Ilustrační foto FOTO: Pixabay / distelAPPArath
FOTO: Pixabay / distelAPPArath
V první polovině letošního roku Německo opět dostalo na první pozici jako zdroj elektrické energie pro klima zásadně toxické uhlí. Vyrobilo z něj v elektrárnách 27 procent elektřiny. „Vysoký podíl uhlí znamená, že nesplníme naše klimatické cíle a že to způsobí značné škody na klimatu a životním prostředí. Místo uhlí potřebujeme více obnovitelných energií,“ cituje iDnes Claudii Kemfert z Německého institutu pro ekonomický výzkum. Jádro, které z důvodů celkové slunéčkovitosti Němci zavrhli, má být v celém Německu odstaveno do roku 2022. Putin bude rád.
Podpora, kterou Rusko dlouhá desetiletí poskytuje evropským protijaderným aktivistům, nese ovoce. Nyní Němci – co kvůli aktivistům zavrhli jadernou energetiku – přejdou na kosmeticky (nikoliv reálně) méně pro klima destruktivní zemní plyn, a stanou se plně strategicky závislými na Rusku. Aniž by to jakkoliv přispělo ke zbrzdění oteplování. Pokračováním v současném způsobu výroby elektrické energie – spalováním uhlí – totiž Německo ohrozilo celou planetu, a zakrátko by se emise CO2 na hlavu v Německu dostaly na úroveň emisí CO2 v České republice. Na sebevražednou úroveň rozvojového světa. Na úroveň, která by nepochybně vedla ke globálnímu oteplení a následnému globálnímu rozpadu ekosystémů planety. Ekosystémů, které dnes pro lidstvo produkují potraviny.
Německo začalo smrdět sazemi
„Od ledna do června se v Německu vyrobila elektrická energie v celkovém objemu 258,9 terawatthodin, přičemž 56 procent pocházelo z konvenčních zdrojů, jako je uhlí, zemní plyn nebo jádro. Německo potřebuje navýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů kvůli svému plánu odstavit jaderné elektrárny do roku 2022 a uhelné elektrárny do roku 2038.“ (iDnes.)
Za „světlezelené“, to jest ten u nás jen velmi málo slyšitelný tábor racionality v černobílé válce obnovitelů s uhelnáři, dodávám: Odstavit uhlí v roce 2038 znamená, že bude oteplení planety vyšší než ty dva stupně Celsia, které snad klimatický systém vydrží. Obnovitelé – tmavozelení, hlubinní ekologové – sice pějí ódy na obnovitelné zdroje, ale neumějí si spočítat, že v Evropě jimi nejsme schopni pokrýt spotřebu elektřiny a tepla. Uhelnáři naopak tvrdí, že můžeme spalovat uhlí dál, protože CO2 není vidět. Oba tábory spojuje jedno: Nemají pravdu.
A stejně tak nemají pravdu uvědomělí němečtí ekologicky myslící občané a politici, kteří chtějí nahradit „zlé“ uhlí „hodným“ zemním plynem, který při spalování vytvoří na jednotku energie polovinu CO2 než uhlí. To je pravda, v Německu spálený plyn vytvoří v Německu jen polovinu CO2 na jednotku energie, než kdyby tam spálili uhlí. Ovšem při těžbě plynu, která se odehrává na ruské Sibiři, uniká do ovzduší takové množství metanu – řádově nebezpečnějšího skleníkového plynu, než je CO2 – že se rozdíl mezi uhlím a plynem v energetice téměř stírá.
Ovšem ten metan uniklý v Rusku uvědomělý německý ochranář nevidí, je moc daleko. A tak nechápe, že přechodem německé energetiky z uhlí na plyn ve věci klimatu se nic neřeší. Protože jestli něco opravdu neuznává státní hranice, tak je to klima. A stejně tak německý ochranář nevidí, že Putinovi se podobným přechodem Německa na plyn podaří, co se nepodařilo Stalinovi. Německo se dostane do strategické závislosti na Rusku, a ruská armáda bude moci být nahrazena jednou četou u kohoutku plynovodu. Ta četa Evropě v případě zhoršení vztahů zavře plyn a Rusko zvítězí i bez tanků.
