Jiří Paroubek FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Někdejší premiér za ČSSD Jiří Paroubek se pokouší prodrat zpět do politického života obvyklou aktivitou. Vymýšlí, komu by se mohlo něco sebrat, aby se to líbilo té části veřejnosti, o kterou by se rád opřel. Opět vytáhl starou propagandistickou veteš s církevním majetkem.
Paroubek si založil iniciativu Nespokojení z. s. a rád by se stal sjednotitelem levice. Zatím toho moc nesjednotil, takže přitvrzuje. Server iportal24.cz referuje o tom, že Paroubek zaslal po diskusi v rámci nového spolku dopisy arcibiskupu Janu Graubnerovi a Ekumenické radě církví. Tam požaduje, aby církve zvážily pro příští léta razantní snížení vysokých valorizací restitučních náhrad.
„Církve by zkrátka také měly přispět ‚něco‘ na oltář vlasti. A vláda by měla mít zájem, pokud projde její asociální návrh zmrzačeného vzorce pro výpočet valorizace důchodů, aby rozložila finanční zátěž plynoucí z potřeby snižovat schodky státního rozpočtu nejen na jednotlivé skupiny obyvatelstva, ale také na instituce, např. na církve. V první řadě pak na církev katolickou, která je největším beneficientem ze zákona o církevních restitucích,“ sdělil pro iportaL24.cz Paroubek.
Pak také opakuje tvrzení, že smlouva, kterou kdysi uzavřela vláda premiéra Petra Nečase (ODS) s církvemi, byla prý v řadě směrů nemravná, a protože podle něj „významné skupiny českého obyvatelstva zaznamenají v důsledku drakonických úspor prováděných současnou vládou ve státním rozpočtu značnou újmu na své životní úrovni“, měly by církve přispět.
„Vás žádám, vážený pane arcibiskupe, abyste projednal v orgánech české katolické církve, aby tato šla příkladem ve vzdání se obřího valorizačního přírůstku, který může v příštích letech očekávat v rámci plateb od státu. Myslím, že i katolická církev by měla přispět národu svou hřivnou, která by zachovala podstatu restitučního zákona, ale také by pomohla státnímu rozpočtu v jeho současné nelehké situaci,“ píše Paroubek.
Paroubek dodnes nepochopil, že slovo „žádat“ se používá tam, kde máme na něco právo. Pokud chceme něco, na co právo nemáme, můžeme nanejvýš prosit. Pan Paroubek žádné právo něco po církvích chtít samozřejmě nemá, tak by mohl prosit. To on ovšem neumí, tak by bylo na místě mlčet.
I z článku samotného je ostatně vidět, že je řeč o směšných finančních částkách. „Vyplacená finanční náhrada církvím a náboženským společnostem za rok 2022 činila 2,3 mld. Kč. Jen za minulý rok si tak církve na inflaci přišly o cca 71 mil. Kč čistého. Čistého proto, že se tzv. církevní restituce podle diskutabilního rozhodnutí Ústavního soudu vůbec nedaní.“
Vzhledem k tomu, že v případě státního rozpočtu mluvíme za rok 2022 o výdajích státu ke dvěma bilionům korun, je u vyplácení církví řeč o sumách, které by se daly vyjádřit jako nějaké to promile.
Pokud je tu něco nemorální, tak je to neustálé Paroubkovo naznačování, že takzvané církevní restituce (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) byly nějakým podvodem a obrovskou krádeží. Bylo tomu naopak. Byly to církevní subjekty, kdo byl komunistickým režimem okraden. Ani takzvané restituce nenapravují napáchané škody.
To se ostatně uvádělo už v oněch dobách vášnivých restitučních diskusí. „V roce 2007 byla tehdejší sněmovní komisí zadána studie Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické k porovnání státních výdajů na církve a výnosů, o které církve přišly. Podle této studie vydal v letech 1948–2007 stát na církve 60,6 mld. Kč. Církve přišly v této době o výnosy ze svého původního majetku a patronátů, které přešly na stát, za 229,2 mld. Kč. Z toho je roční výnos ze zabraného církevního majetku cca 3 mld. Kč ročně. Celkem činí saldo ve prospěch státu 168,6 mld. Kč.“
Panu Paroubkovi zjevně nejde o nějaké úspory, které by měly praktický význam. Pouze na sebe chce upozornit rétorikou, která připomíná spíše komunisty a okamurovce. Celkem poslední, co tento stát potřebuje, je nějaká levice sjednocená v tomto duchu. Zaostalost, zatuchlé předsudky a afekty, pošilhávání východním směrem, jestli by se tam nedaly udělat nějaké kšeftíky, to všechno už jsme tady měli a nějak jsme na tom moc nevydělali. Tudy ne, přátelé.
