Podivné zvíře s lidskou tváří a brýlemi (ze série „Bestiář“) FOTO: Olena Zaichenko / se svolením autorky
FOTO: Olena Zaichenko / se svolením autorky
Nejprve je třeba říci, že my Ukrajinci jsme upřímně vděční českým občanům a českému státu za veškerou pomoc. Od konce loňského února přicházejí do Česka ukrajinští váleční uprchlíci, jimž pomáhají dobrovolníci i státní orgány. Jenže právě teď se v České republice odehrává další tragédie a její důsledky mohou být dlouhodobé. A bezprostředně s tím souvisí nedávno schválený „Lex Ukrajina V“.
Ráda bych vám vyprávěla jedno staré podobenství. Jakéhosi muže pronásledoval tygr. Muž utíkal a spadl do propasti, ale zachytil se kořene stromu vyčnívajícího z úbočí hory a pověsil se na něj. Muž se zahleděl dolů a spatřil, že na dně propasti na něj čeká další tygr. Z díry u mužovy hlavy vyskočila myš a začala kořen okusovat. Když už bylo jasné, že se kořen přetrhne, muž najednou uviděl, jak mu před obličejem roste malá jahůdka. Utrhl ji a snědl.
Nevděční ukrajinští vyžírkové?
Zdá se, že novela zákona zvaného Lex Ukrajina, kterou podepsal prezident republiky Petr Pavel, s tím nemá nic společného. Připomeňme si některé její body:
Pokud si uprchlík po 150 dnech od udělení dočasného ochranného statusu nenajde bez závažného důvodu práci, ztrácí státní zdravotní pojištění. Vyloučeny jsou osoby, které například nemohou pracovat z důvodu věku, péče o malé dítě, zdravotního postižení nebo školní docházky. Zároveň platí, že pokud je uprchlík starší 26 let úspěšně přijat na vysokou školu, není považován za studenta. Je to proto, že v České republice existuje pro status studenta věková hranice.
Konečně si tak „nevděční ukrajinští vyžírkové“, kteří dosud měli „všechno zadarmo“, začnou hledat práci, nebo se vrátí do svých domovů! Bezprostředně poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, vyčlenila česká vláda 300 milionů korun na okamžitou humanitární pomoc pro oběti ruské agrese. Až dosud český stát poskytl Ukrajině celkem asi 40 milionů eur a Česká republika je také jednou z pěti zemí, které poskytují Ukrajině největší vojenskou pomoc. Celková hodnota zbraní předaných Ukrajině nyní dosáhla 3 miliard korun. Zdá se ovšem, že Češi jsou už z Ukrajinců unavení. Ať tiše myjí cizí záchody a pracují v továrnách, nebo ať se vrátí ke svým, domů. Česká republika je pro Čechy. Co s tím mají společného tygři, myši a jahody?
Tygr první a nejzřetelnější
Představte si katastrofu neslučitelnou s životem v některém z evropských států. Je dlouhodobého charakteru, uprchlíci před katastrofou naleznou útočiště v jiné zemi. Protože jejich počet je najednou velmi vysoký, vznikají problémy na obou stranách. Uprchlíci jsou nenáviděni. Domácí se je snaží vytlačit zpět, ale oni se nemají kam vrátit. Co může Ukrajinec odpovědět na otázku „Kdy se vrátíš domů na Ukrajinu?“, když nemá kam jít, poněvadž jeho dům byl vybombardován? Uprchlíci jsou obviňováni ze všech možných socioekonomických problémů. A tuto nenávist často záměrně vyvolávají ti, kteří hledají obětního beránka. Je to tak pohodlné!
Tito lidé utekli před smrtí na místo, kde jsou nyní nenáviděni. Drží se na tenké větvičce sociální pomoci, která nestačí na to, aby se postavili na nohy. A pomoc se dále snižuje. Vždyť podle těch, kdo křičí „Čechy Čechům!“, dostávají Ukrajinci všechno zadarmo. Je třeba jim sociální pomoc co nejvíce ztížit a znepříjemnit. Lépe motivovat tyto „darmožrouty“, aby vzali první možnou práci.
