ROZHOVOR / Veronika Vrecionová nejenom v červnu obhájila post europoslankyně, ale následně v Evropském parlamentu povýšila, protože se stala předsedkyní prestižního Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Tato důležitá funkce, kam ji podpořil poslanecký klub Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jehož je členkou, navíc znamená, že se Veronika Vrecionová stala nejvýše postaveným českým europoslancem. I proto jsme jí položili několik otázek ohledně její práce i postavení České republiky v Evropském parlamentu a celé unii. 

Žádný český europoslanec se letos nestal místopředsedou Evropského parlamentu, ale na druhou stranu máme díky vaší osobě zastoupení mezi předsedy parlamentních výborů. Znamená to oslabení, nebo posílení české pozice?

V první řadě platí, že tato situace vyplynula ze změny rozložení sil v Evropském parlamentu. Změnila se síla jednotlivých poslaneckých klubů, ale také pozice českých politických stran v nich. Například hnutí ANO bylo do voleb relativně silné v liberálním, eurofederalistickém klubu Renew (Obnova), ale teď odešlo k proruským Patriotům pro Evropu, kteří jsou v Evropském parlamentu v určité izolaci a kde ANO už není jednou z největších stran.

Navíc se vždy hledá vhodný poslanec, který má za sebou patřičnou zkušenost. Ostatně, právě taková zkušenost mi pomohla nyní do čela výboru. V zemědělském výboru jsem jako koordinátorka za náš poslanecký klub ECR působila již v předcházejícím funkčním období a kolegové moji dosavadní práci v něm ocenili tak, že mi nabídli, abych převzala funkci předsedkyně. Naopak zkušený kandidát na místopředsedu, který by měl odpovídající pozici v silném poslaneckém klubu, se teď mezi českými poslanci nenašel.

Ovlivňuje chod Evropského parlamentu spíše jeho místopředseda, nebo předsedkyně některého z výborů?

To nelze jednoznačně rozsoudit. Hodně závisí na konkrétních osobách. Funkce místopředsedů nejsou v Evropském parlamentu určitě jedinými s vyšším vlivem. Místopředsedové samozřejmě mají oblasti, za které odpovídají, ale jejich klíčová pozice je přece jenom ceremoniální a při řízení schůzí Evropského parlamentu. Vliv lze v parlamentu ale určitě uplatňovat i jinak. Například funkce předsedy výboru, kterou nyní vykonávám ve výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, má větší vliv na konkrétní legislativu v dané oblasti, než kdybych byla místopředsedkyní parlamentu. Místopředsedové parlamentu jsou zase více vidět navenek a jsou více považováni za reprezentanty celého parlamentu.

Zemědělský výbor v Evropském parlamentu vedete již několik měsíců. Jak si představit, co je konkrétní náplní vaší práce?

Po ustavení nového parlamentu se činnost celého parlamentu, a tedy také našeho výboru, točila hlavně kolem jmenování nové komise. Jako předsedkyně výboru jsem byla v centru dění, když probíhala tzv. grilování kandidátů na nové komisaře, což jsou jejich slyšení před příslušnými parlamentními výbory. Grilování jsem se účastnila již jako parlamentní nováček před pěti lety, ale nyní byla moje role přece jenom jiná. Předsedala jsem slyšení kandidáta na pozici komisaře pro zemědělství a kvalitu potravin, kterým je Christophe Hansen z Lucemburska. Zároveň jsem s kolegou z dalšího výboru spolupředsedala společnému slyšení designovaného komisaře pro zdraví a blaho zvířat Olivéra Várhelyiho z Maďarska, protože část jeho portfolia, konkrétně podmínky života zvířat, kompetenčně také patří pod zemědělský výbor.

Navíc jsem se účastnila i těch slyšení, kam byl náš výbor přizván v pozici pozvaného pozorovatele, a vystupovala na nich jménem celého výboru. Díky tomu jsem měla možnost položit během grilování otázky také nejproblematičtější kandidátce – designované místopředsedkyni komise pro klimatickou transformaci Terese Ribeře. Právě tu jsem grilovala prostřednictvím otázky mířící na ekonomickou udržitelnost zavádění klimatických opatření v oblasti zemědělství. Paní kandidátka na ni bohužel vůbec neodpověděla a potvrdila pochyby, které jsem o ní měla na základě jejích dosavadních názorů.

