Jaryn Hořava bydlí na Novém Světě a vyrábí úžasná auta. To poslední se jmenovalo Jaryneta a Jaryn v něm občas vozil sousedy na výlet. FOTO: Helena H. Zahrádecká
FOTO: Helena H. Zahrádecká
SRDCEM TĚ NAJDU. TADY. NA MALÉ STRANĚ. Tak se jmenuje výstava fotografií Heleny H. Zahrádecké, jež se koná v galerii Spolek na pražském Malostranském náměstí (č. 27) a nyní byla pro zájem veřejnosti prodloužena o další týden.
Návštěvníci tu najdou snímky bývalých i současných Malostraňáků, ale také obyvatel přilehlých Hradčan, které s Malou Stranou od nepaměti splývají v jeden celek a jednu čtvrť. „Fotografie na téhle výstavě vznikaly v posledních letech, některé vyšly v knihách z cyklu Pražské příběhy nebo v Obecních novinách Malé Strany a Hradčan, které pro sousedy, alespoň když mi to čas dovolí, připravuju,“ vypravuje grafická designérka Helena H. Zahrádecká.
A tak tu návštěvníci útulné galerie, nad jejímž vchodem stojí velký nápis Spolek, to proto, že ji spravuje Spolek občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, objeví portrét možná nejslavnějšího z pražských hostinských nedávné minulosti Tomáše Dastycha (jak jinak než s pivem v ruce), světoznámého výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera a třeba také držitele filmového Oscara (a dalších čtyř nominací) Genea Deitche, jenž v roce 1959 přiletěl do Prahy, aby dohlédl na výrobu kresleného seriálu Pepek námořník. Měl se hned vrátit. Jenže potkal Zdenku. Českou výtvarnici a posléze ředitelku studia Bratři v triku. „Těsně před odletem jsem ji pozval na rande do restaurace U Malířů na Maltézském náměstí a tam jsem pochopil, že není cesty zpět a že tu chci strávit mnohem víc času než těch deset dní, na které mě do Prahy poslali.“ Stalo se. Gene se Zdenkou prožili na Malé Straně celý život.
Někteří z těch, kteří jsou zachyceni na snímcích, už nežijí. Třeba fotograf Vratislav Tachezy, který bydlel ve slavné roubence na hradčanském Novém Světě a na konci šedesátých let do ní přivedl své kamarády, spisovatele Arnošta Lustiga a Otu Pavla. Nebo svého času nejstarší malostranský rodák Karel Laváček, jenž se dožil 104 let a ze všeho nejraději vzpomínal na prvního československého prezidenta. „Masaryk chodil z Hradu na procházku po Malé Straně a vymínil si, že ho bude hlídat jen jeden inspektor a půjde za ním aspoň dvacet kroků. Běda, aby šel vedle něj. Věděl jsem to od otce, který pracoval u pražské kriminálky. Jednou, to mi mohly být čtyři roky, jsem okouněl u nás před domem ve Vlašské ulici, měl jsem takovou slaměnou čepici a najednou koukám – prezident Masaryk. Poznal jsem ho a říkám: ‚Dobrý den, pane prezidente.‘ Masaryk se na mě zadíval, to si moc dobře pamatuju, pokývl mi a šel dál Vlašskou dolů na Tržiště. Jenže já to oběhl okolo Břetislavovou uličkou, které se tehdy říkalo Umrlčí, a na Tržišti jsem si na něj počkal a znovu ho pozdravil. Masaryk se zastavil, chvíli na mě kouká a pak povídá: ‚Ty kluku, tebe já už někde viděl!‘“
Ano, někteří už nejsou na tomto světě, ale mnozí další utvářejí malostranské prostředí právě dnes – třeba populární pražský kavárník Martin Kotas, který v Mlýnské kavárně nad Čertovkou vybudoval ojedinělé místo setkávání svobodomyslných lidí, nebo sestra Jitka z kongregace sester karmelitek, která se už deset let stará o Pražské Jezulátko v kostele Panny Marie Vítězné. Pečuje o jeho šaty a převléká ho podle toho, jaké období religiózního roku právě nadchází.
Jak se na Malou Stranu sluší, dýchá z fotografií klid a intimní blízkost. Asi je to přirozené. „S lidmi, které fotím, se většinou dobře znám, a tak fotky vznikají často neplánovaně, jen tak během odpoledne a řečí, které se na Malé Straně vedou,“ uzavírá autorka fotografií Helena H. Zahrádecká.
Výstava potrvá do 10. března, otevřena je v galerii Spolek na Malostranském náměstí od úterý do neděle, vždy od 15 do 18 hodin. Vstup je zdarma.
