Torza kostelů jsou pro pohraničí typickým, byť pro většinu veřejnosti spíše neobjeveným fenoménem. Můžeme je chápat jako důsledek tragické historie, ale i obdivovat jako nádherné památky se svébytnou až bizarní atmosférou.  

Jedním z nejzvláštnějších míst na severozápadě Čech, které má mimořádně silné kouzlo, je torzo římskokatolického kostela svatého Štěpána u Chotěbudic. Kostel není známý, protože stojí v polích zcela mimo civilizaci a nevede k němu ani pořádná silnice.  

Ve středověku tam stávala vesnice Mladějov, dnes z ní však nezbylo nic. Patřila ke klášteru v Mašťově a poprvé je písemně doložena roku 1196. V roce 1540 byl už Mladějov pustý, přičemž příčina zániku vesnice není známa.

Nejstarší zmínka o kostele pochází z roku 1352. Po třicetileté válce kostel připadl mašťovské farnosti a v roce 1852 přešel pod Podlesice. Po 2. světové válce a odsunu německého obyvatelstva ztratil kostel faráře i věřící. Postupně se rozpadal, v sedmdesátých letech se zřítila střecha a byl státem určen k demolici. Nikdy k ní ale nedošlo a díky tomu vznikla neobyčejně zajímavá ruina. Působivá jsou úzká hrotitá okna i sochy a okolní hroby.  

Nedaleko Chotěbudic stojí maličká obec Zlovědice, za níž se mezi stromy skrývá další romantická ruina, zřícenina kostela svatého Michala.  

Od roku 1964 je sice kostel chráněn jako kulturní památka, nicméně jde jen o obvodové zdi. Jednoduchá obdélná stavba pochází z roku 1750. Sakristie je na severní straně. Dříve míval kostel dřevěnou křížovou klenbu, od roku 1945 se však rozpadá a veškeré vybavení zmizelo neznámo kam. 

Jen kousky zdí se pak zachovaly z málo známého kostelíka v obci Rusová v Krušných horách. Velmi malý obdélný kostel měl gotický portál, zařízení pocházelo z doby kolem roku 1700. V padesátých letech ještě stála většina zdí, dnes už jsou vidět jen drobné zbytky.  

Obec Rusová vznikla v souvislosti s těžbou železné rudy. Nejdříve patřila k hasištejnskému panství a od šestnáctého století k nedaleké Přísečnici, městu proslulému hornictvím, ale i hudební školou. Po odsunu většiny obyvatel obec ztrácela význam a nakonec byla při stavbě vodní nádrže Přísečnice zcela zbořena. Základy kostelíka stojí naštěstí mimo nádrž.