„Nejraději bych na vládu podala žalobu. Je to strašně dlouhé,“ říká matka devítiletého syna

Vláda na tiskové konferenci – ilustrační foto (ČTK)

Vláda na tiskové konferenci – ilustrační foto | FOTO: ČTK

Pandemie nemoci covid-19 uzavřela školy a zastavila život (nejen) v České republice. Matka devítiletého syna v reportáži deníku FORUM 24 popisuje, jak se na rodině podepsala koronakrize. „Je to strašně dlouhé. Syn mívá deprese,“ svěřila se Jana Komínková.

„Můj devítiletý syn měl dvakrát za týden normálně depku. Musela jsem všeho nechat, odložit online kurz. Vybrečel se. Pak jsme vytáhli Osadníky z Katanu, zahráli si a následoval dlouhý rozhovor. Pomohlo mu i pár nadávek, aby to ze sebe vyventiloval,“ řekla dvaačtyřicetiletá kadeřnice Jana Komínková z menší obce u Brna.

()

„Celou dobu jsme to zvládali. Když byla zima, občas jsme sedli na saně, chodili na procházky. Kdyby to trvalo půl roku, tak nad tím člověk mávne rukou, ale ten rok, to už je fakt psycho. Kdybych byla trochu větší kápo, tak na tu vládu podám nějakou žalobu za to, že tady tím, jak v koronakrizi jednali, poškodili mimo jiné i psychiku lidí,“ prohlásila Komínková.

I její příběh a názory (podobně jako vyprávění jiné matky Zorky Horáčkové) svědčí o tom, že boj s pandemií prohráváme fyzicky, ale i psychicky. Dlouhodobý pobyt doma spojený s online výukou sice děti chrání před nákazou, ale je otázkou, zda právě sociální distanc jim nakonec nezpůsobí újmy daleko větší. Přes všechny rady odborníků, jak se vypořádat s výukou a dopřát dítěti vhodný odpočinek, si už Jana Komínková neví rady. A její devítiletý Jakub by se nejraději ze všeho chtěl stejně potkat se svými kamarády.

„Přál bych si k narozeninám více vidět kamarády než dárky, které se mi během ročního vězení doma stejně omrzí,“ svěřil se nám devítiletý Jakub. Na otázky nám odpověděl se souhlasem matky. „Ty domácí úkoly mi pěkně lezou na mozek, nesnáším jeeee,“ dodal školák. A jeho matka ho doplnila: „S každou hračkou už jsme si hráli stokrát, už nevím, jak smysluplně Kubíka zabavit, a sama bych potřebovala místnost, kde bych se ze všeho mohla z plna plic vykřičet.“

***

Strasti a úzkosti jejího devítiletého syna Jakuba, které se projevily emočním výbuchem a pláčem, ji dovedly k tomu, aby se nad celou situací více zamyslela. Jak sama říká, stojí teď před otázkou, čím mu vlastně ubližuje víc. Jestli tím, že syna alespoň na chvilku po dlouhé době pustí za kamarády ze vsi a on bude šťastný. Nebo tím, že ho bude i nadále izolovat od vnějšího světa a bude ho tak stále chránit před možnou nákazou koronavirem. Ale to bude Jakub dál smutný a nešťastný.

Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Jan Blatný (oba za ANO)  (ČTK)

„Z těch čtyř stěn už mi jde hlava kolem,“ vystihl svůj pocit jednou větou Jakub. „Čtvrt roku jsem neviděl svého bratrance a nebyl jsem ani pořádně v obchodu. Opatření se rodiče snaží dodržovat,“ dodal.

Díky společné domácnosti s prarodiči je riziko nakažení o to více riskantní. I když se to Jana Komínková snaží synovi vysvětlit, občas je toho už příliš a přijde si, jak sama uvedla, jako kolovrátek. „Den co den, už rok, synovi vysvětluji, proč za těmi kamarády nesmí. Jak musí brát ohled na babičku s dědou a že bude vše jako dříve, ale občas mám pocit, že už to nezvládám. Sama si nepřeji nic víc, než jít do práce, nebo s přáteli na procházku. Ale už nevím, co mám Kubíkovi říkat. Nic nového a utěšujícího mě nenapadá. Byl to normální kluk, co se se vším s úsměvem vypořádal, ale teď je to samá slza,“ postěžovala si Jana Komínková.

Malý Jakub se k situaci snaží stavět lépe než mnozí dospělí. „Víte, on je takovej malej ekolog. Pořady o ekologii dostává na příděl, jinak by z něj byla druhá Gréta,“ směje se jeho matka.

„Myslím si, že zdravotníci dělají hrozně důležitou práci a bez nich bychom tu už asi nebyli. Já musel mít respirátor chvilku a vůbec jsem to nezvládal. Hrůůůůza. Oni to mají celý den a ještě se o lidi starají,“ ocenil devítiletý Jakub práci zdravotníků.

