Náčelník logistiky velitelství sil ISAF Vladimír Halenka u jednotek v Afghánistánu (2008) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Minulý týden Obvodní soud pro Prahu 2 nepravomocně rozhodl, že stát musí generálovi ve výslužbě Vladimíru Halenkovi vyplatit více než 5,36 milionu korun a přiznat mu rentu za nezákonné trestní stíhání. Vypadá to jako ohromující suma. „Až ty peníze budu mít na účtu, uvěřím, že jsme je dostali,“ řekl Halenka s hořkostí deníku FORUM 24. „My bychom si je s manželkou vydělali. Několikanásobně víc. Ale někdo na mě spáchal atentát – vzali mi čest, důstojnost, deset let života a kariéru.“ Případ, jenž kdysi plnil titulní stránky, dnes už téměř nikoho nezajímá. Byla z toho jen malá zpráva v médiích. Pro generála je to však stále otevřená rána.
Byl 5. březen 2015, pět hodin ráno. V malém bytě, kde žil s manželkou a jejími dvěma syny, zazvonil zvonek. „Manželka šla otevřít a přiběhla zpátky se slovy: ‚Musíš tam jít, je tam policie. Když tam nepůjdeš, rozrazí dveře.’“ Do bytu vtrhlo šest policistů, v ruce papír – stálo na něm zcela nepochopitelné obvinění. „Tady to podepište,“ zavelel policista v civilu. Za oknem blikaly modré majáky, u domu stálo deset aut. Na zásahu se vedle vojenské policie podílel nechvalně známý Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Róberta Šlachty.
Zametl s námi ministr Stropnický (ANO)
Vypadalo to, jako by nepřijeli zatýkat šéfa armádní sekce logistiky, brigádního generála, reprezentanta při NATO a veterána s vyznamenáními v boji, ale rovnou drogový kartel. Policie prohledala batohy dětí, jednomu chlapci bylo deset, druhému osmnáct. Tomu i zabavila jeho počítač. Obvinění znělo: podhodnocený prodej vyřazené vojenské techniky. „Bylo to jako blesk z čistého nebe,“ popisuje generál. „Do té chvíle jsem byl ředitelem sekce logistiky, měl jsem vysokou hodnost, vzdělání, spořádaný život. A najednou jsem byl zločinec.“
Brigádní generál byl donucen odejít z funkce. Nebylo mu umožněno vycestovat na studijní pobyt do USA, kam jej oficiálně pozvala americká strana. Téměř tři roky byl držen mimo službu, aby byl nakonec z armády propuštěn ještě před začátkem soudního řízení. Tento postup Halenka vyčítá tehdejšímu ministru obrany Martinu Stropnickému (ANO). „On prostě zároveň se mnou vyhodil i moji manželku, jenom proto, že byla manželka generála Halenky. Ona dala do pořádku organizaci, která 25 let chátrala nebo skomírala,“ připomíná generál příspěvkovou organizaci Armádní servisní, ve které jeho žena působila jako ředitelka.
Před soudem svědčil i prezident Petr Pavel, tehdejší náčelník generálního štábu. Připomněl, že když mu ministr obrany Martin Stropnický přinesl nahrávky Halenkovy komunikace, považoval je za běžné a o trestném činu přesvědčený nebyl. Jeho slova ale generála před stíháním neochránila. Absurdní obvinění začalo žít vlastním životem. Halenka je přesvědčen, že v pozadí byly mocenské ambice: „Jeden generál se rozhodl, že by chtěl moje místo. Zdál jsem se mu nejslabší článek řetězu.“
Absurdní obžaloba a politické pozadí
První zásadní zlom nastal v roce 2018, kdy Městský soud v Praze zprostil Halenku i jeho tři kolegy obžaloby. Žalobci totiž nedokázali prokázat vznik škody ani úmysl ji způsobit. Ukázalo se navíc, že obžaloba zatajovala důkazy, včetně znaleckých posudků svědčících ve prospěch obžalovaných, a policie zkreslovala některé odposlechy. V dubnu roku 2022 zastavil stíhání generála Halenky nejvyšší státní zástupce Igor Stříž – pro nedostatek důkazů. Generál, který říká, že se v důsledku kauzy stal „psychiatrickým pacientem“, se od té doby domáhá odškodnění. To mu teď po letech nejistoty soud – zatím nepravomocně – přiznal. Vedle finanční kompenzace mu stanovil i rentu – přes 62 000 korun měsíčně do konce roku 2026 a poté téměř 14 000 korun měsíčně doživotně.
Soud zároveň uvedl, že s vysokou pravděpodobností by Halenka bez stíhání pokračoval v armádní kariéře a mohl se stát i zástupcem náčelníka generálního štábu.
Reflexe: co zůstává
„Pocit, že jsem byl platným členem společnosti, to mi už nikdo nevrátí,“ říká Halenka. „Sloužil jsem 36 let Československu a pak České republice podle nejlepšího vědomí a svědomí. A najednou ze mě udělali zločince. Nenechali mě dělat práci, na kterou jsem měl kvalifikaci. Vzali mi možnost sloužit státu.“
Generál mluví emotivně, ale střízlivě. „Kdyby nás nechali dělat naši práci, mohli jsme státu naopak ušetřit nebo přinést peníze. Takhle jsem přišel o kariéru, manželka o práci – jen proto, že byla manželka generála Halenky.“
A dodává: „NATO tenkrát nechápalo, co se v Česku děje. Jak je možné zničit člověka jen proto, že někdo potřebuje jeho místo.“
Jak víme, nebylo to jediné fiasko Šlachtova útvaru.