Nejsme odpovědni jen za minulost, ale i za budoucnost

V roce 1946 vyšla kniha německého filozofa a psychiatra Karla Jasperse Otázka viny. Českého překladu se dočkala až v roce 1969. Karl Jaspers, významný představitel existencialismu, se v ní zabývá kategoriemi viny. Činí tak těsně po druhé světové válce, ale jeho úvahy jsou obecné a nadčasové, a nacházejí odezvu i v dnešním světě.

První kategorie viny je kriminální, individuální i kolektivní. Porušení zákona musí posuzovat nezávislý soud. Druhá kategorie je politická, týká se všech občanů odpovědných za to, jakou mají vládu a za důsledky jednání státu. Třetí kategorie je morální. Měřítkem je svědomí každého jedince, jehož námitky mají přednost před vůlí (libovůlí) moci a jejího vůdce. A čtvrtá kategorie je metafyzická. Vychází z humanity. Člověk je odpovědný i za zločiny, které nespáchal, ale děly se za jeho života a s jeho vědomím. Spoluvinou může být i cynický kalkul, upřednostňující kariéru a hmotný profit bez zábran, ale i naivita a pasivita. To vše může umožnit převahu zla.

Na Jaspersovy imperativy jsem si vzpomněl při posuzování dnešního stavu v naší zemi. Nepojmenovaná minulost ovlivňuje nejen naši současnost, ale i nejméně blízkou budoucnost. K moci se dostali oligarchové, kteří uplatňují predátorské praktiky koncentrace moci ekonomické, mediální a politické. To ve svém důsledku znamená zásadní omezování principu volné rovné soutěže, vede to k selektivnímu uplatňování práva a k autoritativním způsobům vládnutí. Liberální demokracie a občanské svobody jsou plíživě nahrazovány firemním pojetím státu ve fasádní (iluzorní) demokracii. Sklouzáváme k posttotalitním východoevropským modelům správy země, a k tomu ještě někteří pošilhávají po propojení s mocnou říší středu.

V poslední výroční zprávě naší nejsilnější finanční skupiny PPF se její majitel Petr Kellner také zamyslel nad současností i budoucností Evropy z pohledu českého vlastence (více zde). Jeho poselství by nemělo uniknout naší pozornosti. Vypjaté vlastenectví v kombinaci s vášnivou (a zároveň rafinovanou) kritikou prý panovačné a údajně hodnotově chřadnoucí Evropské unie je hlavním motivem mnoha pozic klíčových hráčů domácího politického hřiště, propojeného s tím byznysovým. Prezidentem a předsedou vlády počínaje a všemi jejich podporovateli konče. Oni nás ochrání, oni nám zajistí úspěšnou budoucnost, oni vědí jak na to. Hlavně se o nic moc nestarejte a nechte je v klidu vládnout a množit jejich výdobytky. Jeden je registrován v Holandsku, druhý přišel ze Slovenska, další má japonské kořeny a někteří sbírají metály od Putina. Nejvyšší ústavní činitel se jezdí učit do Číny, jak stabilizovat společnost, přičemž se vrací firemním letadlem poskytovatele rychlých půjček méně majetným Číňanům za laskavé podpory jejich komunistické věrchušky.

Pokud hledáte klíč k dnešní základní mocenské konstrukci, pak jej naleznete v holportu na ose Kellner-Babiš. Vydatně jim tady i na Slovensku u toho asistuje Penta. Svou roli v příběhu mocenské parcelace České republiky hraje i nadále dnešní prezident země. Je spousta indicií, které tyto vazby dokládají. Bývalý manažer Agrofertu režíruje blížící se převzetí Novy do rukou PPF. Firmy patřící nejbohatšímu Čechovi posilují vůči státu. Nejzřetelněji v komunikačním prostředí, včetně tzv. kritické komunikační infrastruktury. O2 zajišťuje datové přenosy, správu sítí i provoz pevných linek v mnoha citlivých oblastech správy země. I když svoji vazbu na čínského hegemona Huawei bagatelizují, tak reálně existuje. Dalším příkladem propojení vlády a PPF je nový mýtný systém, který bude v režii další Kellnerovy firmy CzechToll. Tato zakázka je opředena mnoha pochybnostmi, přičemž někteří zasvěcení lidé poukazují na to, že to bylo šité někomu na míru. Silnou pozici má PPF i v mnoha dalších oborech, kde se potkává se zájmy státu, zejména v energetice se svoji spřízněnou firmou J&T.

