Na konci minulého roku jsem téměř zázračně stihl operaci kyčle, šlo o totální náhradu kloubu, a to nějaký čas spolyká. Musíte poté dlouze a trpělivě rehabilitovat, aby si vaše tělo zvyklo na kus titanu, tak, abyste se pak mohl konečně plnohodnotně postavit na obě nohy. Dopadlo to dobře. Dnes už by nás přibrzdil jen covidový režim. Na víkendové vizity chodil v té nemocnici pravidelně jeden nesmírně pozitivní lékař. Milý a usměvavý. Doporučoval nám pacientům, abychom příliš nesledovali televizní zprávy, mohlo by nám to prý zvýšit teplotu i tlak. Tuto jeho radu jsem uposlechl velmi důkladně.

A měl ještě další užitečný rady. Tvrdil, že pro dobrou kondici a úplné uzdravení budeme potřebovat klidnou mysl, dobrý spánek, kvalitní stravu, přiměřený pohyb a hlavně podporu, lásku a neutuchající zájem blízkých. Námitky o mimořádně složité době odmítal. Vždy argumentoval tím, čím vším prošli naši mnozí předci. Rozpad monarchie, první světová válka, španělská chřipka, světová ekonomická krize, nástup fašismu, antisemitismus, druhá světová válka, znárodnění, politické procesy, sovětizace, okupace Varšavské smlouvy, normalizace, nový nástup veksláků a estébáků… A teď tady máme nějaký čínský virus. Je to tragické a hlavně nečekané, ale je to realita této epochy. Bohužel.

Ten hlavní problém nespočívá v tom, že se něco takového přihodilo. Nějak. Bůh ví jak. Ten problém je zejména v tom, kdo a jak tady tomu velí (či vlastně nevelí) a proč. Žijeme v online propojení všeho a všech.

Trpíme všichni – starší, děti, spotřebitelé, výrobci a prodejci, milovníci aktivního života – sportu, kultury, prostě úplně normálního ŽIVOTA. A přesto se najdou tací, kteří nám z piedestalu moci lžou (i dezinformace je lež!) a myslí na svoje osobní zájmy a výhody. To je velké nekonečné chucpe! Tedy drzost, troufalost a arogance.

Přežili jsme těžké doby minulé (my i naši předci) a přežijeme i tyto. Jen si prosím pamatujme, kdo je kdo. Často myslím na ty dobré rady mého lékaře. Životy se odehrávají výhradně v rovině prožívání. Prožívejme i v těchto trudných časech malé milé každodenní radosti. Čerpejme je a předávejme také jiným. Jedině tak přežijeme s klidnou myslí a dobrým spánkem… A pak nás nic nepřekvapí. Jedině tak můžeme přečkat i ty nejtěžší bolesti a ztráty. A to i v tak ateistické a složité společnosti, jakou je ta naše.

Nejsme jen v roli obětí něčeho tam venku. I my můžeme mnohé změnit a ovlivnit. Tak či onak, inu, kde je vůle, tam je i cesta. Ona totiž ta cesta může být ten cíl.