Já nic, to Sacharov!
Dovoluji si čtenáře upozornit, že výše uvedené myšlenky nejsou mým autorským dílem. Jen varíruji na podkladu eseje skutečného experta. Cituji doslova: „Rozvoj jaderné energetiky je jednou z nezbytných podmínek pro uchování ekonomické a politické nezávislosti každé země — nejen těch zemí, které již dosáhly vysokého stupně rozvoje, ale i těch zemí, které se teprve rozvíjejí. Zvláště velký je význam jaderné energetiky pro země Západní Evropy a Japonska. Pokud bude ekonomika těchto zemí nadále jakýmkoli závažným způsobem závislá na dodávkách chemických paliv ze SSSR nebo ze zemí pod jeho vlivem, bude Západ neustále čelit hrozbě odříznutí těchto kanálů. Důsledkem toho bude potupná politická závislost. V politice jeden ústupek vždy vede k dalšímu a je obtížné předpovědět, kde tyto ústupky nakonec skončí. Ze strany SSSR existuje politický zájem, který chce využít energetických nedostatků na Západě. Je stávající kampaň proti rozvoji jaderné síly inspirována SSSR? Nevím o žádných věrohodných skutečnostech, jež by tuto hypotézu podpořily. Pokud by tomu tak však bylo, potom by i zanedbatelné a nepatrné snahy mohly být dostatečně silné, aby ovlivnily rozměry této kampaně, v důsledku rozšířených předsudků vůči jaderné energii a nedostatečnému pochopení nevyhnutelnosti jaderné éry.“ Překlad článku je zveřejněn na Neviditelném psu.
Podepsán Andrej Sacharov, největší ruský expert na jádro v dějinách. Těžiště jeho práce v Sovětském svazu samozřejmě nespočívalo v energetickém využití jádra, ale v konstrukci jaderných bomb. To on rozmluvil tehdejšímu caru Sovětského svazu záměr postavit jadernou bombu o síle 100 megatun ekvivalentu TNT. Přesvědčil Chruščova, že bude stačit 50 megatun, takže Rusové při pokusu nezapálili zemskou atmosféru, nechytla. Ale výbuch Car Bomby, v ruském kódovém označení bomby Иван, měl sílu 58 megatun, a jde o největší výbuch zapříčiněný člověkem v dějinách planety. 30. října 1961 v 11:32 moskevského času nad Novou zemí, liduprázdnou částí ruského severu, ve výšce čtyři kilometry tato bomba plně potvrdila Sacharovovy jaderné kompetence. Ohnivá koule výbuchu měla průměr osm kilometrů, záblesk byl vidět tisíc kilometrů. Atomový hřib měřil 64 kilometrů. Klobouku hřibu měl průměr 95 kilometrů, noha 40 kilometrů. Sacharov věděl, co dělá, i co říká.
Ukončit spalování uhlí je imperativ daný limity klimatického systému. Když nepřestaneme, zkolabuje. Vybudujeme-li pod záminkou ochrany klimatu falešný pocit „ekologičnosti“ spalováním ruského plynu a vytvořením plné strategické závislosti na Rusku, zkolabuje západní demokracie. Jinou dostatečně efektivní čistou technologii pro výrobu elektřiny než velkou jadernou elektrárnu prostě nemáme. Zavádět místo nich malé modulární reaktory bude fajn, až je někdo vyrobí. Zatím k dispozici nejsou. Pokud však ty velké jaderné elektrárny nezačneme – my, Němci, ale v podstatě většina Evropy – co nejrychleji stavět, končíme nejprve jako demokratické systémy, a později i jako civilizace. Demokracii rozbije to, že Západ bude pod strategickou energetickou kontrolou Ruska. A naši civilizaci dorazí to, že se z metanu uvolněného při těžbě ruského plynu oteplí o čtyři stupně a klimatický systém planety se změní do té míry, že nás ekosystém neuživí.
