Petr Macinka a Filip Turek FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
GLOSA / Česko má dva nové letce-kosmonauty. Zapomeňte na Remka. Jmenují se Macinka a Turek. Oba milují létání, ale místo hvězd zůstali v hangáru – tedy v garáži, kde to voní benzinem a jablečným moštem. Česká kosmická (a komická) dvojice plánovala velké mise, jenže počasí – hlavně to politické – překazilo jejich velkolepé plány. Jeden nedoletěl do USA, druhý na Kypr – a ani na post ministra životního prostředí.
Včerejší dění bylo opravdu výživné. Jak víme, Petr Macinka si naplánoval cestu do USA právě ve chvíli, kdy měla sněmovna kvůli jeho nočním výlevům na mobil prezidentova poradce jednat o nedůvěře vládě. Výlet to měl být velký, politicky významný a ideálně transatlantický. Nedolétl. Méně ambiciózní, zato neméně bizarní byl plán jeho kolegy Turka. Ten chtěl letět na Kypr se slovenským ministrem životního prostředí Tomášem Tarabou. Ani tento start se však neuskuteční. Taraba totiž zřejmě usoudil, že kombinace politických turbulencí a Turkovy přítomnosti na palubě představuje nepřijatelné riziko, a plánovanou cestu zrušil.
Dva starty ohlášeny, dva starty zrušeny. Oba Motoristé zůstali uzemnění v Praze.
Macinka zřejmě doletěl na to, že při nástupu do funkce zrušil klimatickou krizi, a počasí ho ve Frankfurtu vypeklo. Otázkou zůstává, zda se nevrátil do Prahy spíš proto, že ho vypekl i premiér Andrej Babiš. Při setkání s prezidentem vzal jako fait accompli, že prezident nikdy neudělá ze zmocněnce Turka ministra, a ještě si spolu domluvili, že z koordinačních schůzek o zahraniční politice vykopnou ministra zahraničních věcí Macinku.
Každopádně Petr Macinka po zbytečném výletu do Frankfurtu působil ve sněmovně dojmem, jako by spadl z jiné planety. Náš dvojministr s dětskou tváří hřímal jako bůh pomsty, ústavní samosoudce, krejcarový psycholog a nedostudovaný politolog v jednom. Ze všech oborů, do nichž hrdě „dělá“, jedinou politologii vystudoval – ale ejhle, i tady zřejmě často chyběl.
Ve svém kosmickém rauši se například dopustil této úvahy, když srovnal nejmenování Turka do ministerské funkce s přímou volbou prezidenta: „Nabízím tedy panu prezidentovi drobnou možnou, takovou hypotetickou paralelu. Je to totéž, jako kdyby předseda Senátu při inauguraci Petra Pavla odmítl se stejnými slovy o názoru podstatné části veřejnosti přijmout jeho prezidentský slib s odvoláním na jeho výroky schvalující invazi sovětských a dalších vojsk do Československa v roce 1968. Kdyby předseda Senátu, podobně jako dnes Petr Pavel, sdělil, ať se navzdory výsledku ve volbách prezidentem stane třeba poradce Petr Kolář, jehož slib bez problému přijme. Taky vám to připadá absurdní?“
Ano, připadá. Připomeňme vystudovanému politologovi, že Petr Pavel zvítězil v přímých prezidentských volbách, zatímco český ústavní systém nic jako kandidaturu na ministerský post nezná. Pan Turek se – jako všichni Motoristé – dostal s odřenýma ušima do sněmovny a funkci poslance mu nikdo neupírá. To je ale tak všechno.
Když si Macinka hraje na ústavního soudce bez Ústavního soudu, dopadá to podobně, jako když létá do USA. Sice už týdny opakuje, že prezident se pohybuje mimo ústavní rámec, ale nechce podat žalobu k ústavnímu soudu, který jediný může něco takového rozhodnout. O jeho výletech do oboru klinické psychoanalýzy ani nemluvě. „Petr Pavel bojuje složitý boj s temnou stránkou své osobnosti a své minulosti,“ stanovil pohovkovou diagnózu Macinka – patrně po krátké samokonzultaci. Jeho výrok lze mírně upravit: hajlující mačo, který schvaluje upalování romských holčiček, skutečně symbolizuje temnou minulost, s níž je třeba stále bojovat – aby se z ní nestala přítomnost.
Kdesi na začátku to mohlo chvíli vypadat, že Motoristé budou nejméně šílenou složkou dost divoké vládní koalice, ale tahle fata morgana je dávno pryč. Dvojici uzemněných kosmonautů v posledních dnech vhodně doplňuje i jejich ministr kultury Oto Klempíř. Ten pozval umělce na ministerstvo, aby si z očí do očí vyříkali to, co zaznělo z tribun masivní nedělní demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla v Praze. Umělci Klempíře poslali někam – tedy do divadla na veřejnou debatu. To pro změnu odmítl zas on. Start se tady rovněž příliš nepovedl.
Klempíř aspoň stihl jmenovat manželku ministra pro dřepy a kotouly Borise Šťastného ředitelkou kabinetu a tiskovou mluvčí. Už rozumíme názvu strany Motoristé sobě. Je to zkrátka rodinný podnik. S rodinnou atmosférou a omezeným ručením za kompetenci. Nutno však ocenit, že ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný vyhlásil program boje s gravitací: lidé by měli chodit po schodech místo používání výtahů. Vláda tak konečně nabízí konkrétní řešení na proměnu Česka na nejlepší místo na planetě.
Vedle politických nýmandů jako jsou Motoristé a proruských extremistů z SPD začíná i šéf ANO a premiér Andrej Babiš působit skoro umírněně. Minimálně dokázal doletět do Říma za italskou premiérkou Giorgou Meloni, a poslal odtud do Prahy klackovitým Motoristům vzkaz: doufá, že Macinkův výstup ve sněmovně bylo jeho poslední konfrontační vystoupení vůči prezidentovi. Když se řeší skandály těch druhých, vystupuje stíhaný premiér s nevyřešeným střetem zájmů jako starostlivý tatíček, nasadí ustaranou tvář a nechá své běsy doma. Vypadá to, že takové křoví vyloženě potřebuje, aby vypadal docela rozumně.
Nenechme se ale mýlit. Je to jeho vláda národní ostudy. Hlasování o nedůvěře sice přežila, už teď se ovšem dokázala zapsat do historie – během pár týdnů stihla vyvolat hlasování o nedůvěře a přivést na náměstí davy lidí. Všechno je to jedna parta kosmonautů, kteří chtějí k nebesům, ale „hrouda jim nohy víže“, jak říká klasik. Aspoň víme, že český kosmický program zůstává bezpečný: zatím ještě neodstartoval.
