Smlouva o brexitu navrhovaná premiérkou terezou Mayovou byla zamítnuta převahou 230 hlasů. Je to největší porážka pro úřadující vládu vlády v historii. Poměr byl 432 ku 202 pro odmítnutí dohody, která stanovuje podmínky britského odchodu z EU dne 29. března.
Lídr labouristické strany Jeremy Corbyn žádá hlasování o nedůvěře vládě, což by mohlo vést k novým volbám. Mayová uvedla, že čas na rozpravu o tomto návrhu bude ve středu.
Corbyn řekl, že hlasování o důvěře by umožnilo společnosti „vyslovit svůj verdikt o naprosté nekompetentnosti této vlády“.
Mayová říká, že bude dál pokračovat ve vyjednávání o realistické dohodě a že brexit nakonec bude.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker hned po výsledku sdělil, že Evropská unie si nepřeje neřízený brexit. Velká Británie by ale měla rychle vyjasnit svoji pozici, protože času je už málo. Prezident Evropské rady Donald Tusk vyzval britskou vládu, aby zvážila odložení brexitu na neurčito.
Je zjevné, že v Bruselu tento konec očekávali a připravují se na něj. Pokud by Británie požádala o odklad, předseda Evropské komise Donald Tusk by pak uspořádal mimořádný summit Evropské unie.
Celý proces brexitu vyvolal ve společnosti velká pnutí. Výsledek referenda byl velmi těsný. Mnozí lidé dnes mají dojem, že byli hlasateli brexitu podvedeni, protože jim slibovali věci, které se neuskuteční, třeba velké úspory peněz, a mlčelo se o nákladech a následcích. K těm patří třeba odchod zahraničních firem, oslabení pozice libry, oživení problému Severního Irska (které má nyní s Irskem průchodnou hranici) a obnovení násilného separatismu, zpomalení ekonomiky. Premiérka se stále odvolává na výsledky referenda, jenže průzkumy ukazují, že by dnes dopadlo ve prospěch setrvání. Jednak jsou lidé zklamaní postojem vůdců brexitu, jednak do volebního věku dospěli mladší voliči, kteří jsou výrazně proevropštější než starší lidé.
Mnozí občané Evropské unie se rozhodli, že z Británie i po letech odejdou, protože si nejsou jisti budoucností. Na nich je přitom závislé zdravotnictví a sektor služeb. Bankéři uvažují o stěhování do evropských metropolí, například do Frankfurtu.
Rozdělení země se netýká jen toho, že v některých částech Spojeného království převažují stoupenci odchodu či setrvání. Rozpory jsou generační. Polovina britských voličů nad 65 let by byla šťastná, kdyby brexit pokračoval, byť by jejich rodinní příslušníci přišli o práci. Mladší se pak mohou zeptat, z čeho by měli být šťastní. Z břemen, které na ně někdo navalil kvůli svým pocitům?
Konzervativní strana je v troskách, parlament má pocit, že byl obcházen, voliči, že ve jménu rozhodnutí lidu se jim nyní přikazuje přijmout něco, co nechtějí.
Obtížné by to bylo i v případě odchodu s dohodou. Co by znamenal divoký brexit, to je velmi obtížné vůbec domyslet.