Komisi jako celek jste ale nakonec podpořila…

Ano, hlasovala jsem pro ni, i když rozhodování bylo docela komplikované. Převládlo u mě přesvědčení, že nová komise je přes všechny výhrady, které vůči některým jejím členům mám, vhodnější než ta předcházející. Věřím, že v kombinaci s novým rozložením sil v Evropském parlamentu, který již není tolik zelený a levicový jako do červnových evropských voleb, převáží v unijních institucích směr, kdy nedojde k dalšímu prohlubování Green Dealu, a naopak dokážeme minimálně ty největší výstřelky nekompromisní klimatické politiky opravit. Bylo pro mě také důležité to, že náš poslanecký klub Evropských konzervativců a reformistů (ECR) bude mít poprvé místopředsedu Evropské komise. Bude jím italský nominant Raffaele Fitto, který je členem strany italské premiérky Meloniové a bude mít v komisi na starosti ekonomické portfolio v podobě odpovědnosti za kohezní politiku a reformy.

V neposlední řadě bylo pro mé rozhodování podstatné i to, že „resortní“ komisař pro zemědělství Christophe Hansen je podle mého přesvědčení člověk na svém místě, a grilování naznačilo, že s ním budu moci jako předsedkyně zemědělského výboru efektivně spolupracovat.

Tím se vracíme k zemědělství a vašemu výboru v Evropském parlamentu. Jste teprve druhým českým europoslancem v historii, který stanul v čele některého z parlamentních výborů. Vstupovala jste do nové funkce s konkrétní představou, jak práci výboru změnit?

V minulém období byl Evropský parlament hodně levicový a hodně zelený. Velkou část pravomocí sebral zemědělskému výboru výbor pro životní prostředí (ENVI), který posledních pět let v parlamentu do určité míry dominoval. Výbor pro životní prostředí následně projednával řadu legislativních návrhů bez ohledu na reálný dopad na zemědělce, což byla velká chyba. I kvůli tomu jsme viděli na konci minulého volebního období velké protesty, které vycházely právě z toho, že legislativa ochrany životního prostředí zemědělce neúměrně zatěžovala.

Já jsem nyní jako nová předsedkyně výboru součástí konference předsedů výborů a tam jsem od počátku intenzivně vyjednávala co nejvíce kompetencí pro zemědělský výbor. Jsem ráda, že se to už projevilo v pozici našeho výboru během zmíněných grilování. Vymohla jsem si například to, abychom mohli být u slyšení Jessiky Roswallové, která bude mít mimo jiné jako komisařka na starosti i ochranu vod, což je pro zemědělství důležité. Posun pravomocí je v tomto ohledu dobrým znamením do budoucna.

Co čeká evropské zemědělství v příštích pěti letech? Zůstane i nadále největší položkou unijního rozpočtu?

Evropské zemědělství potřebuje reformu společné zemědělské politiky. Zaměřit se také musíme na snížení byrokratické zátěže zemědělců, která v nedávné době vedle Green Dealu přispěla v řadě zemí k již zmíněným velkým zemědělským protestům. Právě v zemědělství je totiž míra byrokracie snad dokonce nejvyšší. Orientovat se také mnohem více musíme na podporu malých a středních farmářů a mým osobním tématem bude i podpora dobrých životních podmínek zvířat.

Zaměřit se chci také na další svoje téma, kterým bude snaha o zastropování zemědělských dotací pro ty největší výrobce, což by mělo pomoci ochránit malé a střední zemědělské podniky, které v současnosti čelí ekonomickému tlaku největších hráčů na zemědělském trhu. Naším cílem musí být zemědělství, v němž bude panovat rovnováha mezi malými, středními i největšími podniky.

Zastropování dotací je podle mě i dluh, který bychom měli splnit u nás doma v České republice. Pokud se bavíme o tom, že se bude EU rozšiřovat o tak zemědělské země, jako je Ukrajina, tak bez zastropování by se unijní rozpočet na zemědělství asi rozpadl. Nový komisař pro zemědělství Christophe Hansen uvedl, že on bude minimálně chtít degresivitu, tedy snižování plateb podle určité velikosti podniků. Explicitně řekl, že by neměly být podporované velké agroholdingy.

Komerční sdělení. Článek nevytvořila redakce deníku FORUM 24.