Nejvyšší státní zástupce se mýlí, na postihu střetu zájmů v oblasti médií je mimořádný veřejný zájem

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nepodá správní žalobu proti rozhodnutí středočeského krajského úřadu ohledně střetu zájmů premiéra Babiše. Krajský úřad dospěl k názoru, že Andrej Babiš přestupek nespáchal, a řízení zastavil. Pavel Zeman na podání takové žaloby neshledal závažný veřejný zájem. Nejvyšší státní zástupce se však mýlí. Na sankcionování střetu zájmů v oblasti médií je veřejný zájem zcela mimořádný. Střet zájmů v oblasti vlastnictví médií je totiž jednou z hlavních hrozeb pluralitě a diverzitě médií.

Tento střet zájmů znamená nerovnou, a tudíž nedemokratickou, nekontrolovanou a potenciálně neodpovědnou moc. Náš ústavní systém přijal separaci státních mocí, aby omezil možnost zneužití moci výkonné.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Střet zájmů ve vlastnictví médií ohrožuje základní funkci média, které má sloužit veřejnému zájmu. Při tomto střetu mají občané menší možnost získávat pestrou paletu informací. Snížení počtu nezávislých médií snižuje počet úhlů pohledu, které média poskytují veřejnosti.

Vlastnictví médií může ovlivnit jejich obsah, a tudíž politický vývoj v zemi. Tento vývoj je pak podmíněn existujícími politickými a regulačními institucemi daného státu. Pokud jsou v zemi silné demokratické instituce, tendence ke koncentraci mediální moci je kontrolována demokratickými institucemi. Pokud je však vytvořeno oligopolistické mediální prostředí, existuje menší šance, že bude tento konflikt zájmů vyřešen ku prospěchu nezávislého přístupu médií ke společenským problémům. V extrémním případě může oligopol zabránit kontrole nebo kritice státní moci nezávislými médii.

V nedávné době jsme se s oligopolizací médií a jejich spojením s politikou setkali v Itálii, kde významný podnikatel v mediální oblasti Silvio Berlusconi projevil své politické ambice a dvakrát dosáhl velkého volebního úspěchu. Případ Berlusconiho je mimořádně jasným příkladem, který ukazuje, že mediální moc znamená ve svém důsledku politickou moc. Pro Berlusconiho byla jeho média hlavním faktorem jeho politického úspěchu.

Fíkový list svěřenského fondu

V Itálii byla demokracie dostatečně silná, aby přežila útok na svoji podstatu. Je otázka, zda to vydrží naše relativně mladá demokracie. V České republice totiž došlo ke spojení moci výkonné, moci mediální a moci ekonomické v jedné osobě. Nic na tom nezmění fíkový list svěřenského fondu, na jehož účinnost nemohou věřit ani zastánci tohoto potěmkinovského uspořádání.

Média vydávaná podnikatelským uskupením, které je ovládáno politikem, ztrácejí svůj společenský smysl. Tato média nemohou ze své podstaty být hlídacím psem politické moci, protože se stala její součástí, a jsou nedůvěryhodná. Hovořit o berlusconizaci českých médií však není namístě. Berlusconi byl mimo oblast mediálního byznysu v obecném měřítku spíše nevýznamným podnikatelem. Naproti tomu současný český premiér má politickou a ekonomickou moc, která ovlivňuje zásadní segmenty české ekonomiky.

Mediální střet zájmů ovlivňuje to, jak výkonná moc respektuje lidská práva. Pokud existuje vazba mezi exekutivou a médii, je méně pravděpodobné, že média budou o porušování lidských práv informovat, a naopak je více pravděpodobné, že výkonná moc bude provádět represivní politiku.

Obecně platí, že v nesoutěžním prostředí mají spotřebitelé nižší schopnost posuzovat, zda je zboží, které jim je nabízeno, méněcenné či nikoli. Stejně tak mají sníženou schopnost posuzovat, jaká je kvalita informace, kterou dostali v důsledku konfliktu zájmů politika a vlastníka médií v jedné osobě.

Těžko si představit otázku, která by byla více předmětem závažného veřejného zájmu.

Autor je advokát, vysokoškolský učitel a odborník na mediální právo.