Proto vláda Petra Fialy od podzimu 2022 pracovala na návrhu novely „Lex Ukrajina“. Prezident Petr Pavel pouze zdědil onen záměr Ukrajince „motivovat k zaměstnání“, anebo aby se vrátili zpět. A vrátit se – to může znamenat i smrt. Člověk visí na tenké větvičce nad propastí. A nad ním se tyčí nebezpečná neovladatelná bestie.
Tygr číslo dvě: emigrantská kriminální komunita
V čem je problém? Najdi si práci, Ukrajinče! Existuje tolik zprostředkovatelských firem! Je tolik Ukrajinců a Ukrajinek, kteří pracují v továrnách, jako uklízeči, ve skladech, na stavbách, v barech… Ukrajinci už léta jezdí do Česka pracovat načerno. Všechny uprchlíky necháme pracovat jako uklízeče, případně všude tam, odkud by rozumný Čech prostě utekl. Ale ani tady to není všechno tak jednoduché.
Všechny výše zmíněné práce (a další podobné) jsou v podstatě otroctvím. Většinu peněz dostává zprostředkovatel. Lidé žijí v otřesných podmínkách. Zprostředkovatelé z emigrantských kriminálních komunit se vyhýbají daním a vydělávají na nelegální práci. Často mají ještě pochybnější „podnikání“, například kuplířství. Taková majitelka ubytovny vás může dokonce prodat do sexuálního otroctví s tím, že vás bere na práci jako služku. Nebo vám prostě udělá ze života peklo, pokud se jí z nějakého důvodu nelíbíte. V tomto hnízdě zmijí se lidé prostě stávají protivnými. Začnou pít alkohol. Změní se k nepoznání a k horšímu. Jsou to ti, kteří dělají nepříjemný hluk a nepořádek na nádražích, kteří se perou nebo opékají šašlik na balkoně. To je druhý lidožravý tygr. Ten, který čeká, až se člověk zavěšený na větvi zlomí.
Zdá se, že příležitosti tu jsou. Ať se uprchlíci naučí jazyk. Ať se přizpůsobí. Řada českých univerzit, například v Praze a Brně, jim dala možnost studovat zdarma a vstoupit na ně za zvýhodněných podmínek. Ukrajinci dostali víza s volným přístupem na pracovní trh. Málokdo však může tuto možnost využít. Existuje mnoho ukrajinských vědců a odborníků, kteří se naučili česky na úrovni B1, B2 a nostrifikovali své diplomy.
Mnozí z nich nastoupili na české vysoké školy, již ve věku 30 až 40 let, kvůli vynikajícímu evropskému standardu. Kvůli šanci, kterou před válkou neměli. Protože chtějí být užiteční jak pro Českou republiku, tak pro Ukrajinu. Jsou to cenní lidé! Jsou živým kapitálem! Takto Amerika a Kanada mnohonásobně zvýšily svou úroveň díky uprchlíkům a emigrantům.
Odpověď českého zaměstnavatele je však stejná: „Žádný Čech Ukrajince s tímto vaším vízem nezaměstná. Co je nám po nějakém volném přístupu na pracovní trh! Nevíme, co s ním budeme dělat, až skončí válka. A proč nejdeš dělat uklízečku?“ (To je odpověď, jakou na České poště dostala Ukrajinka se znalostí češtiny a vysokoškolským vzděláním, která se ucházela o práci poštovní doručovatelky.) Zajímalo by mě, jak motivovat českého zaměstnavatele, aby zaměstnal Ukrajince? Snad aby na hřbitově přinesli krvavou oběť? Nebo tím, že chytí netopýra a naučí ho zpívat českou hymnu?
