Pozice šéfa Národní sportovní agentury je jedním z nejlukrativnějších postů v zemi. Přestože si to málokdo uvědomuje, jeden člověk rozhoduje o miliardách, které se budou rozdělovat do sportu. Přitom mu nikdo moc nekouká pod prsty a ani veřejnost příliš neřeší, podle jakého klíče putují dotace do různých sportovních organizací. Když teď Milan Hnilička porušil vládní opatření a měl by za to nést důsledky, ukázalo se, jak silnou pozici si dokázal vybudovat. Nic pozitivního z toho ovšem nevyplývá.
Když se před šestnácti lety objevilo Čtvrtníčkovo představení Ivánku, kamaráde, bavil se celý národ. Přitom šlo spíš o smutný popis situace ve fotbalovém prostředí. Postupem času se začalo zdát, že „kapříci“ vymizeli a nastoupili jsme férovější cestu. Jen lidé, kteří se stále pohybovali kolem fotbalu, věděli, že zase taková obroda se neudála.
Navíc se i od zástupců ostatních sportů ozývaly hlasy, které upozorňovaly na to, že peníze jsou ve sportu stále důležitější než talent a píle. Málokterý fanoušek už dnes věří tomu, že něco není „cinknuté“, nebo alespoň ovlivněné někým vlivným.
Ono se také těžko věří fámám o čistém a rovném prostředí, když se veřejnost jednou za čas doslechne o tom, jací fotbaloví bafuňáři musí k soudu, která osobnost ze světa sportu zrovna skončila ve vazbě či na koho se přísně dívá policie. Jména Berbr, Pelta či Jansta znají všichni.
Nad tím vším má pak stát spravedlivý rozdělovač dotací, který je nezkorumpovatelný, jde mu pouze o sport, jeho rozvoj a dobré jméno. Toho času by to měl být Milan Hnilička. Oblíbený hokejový brankář, který ve své kariéře získal mimo jiné dvě olympijské medaile a tři tituly mistra světa, byl skvělý. Skvělý proto, že dokázal přesvědčit mnoho lidí, že bude tím správným odborníkem, který se zaručí za zlepšení kondice českého sportu.
Komu nestačilo, že se Hnilička bez jakýchkoliv problémů převlékl do dresu Babišova hnutí ANO, nyní snad už prozře. Není přece normální, aby bývalý sportovec, pro nějž by mělo být fair play na prvním místě, podvádí a nenese za to následky. Člen zlaté party z Nagana se velmi rychle naučil, jak používat rétoriku svého stranického šéfa. Dal tak zapomenout na všechny momenty radosti, které hokejovým fanouškům přinesl.
Už ve chvíli, kdy prohlásil, že před možnou rezignací na post šéfa NSA bude poslouchat, co na to sportovní prostředí, bylo jasné, že funkci opouštět nebude. Nikdo, kdo chce dostat peníze od jím vedené agentury, nebude veřejně žádat odvolání jejího bosse. Navíc v době, kdy se do parlamentních voleb musí rychle stihnout rozdat miliony těm, kteří se dostatečně kamarádí s nynější vládní garniturou. S novým předsedou by to tak jednoduché být nemuselo. A že se přidá i Jaromír Jágr, Hniličkův a Babišův kamarád a čekatel na dotaci pro kladenský zimní stadion, bylo nad slunce jasné.
Překvapivé, tentokrát pozitivně, není ani to, že se ozvaly dva největší české fotbalové kluby. Sparta i Slavia jsou totiž finančně nezávislé na náladě Babišových podřízených. Proto ve společném prohlášení odsoudily tvrzení FAČR, kterému Hniličkova účast na teplickém mejdanu politiků a kmotrů nevadí. Od Slavie, vedené Jaroslavem Tvrdíkem, by to mohlo na první pohled šokovat. Bývalý ministr obrany je totiž velkým přítelem prezidenta Zemana, a tak by se předpokládalo, že bude podporovat i Babiše.
Tím, že se sešívaní postavili proti premiérovu muži, však ukázal, že nic už není automatické. Tvrdík je navíc velkým fanouškem Romana Prymuly a jím prosazovaných opatření. Když je někdo poruší, nemůže tedy čekat, že by mu slávistický šéf fandil.
Výsledek je jasný. Hnilička zůstává, opět se ukázalo, že „ti nahoře“ mají povoleno všechno, a také to, že český sport stále smrdí korupcí.