Komodity Babiše a Kellnera si nekonkurují, spíše se občas doplňují, totéž platí o Pentě. Ostatní dolaroví miliardáři nehrají v tomto nejvyšším patře zásadní roli. Babiš má pro Kellnera cenu hlavně jako šéf exekutivy.

V této souvislosti je zvláštní jen jedna skutečnost. A sice ta, že historicky nejvýznamnější Kellnerův spojenec Václav Klaus st. je stále terčem silných ataků od Andreje Babiše. Ten neustále opakuje svoji tezi, že napravuje to, co Klaus zkazil. Klaus musel přetrpět i poctu Václavu Havlovi ve chvíli, kdy mu přítel Zeman předával na hradě metál, a o pár dnů později se k Havlovi hlásil i Babiš před kolegy z V4. Klausova úporná snaha prezentovat sebe sama jako stvořitele demokratické, svobodné a prosperující země nenachází pochopení a zastání ani u Zemana, natož u Babiše, a Kellner z taktických důvodů mlčí, on i jeho obrovský vliv. Babiš tím mírně posiluje vůči Kellnerovi, ale brzo se ukáže na jak dlouho. Kellner i Babiš začínali své profesionální kariéry v Podniku zahraničního obchodu. Kellner po škole ve Strojimportu a Babiš nejprve v Chemapolu a pak v Petrimexu. Podniky zahraničního obchodu posloužily jako učiliště pro budoucí vítěze sametu. Najdeme tam taková jména jako Chrenek, Šimáně, Háva, Karl, Kovarčík, Vinš, Velek, Muzikář a mnozí další. Podobnou zásobárnou vlivných hráčů raného českého posttotalitního kapitalismu byl už jen legendární Prognostický ústav. Tyto dva světy se propojily a utvořily základní mocenskou bázi, která přes různé turbulence dominuje i dnes, kdy svůj vliv ještě zesiluje. Všichni dohromady měli obrovský náskok v kontaktech s otevřeným světem, fungovali pod dozorem domácí i sovětské zpravodajské služby a naučili se v tom pohybovat, měli informace, sociální kapitál a někteří i rozjezdové peníze. Významnými režiséry jejich společného nástupu bylo i několik vlivných nomenklaturních kádrů, v čele s bývalým šéfem Státní banky Svatoplukem Potáčem.

V nejbližších dnech se ukáže, jak silné jsou výše zmíněné dohody. Souvisí to s tím, jak přesně pro Babiše dopadne audit Evropské komise ohledně jeho střetu zájmů, zejména to, zda bude muset Česká republika vracet nějaké dotace pro Agrofert. Ve stejné době se bude rozhodovat nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v Babišově trestní věci po Šarochově odložení kauzy. Babiš tuší, že mohou nastat potíže, a preventivně zvyšuje svůj verbální tlak na EU. Pokud nám EU nedá více peněz nad rámec kohezních fondů, tak budeme zlobit, apod. Přijal rétoriku Orbána a posouvá Českou republiku do podobné pozice, kterou má dnes v EU Maďarsko, jež je navíc vnímáno jako trojský kůň zájmů Ruska a Číny v evropském prostředí. O Babišově neochotě přijmout 40 sirotků nemluvě. Jeho spojenci z parlamentní většiny mu prohlasují cokoliv, a on to dobře ví. Útoky na neziskový sektor jsou již jen koloritem dnešních poměrů. Vládnutí ve stylu po nás potopa mu prochází se stabilní podporou 30 procent voličů, které si kupuje populistickými gesty v řádech miliard, jako jsou slevy na jízdném.

