Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Klíčovým faktorem úspěchu každé politické strany či hnutí jsou osobnosti, které ji zastupují navenek. Na úpadek České strany sociálně demokratické a její nepříliš dobré volební vyhlídky se tak lze dívat v souvislosti s personální krizí této naší nejstarší partaje, která letos oslavila už 143 let od svého založení. Členem sociální demokracie nejnověji přestal být i její bývalý předseda a někdejší premiér Bohuslav Sobotka. Kdo dneska sociálně-demokratické straně ještě zbývá a jak hluboká a zničující je personální nouze, ve které se ocitla?
Pokud vyjdeme z často opakovaného tvrzení, že velké osobnosti se objevují a rostou spolu s úkoly, které dostávají, dá se celkem snadno a rychle dojít k závěru, že sociální demokraté v posledních letech ztrácejí prostor, kde by se jejich zástupci a reprezentanti mohli otrkávat, získávat nové zkušenosti a politické ostruhy a mimo jiné na sebe také upozornit, protože bez toho to zkrátka nejde.
Jednoduše řečeno, ČSSD postupně vyklízí jednu politickou arénu za druhou a spolu s tím chřadne i personálně. Její celkový politický úpadek a úbytek zajímavých a výrazných osobností v sociálnědemokratických řadách tak jde ruku v ruce a vzájemně se posiluje, což je celkem logické a předvídatelné.
Sociální demokracie tak dnes už nemá své zastoupení v Evropském parlamentu, není přítomná v zastupitelstvu hlavního města, vypadla hned z pěti krajských zastupitelstev a hejtman jí zbyl už pouze jeden jediný. Své zastupitele postrádá ve Středočeském, Karlovarském, Ústeckém, Libereckém a Olomouckém kraji a její poslední hejtman Martin Netolický je v nemilosti Hamáčkova stranického vedení, takže je to skoro, jako kdyby ho strana vůbec neměla. Přitom je to snad jediný viditelný a známý krajský politik, který jí zůstal.
Také počet senátorů za ČSSD zdrcujícím způsobem prořídl. Desítky členů horní komory parlamentu (po senátních volbách v roce 2012 měla sociální demokracie 46 senátorů a disponovala zde velmi pohodlnou většinou), které partaj svého času zastupovaly, se scvrkly na pouhé tři jedince.
Od desíti k pěti
Jde o Jana Žaloudíka (nestraník zvolený za ČSSD), Jaromíra Strnada a samozřejmě starostu Bohumína a bývalého dlouholetého předsedu senátorského klubu sociálnědemokratické partaje Petra Víchu, který je senátorem už od roku 2006. U Víchy pak platí něco podobného jako u Netolického. Jednak patřil mezi zásadní odpůrce vstupu sociální demokracie do Babišovy vlády a na letošním dubnovém sjezdu sociálních demokratů pak rovněž podrobil stranické vedení předsedy Jana Hamáčka neúprosné kritice.
Poslanci sice sociální demokracii stále ještě nějací zbyli. Otázka ovšem je, jaká je jejich kvalita, a samozřejmě i zde platí, že je jich mnohem méně, než jich bývalo dříve, a po říjnových volbách už strana s velkou pravděpodobností nemusí mít žádné.
Z těch, kteří byli zvoleni v roce 2017, zde již nenajdeme někdejšího ministra vnitra Milana Chovance, výše zmíněného Bohuslava Sobotku či Jaroslava Foldynu, který z poslaneckého klubu ČSSD přešel k SPD. Poslanci jako někdejší ministr kultury Antonín Staněk, bývalý náměstek pražské primátorky Petr Dolínek nebo dlouholetá senátorka Alena Gajdůšková pak nepatří k těm, na kterých by partaj mohla nějak výrazněji stavět.
Česká strana sociálně demokratická je na tom ale špatně i tam, kde by si naopak mohla vést ještě relativně dobře. Na to, že v posledních volbách do poslanecké sněmovny získala jenom 7,27 procenta hlasů, má totiž velmi silné zastoupení ve vládě, kde disponuje hned pěti ministerstvy. To, že má pět členů vládního kabinetu, není vůbec malý počet.
Vyhaslé hvězdy
Stačí však, když si tuhle pětici projdeme, a hned vidíme, jaká je realita: ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka, resort práce a sociálních věcí s Janou Maláčovou, ministerstvo zahraničních věcí vedené Jakubem Kulhánkem, ministerstvo zemědělství, v jehož čele stojí ministr Miroslav Toman, a pak ministerstvo kultury s Lubomírem Zaorálkem.
Nejvíc se samozřejmě snaží Jana Maláčová s Janem Hamáčkem. Jakub Kulhánek je asi spíše typem kariérní úředník a ministerský náměstek než výrazný politik, který by dokázal strhnout voliče a přimět je k tomu, aby volili sociálně demokratickou stranu.
Miroslav Toman, který se sice nakonec po dlouhé době stal členem ČSSD, ale poté se mu rozpustila jeho domovská stranická organizace v Průhonicích, má přeci jen blíže k resortu zemědělství než k samotné sociální demokracii a přehnanou loajalitou k této partaji asi netrpí. Strana s ním zřejmě nijak zásadně počítat nemůže a sám ministr Toman koneckonců nepůsobí jako nějaký velký tahák na voliče.
A pak nám tady zbývá veterán sociální demokracie Lubomír Zaorálek, který má jistě své silné stránky – svým projevem dokáže zaujmout a má spoustu zkušeností, ale to nejlepší má už asi za sebou, a když jako volební lídr vedl sociální demokracii do voleb v roce 2017, získala právě zmíněných 7,27 procenta hlasů.
Zkrátka už moc dobře není, kde by se nové sociálnědemokratické hvězdy rodily, a tam, kde by se pořád ještě rodit mohly, jsou staré páky, které už toho moc nepředvedou, případně lidé, kteří se s Hamáčkovým vedením rozešli a nyní čekají, jaká situace nastane po volbách. S velkou pravděpodobností se tak politický i personální marast, ve kterém se sociální demokracie ocitla, bude dále prohlubovat.