Ano, existují šťastné příběhy těch uprchlíků, kteří v Česku našli práci. Ale jsou to vzácné výjimky. „Skleněný strop“ jako metafora pro neviditelnou překážku v kariéře je pro ukrajinské uprchlíky tragickou realitou, kterou nová opatření české vlády činí beznadějnou.
Problém je, že existuje pro všechny Ukrajince bez ohledu na jejich jazykové znalosti, odbornost a úroveň vzdělání. A že tvůrce Lex Ukrajina tato diskriminace ve skutečnosti nezajímá, stejně jako je nezajímá adaptace a integrace uprchlíků. Zajímá je, jak se jich zbavit. Zatlačí je tak do sociálního ghetta, kde nelegální pracovní trh řídí imigrantské zločinecké organizace – prostě mafie. Tedy přímo do zubů druhého tygra. Ale z dlouhodobého hlediska je to nebezpečné i pro samotnou českou vládu.
Struktury nelegálního zaměstnávání
Kde se vzaly mafie? Na počátku byli lidé ze vzdálených chudých krajů. Nemuseli to nutně být Ukrajinci. Abych byla spravedlivá, velká část z nich jsou Ukrajinci pouze geograficky, ale ne etnicky. To platí například pro maďarsky mluvící obyvatele části Zakarpatí, kteří možná dokonce podporují proruský postoj premiéra Viktora Orbána. Anebo pro Rusy a ruské loajalisty pocházející z Ukrajiny. Přišli z míst často nevhodných pro život, obvykle velmi chudých a mentálně toxických, kde iniciativu nadaných lidí ničila závist okolí.
Aby lidé z těchto chudých oblastí bývalého Sovětského svazu finančně přežili, odcházeli za každou cenu do zahraničí. Včetně České republiky. Byli ochotni dělat cokoli. Včetně práce načerno. Bez ohledu na to, kdo byli, museli pracovat nelegálně či pololegálně. Právě toto prostředí způsobuje, že člověk ztrácí čest a svědomí. Vzniká struktura jakési „vzájemné odpovědnosti“ a dochází ke kriminalizaci.
Dostat se z takové enklávy je velmi obtížné. Protože vše řídí zprostředkovatelé, pracovníci dostávají mnohem nižší platy. Čas od času jsou podvedeni. Majitelé nelegálních bytů jsou většinou ve spolčení se zprostředkovateli, protože sami z tohoto prostředí pocházejí a povyšují se tím, že ponižují ostatní. Je nereálné šetřit si peníze, aby člověk změnil svůj život k lepšímu. Na jedné straně je člověk, který přišel žít do takové enklávy, o něco bohatší, než by byl ve své domovině.
Na druhé straně mu peníze stačí tak akorát na jídlo a zaplacení ilegálního bydlení se ztrátou. Proto je ochoten udělat cokoli, včetně nelegální činnosti. Sní o povýšení, avšak nemá žádnou budoucnost. Lidé také bohužel stárnou. Jakmile už člověk není schopen těžké práce, čeká ho beznadějný osud. Samotná struktura nelegálního zaměstnávání mu brání vydělávat peníze. Proto pak takoví lidé hodně pijí, když pro sebe nevidí žádnou budoucnost, a hledají řešení v kriminální sféře (obchod s drogami, kuplířství atd.).
Je velmi důležité říci, že v této oblasti existují výjimky. Když se lidé obětují, aby pomohli někomu jinému s výdělkem. Například matce s nemocným dítětem. Jsou mezi nimi i slušní lidé. Snaží se však, aby to nebylo vidět, v zájmu své bezpečnosti mlčí, a když se vrátí domů, snaží se tomuto tématu vyhnout.
Od února 2022 jsou „obchodníci s bílými otroky“ a pasáci stále aktivnější. Válka a neštěstí Ukrajinců jsou pro ně příležitostí, jak vydělat na cizím žalu. Je to pro ně snadné. Vždyť emigrantští kriminální krajané ovládají emigrantský pracovní trh. A pokud se jim podaří získat obrovský příliv lidí (jako v případě této války), enkláva bojujících a hašteřících se umývačů záchodů se rozroste ve vyspělou plnohodnotnou mafii. Nemusím snad vysvětlovat, proč je mafie pro bezpečný a prosperující právní stát špatná.
