Je to jako setkání dvou světů, přinejmenším dvou kultur. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier se na vzpomínkové akci k 80. výročí vypuknutí druhé světové války omluvil obětem německé agrese. Stalo se to v polské Wieluni u Lodže, kde si nálet na začátku války vyžádal první mrtvé.

„Skláním se před oběťmi přepadení Wieluně. Skláním se před polskými oběťmi německé krutovlády. A prosím o odpuštění,“ řekl Steinmeier.

Válka znamenala pro Poláky nejen mrtvé a rozdělení země mezi nacistické Německo a stalinistický Sovětský svaz. Byla také předehrou komunistické nadvlády nad střední a východní Evropou a tedy i nad Polskem. Polská vláda v exilu Stalinovi neustoupila, a tak v exilu zůstala.

Za povšimnutí stojí, že se německý prezident omlouvá, ačkoliv on sám nemá s Hitlerovým Německem nic společného. Kromě toho, že je Němec. Ví ale, že člověk, pokud se hlásí k nějaké zemi a chce se chlubit její slavnou minulostí, musí na sebe vzít i nepřímou odpovědnost za temné stránky vlastních dějin.

V kontrastu s tím se Miloš Zeman neumí omluvit ani za svá osobní selhání. Jeho notorické lhaní už mělo za následek prohrané soudní procesy. Nějaké omluvy se ale zřejmě nikdy nedočkáme. Pro některé lidi je totiž lež pracovní nástroj. Podúroveň, která nemá mít místo ani v normálních mezilidských vztazích, natož u politika.

Je toho přitom hodně, za co by se Zeman měl omluvit i ohledně své vlastní osoby. Šíří lži ruské propagandy, třeba o nepřítomnosti ruských vojáků na východní Ukrajině a neexistující výrobě novičoku u nás. Vymyslel si hrozbu sudetských Němců (natož aby projevil nějakou lítost nad řáděním vraždících českých pseudovlastenců během odsunu). Během své druhé kampaně  přidal do arsenálu své demagogie migrantské hordy. Podporuje Putinovu juntu a vražedný čínský režim. Neustálé omluvy by mohly být náplní zbytku jeho nepříliš slavného života.

Jenže Zeman je odrazem toho, v jakém stavu je naše postkomunismická společnost. V některých svých příslušnících spíše pořád komunistická. Na 21. srpna si k sobě Zeman pozve komunisty. Komunisty, kteří dnes hlásají, že se přece Milada Horáková přiznala, tak bylo její potrestání přece právně v pořádku. Nebo to nehlásají, ale kdo vykládá takové nehoráznosti, není okamžitě jako stvůra ze strany vyloučen a nikoho to ani nenapadne žádat.

Pokud je dnes ještě naživu některý z vojáků Wehrmachtu, blíží se pomalu stovce. Německo, tedy jeho západní část, má za sebou po válce dlouhé období demokracie.

Doufejme, že se Zemanem se uzavře jedna trapná kapitolka naší historie a dočkáme se trochu reprezentativnější hlavy státu. Všichni naši sousedi jsou na tom výrazně lépe.