Pavel Šafr – kniha Češi mezi pravdou a lží (archiv)

Podle Jany Komínkové syn vnímal nejvíce to období, kdy si rodiče jejího manžela nemocí covid-19 procházeli a on viděl, jak je z toho celá rodina špatná. „To bylo hrozné období. Všechny špatné okamžiky se projevily naráz a my s manželem nevěděli, co už dělat. Na Kubíkovi se to projevilo tak, že spustil pláč, tekly mu slzy jako hrachy a já musela všeho nechat a jít si s ním o všem znovu promluvit. Nabídla jsem mu, že můžeme jít hledat dárky k dalším narozeninám,“ vypráví paní Jana. Malý Jakub na to měl ale názor jiný: „K narozeninám bych si přál třeba pokémoní karty. Ale vlastně bych se radši viděl s kamarády a šel do školy.“

***

Manžel Jany Komínkové měl klientku z čínského Wuchanu, kde propukla nemoc covid-19. Na Vánoce 2019 s ní vedl písemnou korespondenci ohledně jedné zakázky. „A ona mu v jednom z mnoha mailů psala, jak nikam nesmí a že veškerou práci musí zvládat z domova. A sdělila mu také, že je dobré mít finanční rezervu. Když jsem to v té době řekla svým přátelům, byla jsem za blázna. Nikdo jsme netušili, že to může dojít tak daleko,“ poslala Jana Komínková paradoxní situaci.

Podle její slov jsme podlehli příliš rychlému rozvolňování, které přineslo jen oběti na životech. „Když se po první vlně rozvolnilo, vzpomínám si, že v obchodě skoro nebylo možné znovu sehnat antibakteriální gely nebo si ruce při vstupu do obchodů vydezinfikovat. Brno praskalo ve švech, jako kdyby nikdy žádný covid nebyl,“ dodala. „Nemyslím si, že jsme jako národ selhali. V první vlně jsme byli ti, kdo své přátele a nemocnice podporovali šitím domácích roušek, opatření dodržovali a byli ukáznění. Rozdíl je ale v tom, že v té době jsme měli vidinu, že za pár měsíců tahle opatření skončí. Nenapadlo nás, že konec opatření nás dovede do ještě horší situace,“ povzdechla si.

***

Kadeřnice z Brna pak popsala, jak je zachránila jejich záliba. „Díky tomu, že jsme s přáteli dělali vysokohorskou turistiku, tak nás napadlo použít oxymetr. To je malý kolíček, který si dáte na prst a on vám měří saturaci kyslíku v krvi. Když byla manželova maminka pozitivně testována na covid, tak nás to napadlo. Zejména u ní bylo těžké rozpoznat, kdy se jí dýchá obtížně, protože je silný astmatik. Díky oxymetru jsme zjistili, že má saturaci na 85 procent a byl tak nejvyšší čas vyrazit do nemocnice,“ uvedla Jana Komínková.

Pavel Rychetský (Pavel Hofman, FORUM 24)

Tuto pomoc společně s běžně dostupnými léky na ředění krve doporučují lékaři i na sociálních sítích. „Kéž bychom ale tuhle zkušenost měli již dříve,“ povzdechla si.

Malý kolíček za tisíc korun tak pomohl zachránit její blízké v boji s nemocí. Co oxymetr ale nezvládá, je náprava vztahů a hádek, které během pandemie vznikají.

„Víte, kolik lidí se teď bezdůvodně hádá, a to jen proto, že jsou buď ve špatné situaci, a nebo proto, že jsou na dně? Na pandemii doplácí nejvíce lidé, jako jsme my. Já už rok s rodinou žiju z úspor, které jsem měla, abych si zrekonstruovala kadeřnictví a mohla si tak plnit sny. Ale každý tu rezervu neměl. Ano, sice dostávám od státu slíbených 15,5 tisíc, ale beru to s prominutím jako výsměch, protože ve skutečnosti po zaplacení všech poplatků je vlastně vrátím zpět do oběhu a mně z toho nic moc nezůstane,“ vysvětlila kadeřnice Jana Komínková.

***

V uplynulých měsících prohrál boj s nemocí covid-19 tatínek a přítel její blízké kamarádky. „I tohle všechno s námi Jakub vnímal a viděl, jak špatně to neseme s manželem. On ty emoce nějak projevit taky musí, jen je to v podobě nepředvídatelného pláče a vzteku. Takto podrážděného jsem ho viděla naposled, když byl dvouletý,“ řekla Komínková.

Podle ní je vidina v lepší zítřky sice v nedohlednu, ale naděje neumírá. „Snažím se na lidi apelovat i přes sociální sítě společně se svými přáteli. Kolik jiných států zvládá boj s covidem pomocí pár banálních opatření, které ale důsledně dodržují. Stejně, jako jsme společně drželi v první vlně, tak doufám, že budeme i nadále. Jen bychom potřebovali lepší vedení a motivaci,“ podotkla.

Bezprostřednost dětí je kouzelná v tom, jak srdečně a upřímně své názory dokáží vyjádřit. „Přeji všem hlavně zdraví. Koronavirus nám chce jen ukázat, abychom přírodu více bránili a nechovali se k ní tak ošklivě,“ řekl mi na závěr devítiletý Jakub.

Kdyby byli takhle empatičtí a racionální i všichni ve vládě, nemusela by pandemie zasáhnout tak masivně celou zemi.

Autorka je studentkou žurnalistiky a spolupracuje s magazínem Reportér

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner