Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Úřady po celém světě zakazují státním zaměstnancům a pracovníkům kritické infrastruktury používat TikTok na svých zařízeních, kterými se připojují ke státním intranetům, systémům firem a institucí. Důvodem je plně oprávněná obava, co se děje s osobními daty uživatelů získanými aplikací firmy s blízkou vazbou na Komunistickou stranu Číny. To riziko samozřejmě existuje, a je značné. Mnohem větším rizikem TikToku však je, že díky němu mladá generace obyvatel Západu zblbne.
Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že čínští komunisté mají o data Evropanů a Američanů zájem. A o data těch, kteří mají pracovně něco společného se státem, klíčovou infrastrukturou nebo pokročilým vědeckým výzkumem, mají ten zájem až eminentní. Ale skutečné riziko TikToku spočívá v tom, že jeho masivní užívání dětmi a adolescenty může citelně poškodit vývoj jejich myšlení. Že vinou užívání této sítě zblbnou.
TikTok roste jako bambus
Bambus – některé jeho druhy – je jednou z nejrychleji rostoucích rostlin na planetě. TikTok, vzešlý ze země bambusu, Číny, roste podobně. Jenom pár dat: V lednu 2021 byl počet uživatelů TikToku v Česku 1,5 milionu, oproti roku 2020 se zdvojnásobil. Podle průzkumu AMI Digital Index jej tehdy globálně pravidelně navštěvovalo 32 procent lidí ve věku 15 až 29 let. Trávili tam průměrně 52 minut denně. (Pasivní sledování i aktivní zveřejňování.) 90 procent uživatelů používá aplikaci denně. 68 procent uživatelů pouze sleduje videa někoho jiného, 55 procent nahrává vlastní videa.
Podle průzkumu Pew Institutu z roku 2022 jej užívají dvě třetiny amerických teenagerů, a 16 procent jej dle vlastních slov používá neustále. Podle výzkum TechCrunch v roce 2021 děti u TikToku trávily průměrně 91 minut denně, o rok dříve 82 minut. Letos v březnu již výzkum společnost Cribbage Challenge zjistil, že tam děti stráví denně 113 minut. Sám TikTok letos ve středu 1. března na základě mohutného mezinárodního tlaku a protestů expertů, především bezpečnostních složek, ale i psychologů a pedagogů, představil nástroje, které mají omezit čas, co na něm teenageři tráví. Dojde k aktualizaci všech účtů uživatelů mladších 18 let. Ti budou po hodině používání aplikace upozorněni. Aby mohli sledovat videa dál, musejí zadat kód. U uživatelů do 13 let kód zadávají rodiče a přidává se pouze 30 minut. Pokud uživatel používá TikTok více než 100 minut denně, vyzve jej aplikace, aby si nastavil vlastní limit. Každý týden přijde dětem informace, kolik času u videí strávily.
Toto omezení však může destruktivitu TikToku jen trochu snížit. Jinak jeho působení na mladé lidi zůstává stejně zhoubné.
Pasivní konzum jako princip
Uživateli TikToku – divákovi jde před očima jím samotným nevolený a nehledaný, pasivně získávaný trvalý tok informací (podnětů). Jsou vizuální, ne textové, užívání řeči na TikToku není velké. Uživatel může zahlédnout něco zábavného (což vyvolává pocity libé), reagovat na to nějakou emotikonou (opět neverbálně, symbolem emoce, ne za použití jazyka) a pak díky té radosti uživatel vydrží dalších pět nezábavných videí. A pak přijde zas nějaké povedené. A neurální síť TikToku má uživatele za chvíli tak přečteného, že čím déle kouká, tím častěji mu neurální síť vybere videjko, které ho pobaví, a on si zasrdíčkuje.
Toky těch vjemů následkem extrémně krátké expozice – délky videa – téměř nikdy nemohou nést nějakou relevantní informaci, sdělení, příběh, poučku – téměř nic smysluplného. Video této délky může nějak zaujmout, „odměnit“ pozorovatele jenom tím, že je extrémně legrační, bizarní, trapné, či nese (neexplicitní) erotický náboj. Samozřejmě by tak fungovala i videa zachycující násilí, krvavé dopravní nehody nebo pornografii, to však TikTok neumožňuje. Principiálně však k upoutání pozornosti a vyvolání libosti, pobavení diváka, je nejúčinnějším nástrojem nějaká absolutní hloupost.
TikTok opakuje mechanismus hracího automatu – „bedny“. I gambler sleduje točící se kola disků hracího automatu, a když na prvním kotouči padnou třešničky – ty vyhrávají, tak prožívá libost a napjatě očekává další třešničky. A občas je software tak laskavý, že padne třešniček několik, gambler je nadšen. Že vyhrál řádově desetikoruny, ale sype do automatu další a další stokoruny, protože vyhrál a chce ještě, mu nedojde. A stejně jako gambler na třešničky čeká uživatel TikToku na další zábavné video ze sledovaného proudu jinak nudných videí, a čas u TikToku plyne jak peníze z gamblerovy peněženky.
Zcela stejně hloupé pak budou příspěvky aktivních uživatelů, těch, kteří obsah – videa – vytvářejí a zveřejňují. Ta tvorba je samozřejmě odrazem poptávky na TikToku, pubescent natáčející své video chce hodně srdíček a lajků – takže se zcela samozřejmě snaží vytvořit takový obsah, který vídá na TikToku jako úspěšný, vysoce sledovaný. Takže od samého začátku tvorby svého videa je plně koncentrován na to, aby vytvořil něco bizarního, šokujícího, či extrémně směšného. To, aby jeho video bylo chytré, závažné a smysluplné, aby neslo nějaký hlubší obsah, jej ani v nejmenším nezajímá.
Hluboké učení člověka
Termín strojové učení nebo hluboké učení je nyní díky nástupu ChatGPT módním slovem. Umělá inteligence typu LLM – Large Language Model – se na svých učebních datech učí, jaké další slovo po konkrétním slovu či větě o několika slovech se v jeho učebních textech vyskytuje nejčastěji. Umělá inteligence „si načte,“ co obvykle lidé v takové větě dál říkají. A pak podobným stylem odpovídá na otázky. Učení a socializace dítěte probíhá velmi podobně. Dítě si z reality, ve které se nachází, také načítá, ale spíše nakoukává a naposlouchává obvyklé vzorce chování. A učí se reagovat podobně, jak vidělo, slyšelo nebo četlo. Učení nápodobou.
Značná část toho učení malého človíčka ale probíhá skrze slova, a skrze slova si osvojuje vazby a obyčeje světa, do kterého dospívá, i při četbě. A naše myšlení – myšlení Systému II, dejme tomu racionální myšlení – také probíhá ve slovech. Realita, kterou si dítě „nakoukává“ z TikToku, se však neodehrává pomocí slov, ale kotrmelců. Případně polykání mleté skořice. Takže při sledování TikToku dochází k formování myšlení dítěte prvosignálně, podle toho, co vidí aktéra vyvádět. Ne ve slovech, která by musel zpracovávat myšlením, což by mu to formující se myšlení dítěte rozvíjelo. Na TikToku kouká na kotrmelce, do kterých občas zazní nějaký výkřik či heslo.
Test povinnou četbou
Řada čtenářů jistě měla jako povinnou četbu na základní škole, v předmětu český jazyk, obvykle nazývaný čeština, povinnou četbu. Seznam – nedlouhý – knih, o kterých se tehdy soudilo, že jsou důležitou součástí naší národní literatury, tradice a identity. Že jsou sdíleným sociokulturním obsahem českého národa. Taky jsem to četl, a byla to nuda.
Udělal jsem si nyní TikToktest: Zapnul jsem pětkrát po sobě nahrávání a řekl kratičký citát z té knihy. Než uběhlo deset vteřin – obvyklá délka videa na TikToku, stačil jsem většinou říct „Božena Němcová, Babička: Sultán s Tyrlem líně leželi na zápraží. Dobrá hospodyňka pro pír…“ A deset vteřin bylo pryč. Někdy, když už jsem nijak nedbal na deklamaci a mlel to jak Babiš separát do párků, končil jsem u „pírko přes pl…“ Nic víc. Podobně krátkých příspěvků – navíc videí, kde hraje i obrazová složka, nějaké divadýlko, které sice zaujme pozornost, ale zmenší čas a kapacitu vnímání pro verbální sdělení, je na TikToku převaha. Kolik potenciálně smysluplných, přínosných či hodnotných informací jde do takového časového intervalu vměstnat, by musel spočítat matematik – sémiotik. Ale i Pythagorova věta je delší.
Nekončící televizní varieté
TikTok je ze samé podstaty, z obvyklé délky komuniké, jako nosič sdělení k ničemu. A jediné, čím vůbec může video zaujmout, získat lajk a tím podpořit sebevědomí autora, je, když ukáže něco bizarního. Když bude těch deset vteřin zachycovat babičku vypadající dle všech sociálních stereotypů o babičkách, kterak přeskočí třímetrový plot a sebere pírko, bude to jistě mít vysokou sledovanost. Ale ta kniha (alespoň ta mého dětství chápaná jako základní kámen české kultury a národní identity), ten Němcovou zachycený příběh plný vzpomínkového optimismu, se v průběhu překladu do tiktokového videa opravdu v tom překladu ztratil.
Uvedu mezigeneračně srozumitelné srovnání: Dítě či pubescent, ale i adolescent dělá (s užitím technologií 21. století, kouká na to v mobilu) totéž, jako by několik hodin denně nehybně čučel na televizi, kde by běželo to nejhloupější a nejtrapnější představitelné varieté, lehký zábavný pořad zaplněný stupidními anekdotami a výskáním. Ale nejsem si úplně jist, jestli těm televizním pořadům z mého dětství nekřivdím, že je s TikTokem srovnávám. Obvyklý obsah této sociální sítě je možná ještě hloupější než ta televizní show v roce 1975.
Jak rychlé bude zblbnutí?
Takže každou hodinu na TikToku se dítě vlastně učí, že normální, obvyklé a žádoucí není mluvit a přemýšlet, ale dělat kotrmelce a bučet při tom. A tím, že je o ten čas strávený na TikToku ochuzeno o čas na běžný život, má méně a méně času věnovat se přirozeným aktivitám, které myšlení formují a rozvíjejí. Při hře na vojáky se učí sociální dovednosti, mluví s okolím, a tak mu nezbývá než myslet. Totéž při fotbalu, kouření za školou, četbě Harryho Pottera – prostě při běžném životě před příchodem sociálních sítí.
Všechny ty aktivity se odehrávají ve slovech a v realitě, která má nějaké normy. Na TikToku se ocitá v prostředí, kde nemyslí a nepoužívá slova. Jen pasivně sleduje tok videí, nepoužívá řeč ani nemyslí, a zvnitřňuje si jako běžné, normální chování ty neuvěřitelné hovadiny, které ukazuje většina videí té sítě. A když se nenaučí myslet v dětství a pubertě, tak se mu prostě nevyvine a nevyškolí jeho neurální síť – mozek a propojení neuronů. Což už v dospělosti nejde dohnat. Největší riziko TikToku proto nevidím v únicích dat, ale v tom, že kvůli němu celá mladá generace západní civilizace zblbne.
