Co se stane s látkami, které po ušití nového oděvu zbydou? Většinou jdou přímo do spalovny. Ročně tak na smetištích končí kilometry nevyužitých látek. Před šesti lety se proti tomu rozhodla bojovat Lenka Baarová. Založila si firmu Textile Mountain, která odkupuje takzvaně deadstockové látky od známých firem až po soukromé osoby. Už se jí podařilo zachránit desítky tun materiálu.

Vystudovala módní design v ateliéru Liběny Rochové. Už na škole jí ale přestalo dávat smysl přispívat k nadměrné produkci v módním průmyslu, a proto se rozhodla uchopit svoji práci jinak. „Díky diplomce jsem se spojila s továrnami, co recyklují textilní odpad, a vznikla z toho dvouletá spolupráce,“ říká majitelka Textile Mountain Lenka Baarová. Původně chtěla odpadní látky rozmělňovat, ale když viděla, jak kvalitní materiály jdou takzvaně do koše, rozhodla se založit Textile Mountain, což se dá volně přeložit jako hora oblečení. V roce 2019 tak dala dohromady několik dodavatelů a začala deadstockové látky přeprodávat dál. Od té doby zachránila kilometry materiálu. „Přesné číslo nevím, ale pohybuje se v desítkách tun,“ říká majitelka.

Mezi dodavateli jsou kromě českých návrhářů či postupně zavíraných textilek i obyčejní lidé, co třeba na půdě najdou látky po babičce. „Mezi známá jména patří česká značka Kinoko. Máme i veganskou kůži z kokosových vláken a vlnu z českých ovcí,“ dodává. Velkou součást odběratelů tvoří kostyméři z Národního divadla, studenti uměleckých škol, ale i zruční lidé, co si chtějí ušít něco vlastního. „U kostýmů do divadla či do filmu to dává největší smysl, protože se po natáčení stanou deadstockem. Proč tedy nevyužít podobné materiály,“ tvrdí Lenka.

Látky, které v Textile Mountain skončí, jsou i kazové role. „Každá textilní firma má povolených několik kazů na určitý počet metrů. Pokud má například povolený jeden kaz na deset metrů a je jich tam víc, vyhodí se celá role látky, a navíc musí následně zaplatit za likvidaci odpadu. Většina firem látky vozí rovnou do spaloven, protože je to jednodušší,“ vysvětluje problematiku Lenka a dodává, že pro firmy, co látky vyhazují, má určité pochopení, protože proces výkupu materiálu zabere opravdu hodně času. Pokud někdo nabízí látky pod metr, bere je zdarma. „Dokonce máme krabici zbytků, kterou si můžete zadarmo odnést, nebo je dáváme do základních škol, aby z nich děti něco vytvořily.“ Mezi nejzajímavější látky, které se k Lence dostaly, patří africký tištěný materiál a některé autorské kusy od módních návrhářů.

Střední třída následuje trendy

Celkově je na tom evropský trh lépe než americký či asijský. „Nesmíme však zapomínat, že některé evropské firmy vyrábějí v Asii, a pak tvrdí, že jsou lokální a udržitelné. To je takový evropský alibismus, a to nemluvím o nákupech běžných lidí na stránkách, jako je Temu a Shein,“ říká. Právě v nadměrném konzumu, na němž stojí byznys model těchto společností, tkví značná část problému s hromaděním textilního odpadu. I když se tyto značky často obhajují, že jejich finančně dostupné produkty umožňují sociálně slabším jedincům vypadat jako jejich oblíbení influenceři, výzkumy ukazují, že největší podíl nákupčích tvoří střední třída. „Sociálně slabé skupiny nemají kapacitu ani prostředky přemýšlet nad tím, co zrovna frčí na Instagramu.“

Udržitelnost je v Lenčině životě zásadní. Největším problémem jsou podle ní trendy. „Uměle je vytvářejí marketingové firmy, které na nich vydělávají. Myslím, že ženy mají větší sklony nechat se jimi strhnout,“ uvažuje. Nejnáročnější na výrobu jsou materiály z bavlny, na jejíž vypěstování se spotřebuje obrovské množství vody. Na druhou stranu polyesterové látky zase uvolňují mikroplasty. „Je to případ od případu. Nedá se říct, jaká látka má největší dopady, nicméně za mě je super len, který není tak náročný na vodu a díky pevným vláknům vydrží déle než bavlna,“ tvrdí.

Jak na udržitelnost

Na vině jsou nejen řetězce s rychlou módou, ale i luxusní módní domy, které mají několik hlavních kolekcí ročně, jež v průběhu doplňují novými produkty. Z konzumního koloběhu se podle Lenky můžeme alespoň částečně vymanit, stačí si ujasnit vlastní hodnoty. „Sama jsem studovala módní design a každý den se oblékám, jako to děláme všichni. Člověk si jen musí uvědomit, že neustálé nakupování nových kousků ho nezachrání a ani mu nepomůže se vyrovnat sám se sebou,“ popisuje Lenka. Sama už nenavrhuje, ale ráda by se k tomu znova vrátila. „Nemůžete si zase zakázat úplně všechno. Jen do nákupu jděte s rozmyslem,“ radí.

Pokud někomu vadí nakupování v second handech, doporučuje platformu Vinted, kam lidé dávají z vlastních skříní věci, které už nenosí. „Je škoda, že už se dneska tolik nešije. Když jsem byla malá, oblékala nás maminčina kamarádka do věcí, co sama ušila. Být švadlenou je ale dneska opravdu finančně nevýhodné.“ Úplně nejjednodušším způsobem, jak se chovat udržitelně, je věci nevyhazovat. Trendy se neustále opakují, a pokud je daná věc v zachovalém stavu, není důvodu ji neschovat někde vzadu v šuplíku a za pár let znova vynést.

Dále čtěte

Obrat 50 milionů, čtyři tisíce zachráněných stromů ročně. To je knižní start-up, který mění trh

Tadeáš Kula založil platformu Reknihy v pouhých dvaadvaceti letech. Začínal na nule, dnes má obrat padesát milionů ročně. „Pracovat ve start-upu…

Textile Mountain působí primárně jako e-shop, ale mají i svou základnu na pražských Vinohradech, kde se po rezervaci schůzky můžete zastavit. V prodejně pořídíte i korálky a starou jabloneckou bižuterii. „Odkoupili jsme od Josefa Ťapťucha půl tuny. Vzhledem k tomu, že se odebírá po gramech, ubývá pomalu,“ usmívá se Lenka. Korálky také zužitkují na svých workshopech, kde šijí brože s Vendulou Šádovou. Kromě výroby broží pořádají i pletařské lekce.