Co se stane, až bude obrovské množství Ukrajinců vyhnáno do ghetta prostřednictvím Lex Ukrajina z roku 2023? Přesně toto! Česká republika bude mít vlastní plnohodnotnou mafii. Podobnou například té sicilské. A za všechno budou opět moci uprchlíci. Dovolím si tvrdit, že to neprospěje nikomu, jedině polokriminálním enklávám.
Větev nad propastí a zlomyslná myš
Výše sociálních dávek v České republice byla zpočátku malá a nijak to nesouviselo s tím, že by měla fungovat jako „motivace pro flákače“. Mlčí se však o tom, že proces získání sociální pomoci prostřednictvím elektronické žádosti by se dal přirovnat k románům Franze Kafky. Náklady na bydlení jsou vysoké. Diskriminace při zaměstnávání uprchlíků již byla popsána výše. Dobře to zapadá do popisu muže, který se drží větve a visí nad propastí. Nic moc pohodlí pro přizpůsobování, že?
A pak se objeví zlomyslná myš! A ohlodává poslední oporu – větvičku. Analogie je zřejmá! Možná bychom neměli vyvíjet sociální a psychologický tlak jen na Ukrajince. Co třeba motivovat ke změně i české zaměstnavatele, aby pro ně bylo výhodné zaměstnávat Ukrajince ve svém oboru? Možná bychom měli dát Ukrajincům skutečnou možnost volby zaměstnání, a ne je tlačit do otroctví mafie.
Ach ano, ještě je tu ona jahoda, kterou ten chudák snědl na poslední chvíli. A to je taková malá radost, kterou máme, když se nám něco podaří. Naučit se jazyk. Jít na univerzitu. Jít na procházku do přírody. Jít se podívat na květy mandloní. Pohladit si veselého psa. Jíst zmrzlinu. Je to naděje, že budete zachráněni před problémy. Že budete vyslyšeni.
Z tygrů mohou vyrůst monstra
Co máme dělat? Autorka tu nebude popisovat, jak bojovat s mafií. Policie je v tom lepší. Problém je staršího data a předchází oné velké válce Ruska proti Ukrajině. V této situaci jej alespoň nesmíme nechat nekontrolovatelně růst. K tomu je ovšem velmi důležité, aby problém nebyl „vykrmován“ skrze uprchlíky.
Držet se logiky nacionálně-šovinistického řádění na Václavském náměstí by znamenalo odsoudit lidi k jisté smrti. Odvaha a dokonalost na ukrajinských sociálních sítích mohou vyvolávat mylný dojem, že válka je téměř u konce. Ale bohužel jde jen o psychologickou obrannou taktiku lidí ve velkém smutku a stresu. Ve skutečnosti na Ukrajině žádná bezpečná místa neexistují. Otázka „Kdy už odejdete?“ se rovná otázce „Kdy se pojedete nechat zastřelit?“.
Dokud válka trvá a uprchlíci nemají kam jít, je rozumnější nucené migranty seskupit podle jejich potenciálu. Kdo je vzdělaný a kdo chce studovat? Kdo studovat nechce? Kdo chce, ale nemůže? Kdo je dobrý jako dělník? Kde a jak zapojit kreativní Ukrajince? Kdo je destruktivní? A zároveň vytvořit výhody pro kvalifikované kategorie uprchlíků. Včetně zaměstnání.
Země, která vyzdvihuje „užitečné“ kategorie nucených emigrantů, investuje do svého úspěchu. Vyplatí se je asimilovat a legálně zaměstnat, nikoli „předhodit tygrům“. Prosím, nekrmte tygry. Jinak z nich vyrostou nekontrolovatelná monstra!