Pavel Hofman

Babiš ví, že musí přijít s překvapivým a silným manévrem, aby ještě jednou odpoutal pozornost od svých problematických příběhů, které jej stále provázejí. Nemůže nevidět, že se jeho svěřenskému Agrofertu nyní moc nedaří. Jeho úvěrové zatížení narostlo do již rizikové výše cca 43 mld. Kč. Banky přestávají být vstřícné, i když ještě nedávno byly vůči ministrovi financí a předsedovi vlády více než dost. Propadly se výnosy německé chemičky (to je ta, která prý měla mohutnou reklamní kampaň v Olbramovicích), a teď jsou navíc nejisté evropské dotace. Stroj na peníze se zadrhává a kumulace pozic si vybírá svoji krutou daň. Jak z toho všeho vítězně proplout? Babiš hraje o všechno, o politickou moc, o svoji beztrestnost, o svůj majetek… A taktika, že to nějak ukřičí, anebo naopak umlčí, už nefunguje. Za chvíli by mohli pochybovat i ti, kteří jej stále považují za nejlepšího manažera všech dob a spasitele české země. Co dál?

Pojďme si zaspekulovat. Náš pan prezident se hrdě hlásí ke svým prognostickým kořenům, nu pojďme se tedy podívat na nikoli nemožný další vývoj. Miloš Zeman, který je důležitým prvkem dnešního oligarchistického paktu, může udělat překvapivý tah. Ze zdravotních důvodů odstoupí a navrhne za svého nástupce Andreje Babiše. Pak by se přímá volba nového prezidenta konala poměrně brzo. Vláda by zůstala ve stejném složení, jen by ANO nominovalo nového premiéra. Nejčastěji se mluví o Karlu Havlíčkovi, ten to umí na všechny strany, tedy i na tu ruskou a zejména čínskou. Babiš by prodal chřadnoucí Agrofert, s výjimkou médií, které by někam bezpečně zaparkoval. Možným kupcem Agrofertu mohou být Číňané, kteří už s takovou nabídkou před časem přišli. Nebylo to tak drahé, v podstatě by převzali hlavně ty nesplacené úvěry. Prezident Babiš by získal doživotní imunitu, na vládu by si svůj vliv udržel a s Monikou by mohl lítat po světě a pronášet svá „moudra“. Pakt největších hráčů by byl zachován. Za vše špatné u nás by mohla pochopitelně EU, Soros, zmanipulovaná ulice, zapšklá opozice a několik křiklounů z internetových médií. Opozice nebude schopna společného postupu a ani se neshodne na svém kandidátovi v prezidentských volbách. Když k tomu připočteme mediální převahu dua Kellner-Babiš, tak je jasné, kdo míchá karty. A i přes výpady vůči Klausovi st. může být příštím koaličním partnerem ANO Trikolóra, s obvyklou podporou komunistů. ČSSD zaslouženě propadne roštem a Okamuru nahradí Klaus jun. Trikolóra dostane školství a zahraničí, kde v poslední době tolik zlobí ten Petříček…

Zdá se vám to všechno jako sci-fi? Nemělo by. Už jsme zažili mnohá překvapení a původně nemožné scénáře. Vzpomínáte na opoziční smlouvu nebo Zemanovu prezidentskou vládu či nedobrovolný odchod Babiše ze Sobotkovy vlády? Ti, kteří mají oprávněný pocit, že jim náš stát již patří, si budou chtít ohlídat své vlastní zájmy, a to doslova za všech okolností a všemi prostředky. Můžeme tomu pak říkat klid na práci, aby jim bylo líp. A v čem je ta naše spoluvina? No právě v tom, že jsme jim to umožnili, my, všichni společně.

P. S.: Tento týden rozhodl poněkud překvapivě tříčlenný senát slovenského Ústavního soudu v rozporu s předchozím rozhodnutím téhož soudu, a vrátil projednávanou věc spolupráce s StB Andreje Babiše (alias Bureše) soudům nižší instance. Je třeba dodat, že v tomto tříčlenném senátu byli dva bývalí poslanci strany Smer Roberta Fica. Komentáře netřeba.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner