dopravy, a to jak na silnicích, tak na kolejích. A lze najít i další příklady, díky kterým byla naše země podle analýzy uskupení Druhá ekonomická transformace vyhodnocena jako druhá ze stovky porovnávaných zemí nejvíce perspektivní k tomu na zelené transformaci vydělat.
Mimo to, pokud by v EU nevznikla dohoda o dekarbonizaci, naše země by přišla o stovky miliard korun z evropských fondů. Z nich se platí nejen rozvoj čisté energetiky, ale také modernizace plynárenství, čistá mobilita ve městech nebo projekty na snížení spotřeby energií. Pokud by se podařilo dohodu „zrušit“, o tyto peníze přijdeme a nebudeme s to je nahradit. To by výrazně zpomalilo růst naší ekonomiky.
Ruská agrese na Ukrajině navíc ukázala, jak zásadní je pro Evropu snížit závislost na dovozu energií. Tyto dovozy nejen zatěžují naši ekonomiku, ale často pocházejí ze zemí, které nejsou spolehlivými partnery. Nadto Evropa, která nemá vlastní bohaté zdroje plynu a ropy, nemá možnost – jako například USA – se spoléhat na tyto zdroje a udržovat ceny energií nízko. Naopak, pro Evropu představují obnovitelné zdroje energie (OZE) cestu k levnější energii – elektřina z OZE je dnes v EU nejlevnějším novým zdrojem a využití agregace a akumulace pomůže snížit podíl doby, kdy elektřinu budeme vyrábět dražší, například prostřednictvím plynu. Více OZE tak není jen klíčem k ochraně klimatu, ale také k levnější energii a větší energetické bezpečnosti.
Je pravda, že Green Deal, či spíše jeho naplnění v podobě Fit for 55 nejsou „vytesány do kamene“. Nastavit dle cílů pro další léta bude třeba systém emisních povolenek – smysl by dávalo posílit mechanismus, který zabrání riziku vysokých cen povolenek u nového systému ETS2. Otázkou je také tempo dekarbonizace dálkové silniční dopravy a doladit by bylo užitečné i pravidla pro osobní auta. Bylo by třeba ověřit, zda jsou země EU na cestě ke zvýšení energetické efektivity (a zda to je ve všech případech efektivní cesta), a sledovat je také třeba, zda hospodaření s půdou plní ve snižování emisí svůj podíl.
Státy také zatím v nemalé míře selhávají ve vytváření podpůrných politik pro transformaci ekonomiky a v ochraně sociálně slabších lidí, ačkoliv zejména chudší země na to mají z rozpočtu EU dost peněz. Řada z těchto problémů je nejen známa, ale existují i cesty, jak je řešit – tímto směrem jde také pár dní starý plán Evropské komise zvaný Kompas konkurenceschopnosti, který se od cesty k dekarbonizaci neodvrací, ale naopak ji chce využít k posílení růstu a konkurenceschopnosti unie.
Tématem dnes v unii tedy není „reset“ politiky udržitelnosti a snižování emisí, po kterém část neodpovědných politiků volá, ale snaha o racionální doladění, které nemění snahu EU zajistit svůj férový podíl na řešení klimatické krize a pomoci ostatním hledat svou cestu k naplnění jejich závazků.
Rozhodnutí nového amerického prezidenta odstoupit již podruhé od Pařížské dohody na tom nic nemění. Americká ekonomika bude v dekarbonizaci pokračovat, hlásí se k tomu velká část států USA a řada firem či odvětví a velmi brzy začnou být patrné pozitivní dopady čistých investic v Číně a dalších zemích.
Lidé jako pan Babiš prostě jen straší lidi a vytvářejí chaos. Žádnou alternativu, jak ochránit kvalitní život našich dětí, nenabízejí. K spoluodpovědnosti, kterou za tento důležitý proces mají, se nehlásí a svá předchozí rozhodnutí popírají. A svým populismem komplikují práci těm, kteří chtějí rizika racionálně a promyšleně snižovat a ekonomiku modernizovat. Znejišťují tak rozhodování firem o tom, jak rychle potřebné změny spojené s investicemi činit.
Naší ekonomice proto hrozí riziko, že v procesu transformace budeme dále zaostávat. Co to s sebou nese, si není složité představit – například stav, kdy elektřina u nás může být (a často již je) dražší než v Německu. Nebo kdy nás nedostatek OZE připravil o některé lákavé investice. K tomu, abychom uspěli, je třeba nejen to, aby vláda dělala opak toho, co dnes vykřikuje Andrej Babiš, ale hlavně aby firmy včas a promyšleně své fungování zmodernizovaly. Můžeme v tom uspět, máme na to zdroje i znalosti.
Pokud však převáží pohled na svět à la Andrej Babiš, staneme se skanzenem. Lidé, jako je expremiér, z něj třeba rádi a snadno odjedou do jednoho ze svých sídel někde ve světě, kde se se změnou srovnají lépe. Ale ostatní za to zaplatí vysokou cenu. Proto prosím, neudělejme chybu, ke které nás Andrej Babiš vyzývá.
Autorem je poslanec Evropského parlamentu za TOP 09.
