Týdeník Reflex vydal minulý týden obálku s portrétem Adolfa Hitlera coby černocha s monstrózním afro účesem. Každý zaznamená napětí, že vedle tváře nacistického diktátora je uvedeno ve výrazném titulku heslo „Black Lives Matter“, což je také název hnutí, které protestuje proti rasismu a zejména utlačování osob tmavé barvy pleti.
Jenže mnohem důležitějším vysvětlením redakčního záměru je až druhé sdělení: „Poklekneme před všemi zločinci, kteří se kdy chtěli polepšit?“ Jde zjevně o narážku na George Floyda, černošskou oběť agresivního zákroku policisty v americkém Minneapolisu, jehož smrt vyvolala ohromnou vlnu protestů proti rasismu. Ty se postupně na mnoha místech zvrhly v ničení soch a v davovou hysterii namířenou proti policii.
George Floyd se v minulosti dostal do vězení kvůli ozbrojenému vloupání a několikrát byl zatčen policií. Reflex ve shodě se založením svého šéfredaktora (a v neshodě s většinou své redakce) upozornil na to, že patos protirasistických protestů vykresluje černochy pouze jako oběti a ignoruje, že v jejich střetech s policií může jít i o pachatele. Smíšení pachatelů trestných činů s barvou pleti je přitom nepřijatelné a následný rozruch kolem obálky je logický.
V bouřlivé debatě se ovšem objevuje i paralela s akcí Reflexu z roku 2009, kdy se na obálce objevil tehdy mocný politik David Rath rovněž s hitlerovskými rysy. Mluví se pak o tom, že Reflex Hitlera používá v prvoplánovém a buranském marketingu. Na tyto mimořádně povrchní soudy o mediálních postupech je expertem zvláště Ondřej Štindl v redakci Echo 24. Štindl ve své kritice afrohitlera píše: „Stejný týdeník taky podobné číslo předvedl už víckrát – Hitlera udělal i z Davida Ratha. To reductio ad Hitlerum je jeden z nejprotivnějších rysů virtuálních debat, znak hysterie a snahy vyřídit oponenta nesmyslnou asociací, šlápnout na pedál hysterie.“
Jako bývalý šéfredaktor Reflexu, který byl u té první obálky s Davidem Rathem, bych k tomu rád panu Štindlovi řekl, že v tomto případě opravdu není Hitler jako Hitler.
Když jsme kdysi nechali u výtvarníka Jana Ignáce Říhy nalepit doktoru Rathovi knírek, tak to bylo zejména proto, že vypustil šokující věty v rozhovoru pro Lidové noviny, v nichž si tento sociální demokrat pochvaloval ekonomickou politiku Adolfa Hitlera. Rath řekl, že Hitler zvyšoval spotřebu, nastartoval ekonomiku, stavěl dálnice a tím snížil nezaměstnanost. Tyto jeho věty byly v podivném souladu s jeho jinými politickými a často dost agresivními projevy, jimiž se silně vzdaloval demokratické politice.
Bylo přitom až zarážející, jak Rathovi k těm jeho demagogickým řečem, v nichž zlehčoval svobodnou společnost, ten Hitlerův knírek přilepený k jeho obličeji pěkně sedl. Smyslem obálky bylo upozornit na totalitářské tendence u populárního politika. Tak jsme také hájili náš postup před soudem, který jsme pravomocně vyhráli. Jednalo se totiž o obranu veřejnosti před autoritářskými tendencemi. O to bouřlivé výtvarné vyjádření si David Rath koledoval. Mimochodem to pak o pár let později i sám částečně uznal v rozhovoru pro Reflex, když se ocitl na šikmé ploše.
A teď ten hlavní rozdíl mezi dvěma Hitlery.
Na starší obálce není ve skutečnosti portrét Adolfa Hitlera, nýbrž Davida Ratha, který má přidělaný knírek, což při jeho rysech okamžitě navozuje podobu dvou postav: Adolfa Hitlera a Charlieho Chaplina. Tím je řečeno, že se Rath chová jako dílem nebezpečný a dílem směšný politik. Obrázek je vyveden jako poštovní známka, aby bylo jasné, že jde o výtvarnou koláž, tedy o artefakt.
Na nové obálce je skutečný portrét Adolfa Hitlera, který má v koláži tmavou kůži a přidělaný afro účes. Zatímco Rathovi byl přidán knírek a on zhitlerovatěl (protože nám i reálně poněkud hitlerovatěl), tak nyní byly naopak Hitlerovi přidány takové rysy, aby zčernochovatěl. Na jedné obálce je terčem jeden konkrétní veřejný činitel, na druhé je použita symbolika pro celou velkou skupinu osob.
Vyčítat časopisům prodejně úspěšné obálky, je zcela absurdní. To je práce lidí, kteří je dělají. Předmětem debaty je spíše to, zda jsou použité postupy přiměřené a legitimní.
Nebudu se zde pohoršovat nad samotným ztvárněním afrohitlera. Toto dílo je rovněž artefaktem svého druhu a bez kontextu s aktuálním děním a bez uvedených titulků by šlo o výtvarnou hru, která nastoluje napětí mezi rasistickým vrahem a jeho ničím nezaslouženou a ničím tak nadřazenou rasou. Afro účes by Hitlerovi slušel a kdyby ho měl, nevraždil by Židy.
Jenže sdělení, že se nemáme klanět zločincům, je v kontextu s černošským Hitlerem a s dnešní dobou úplně bez jakékoli legitimity. Hitler symbolizuje politické zločiny a o tom nemůže být v případě Floyda vůbec řeč. Člověk, který krade v samoobsluze, není ani trochu srovnatelný s Hitlerem. A navíc si opravdu nezaslouží popravu na ulici. Je přeci zarážející, že se tu toto vizuální a textové vyjádření vztahuje k případu, kde na začátku stojí zabití člověka.
Zatímco ta starší obálka byla kritikou konkrétního politika, tak ta nová je urážkou skupiny osob. V tom je zásadní rozdíl. Opravdu nehodlám být s tou novou obálkou jakkoli spojován a poznatek, že je v obou případech použita podoba Hitlera, je jen absurdní povrchností.
Když si vyhledáme světové časopisy s využitím podoby Hitlera na obálkách, tak jich najdeme celou řadu. Kupříkladu najdeme Donalda Trumpa s malinkým, ale výmluvným knírkem. Při jeho chování řeznického psa se nemůže divit. Když turecký list udělal Hitlera z Angely Merkelové, tak mě to dost naštvalo. Šlo o provládní médium a zájem autoritáře Erdogana, který na rozdíl od Merkelové potlačuje svobodu svých vlastních občanů. Vždy se totiž jedná o konkrétní kontext a konkrétní význam.
