Němci jedním volem zorají celou Evropu aneb Čemu se smáli lidé v dobách protektorátu

HISTORIE / „Tihle Němci jsou přece jenom dokonalý národ. Jeden jejich vůl stačil přeorat celou Evropu!“ vyprávějí si Češi v dobách, kdy v jejich zemi vlají hákové kříže. Šeptem a potají, jakýkoliv posměch vůči Třetí říši nacisté tvrdě trestají.

„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal,“ psal už Karel Hynek Mácha. Na konci třicátých let 20. let přišli Češi o mnohé. Ztratili zprvu své pohraničí, pak svobodu celé země, národní sebevědomí bylo zadupáváno do země. Jedno si ale vzít nenechali – smysl pro humor.

Smějící se bestie

Nejrůznější vtipy a průpovídky je nejen bavily v tíživých dobách okupace, ale zároveň jim přinášely útěchu a vědomí, že se nacistům nikdy nepodaří je zcela zlomit. Právě mysl a fantazie lidí se stávaly mnohdy posledními ostrůvky svobody. Navíc, jak podotkl historik Miroslav Breitfelder, „zesměšnění nepřítele znamená strhnout masku hrůzy, kterou vyvolává“. Není náhodou, že zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich prý označil Čechy za smějící se bestie.

Vtipů kolovaly stovky. „Protentokrát,“ posměšně nazývali lidé nové státní zřízení v naději, že brzy skončí. Jiní zase spojili slova „krást“ a protektor“ a vymysleli označení „protektorkrad“. Když domy, lokomotivy a tramvaje označily plakáty se symbolem V jako vítězství, lidé si zase říkali: „Volové věří ve vítězství vůdce.“

A jaké vtipy se mezi lidmi třeba šířily?

Jede ráno Karl Hermann Frank na Hradčany a ke svému zděšení vidí na jedné hradební zdi velkými písmeny napsáno jasně a přesně: „Hitler je vůl!“ Vzteky bez sebe řítí se ministr z pověření Říše přímo do Háchovy pracovny a spustí strašlivý rámus o Češích, o jejich věrnosti k Evropě a podobně. Hácha vyndá doutník z úst a přikyvuje hlavou: „To jsou lidi, to jsou lidi. A já jim stále říkám: napřed všechno německy, napřed všechno německy!“

Němci odůvodňují, proč rozpustili sokolstvo: „Je to tam samý žid. To máte stále upažid, připažid, rozpažid, zapažid…“

Heydrich si zavolal Háchu a oznamuje mu, že chce zrušit stanné právo. „Jen to, proboha, nedělejte,“ prosí ho Hácha, „vždyť je to to jediné právo, které jste Čechům dal.“

Gestapák na inspekci v protektorátu prochází byt české rodiny – otec v práci, matka se klepe a klouček v klidu jí oběd. „No byt máte v richtiku, ale nikde sem tu neviděl obrázek vůdce,“ pokývá hlavou gestapák. Na to klouček odpoví s dětskou upřímností: „Sim, tatínek říkal, že až se vrátí, tak ho taky pověsí.“

Stejně je ale ten Hitler gentleman… Když už přivedl republiku do jiného stavu, tak si ji pak i vzal.

Víte proč nám Němci zavřeli vysoké školy? Protože jsou kulturně tři roky za námi, tak aby nás dohnali.

Šel starý Hácha po ulici a ztratil kapesník. Chodec jej zvedl a podal prezidentovi. Hácha mu dlouze děkoval: „Moc vám děkuji, příteli. Kapesník je jediná věc, do které smím strkat nos!“

Při jedné návštěvě Paříže přišel Hitler také ke hrobu Napoleona. Ve svém velikášství rozmlouvá polohlasně s Napoleonem: „Vidíš, jak se sobě podobáme. Mám celou Evropu, jako jsi ji měl kdysi ty.“ Z hrobky se ozývá Napoleonův hlas: „Máš Anglii a Rusko?“  „Nemám,“ přiznává Hitler. „Tak nemluv a lehni si tady vedle,“ doporučuje Napoleon.

Frank si nechal udělat nové skleněné oko a chtěl se přesvědčit, zda je k nerozeznání od oka zdravého. Vyjede si proto do pražských ulic a hledá vhodnou příležitost. V jedné postranní uličce nechá zastavit auto u staré babky, která tam prodává ředkvičky a u níž předpokládá, že ho nezná. Slibuje babce, že když uhodne, které oko má skleněné, tak jí nechá zařídit pěkný zelinářský krámek. „Levé oko máte skleněné,“ prohlašuje babka. Frank se ptá udiveně, jak to poznala? „Protože se dívá tak lidsky,“ odůvodňuje babka.

Ptá se listonoš pana domácího, jestli ví, proč má Emanuel Moravec holou hlavu? „Protože když leze stále Němcům do, ehm, kamsi, tak aby je to nešimralo.“

Jednoho dne měl ministr Moravec ve školském rozhlase projev, ve kterém odsuzoval zavraždění Heydricha. V úvodu řeči volá zvýšeným hlasem: „Děti, na naší půdě byl zavražděn jeden z prvých mužů německé říše, generál Heydrich!“ Druhý den ovšem byly děti z přednášky pana ministra zkoušeny. Ptá se tedy pan učitel, jinak chytrého žáka Vonáska: „Kde byl zavražděn generál Heydrich?“ Žák vstane a povídá: „U Moravců na půdě!“

Vtipkování se stalo knězi osudným

Humor v protektorátu byl sice účinou zbraní proti zoufalství, ale zároveň také mohl přinést vtipálkům zkázu. Například kněz Karel Kratina prý prohlásil: „Na pohřeb doktora Goebbelse byly přivezeny dvě rakve, jedna menší a jedna větší. Na otázku, zda je to správně, bylo odpovězeno, že je to v pořádku, tělo doktora Goebbelse leží v menší rakvi a jeho huba v té větší.“

Jindy zase vyprávěl vtip: „Ve třídě visí obrázky domácích zvířat. Učitelka ukazuje na jednotlivá zvířata a ptá se dětí, jak se jmenují. Jeden žák však během výuky usne. Ve třídě visí i portrét Adolfa Hitlera. Učitel se v další hodině zeptá třídy, kdo to je… Spící žák se lekne, probudí a vykřikne: ,To je vůl!’“

Jeho humor se však bohužel dostal i k uším nepřátel. Ti ho i za to, že mu „kazatelna a sakristie sloužily jako prostředek k politickému štvaní“, v únoru roku 1945 popravili. Z myslí lidí ale revoltu v podobě vtipů nacisté nikdy vymýtit nedokázali.