
Přistěhovalci na hlavním nádraží v Malmö, ilustrační foto FOTO: Tomislav Stjepic / Migrationsverket / se souhlasem
FOTO: Tomislav Stjepic / Migrationsverket / se souhlasem

GLOSA / Finská veřejná ochránkyně práv minulý týden zkritizovala ministryni vnitra za to, že dala svým úředníkům pokyn, aby v přijímání uprchlíků upřednostňovali křesťany před muslimy. Podle ombudsmanky je to diskriminace uprchlíků na základě jejich náboženského vyznání a národnostního původu. „Byla tím ohrožena základní a lidská práva již tak velmi zranitelných osob,“ uvedla.
Věřím, že řada Finů by ministryni vnitra naopak zatleskala. Pro příklad, kam vedlo masívní přijímání migrantů z Blízkého východu či severní Afriky, totiž nemusejí chodit vůbec daleko – stačí jim nakouknout k sousedům. Odhaduje se, že ve Švédsku, které má přibližně deset a půl milionů obyvatel, žije kolem osmi set tisíc muslimů. Zhruba o polovinu méně lidnaté Finsko jich zatím obývá jen asi třicet tisíc.
Stovky tisíc lidí z kultury, která je s tou evropskou v mnohém neslučitelná, s sebou logicky přinášejí problémy, kterých je Finsko zatím ušetřeno. A zdaleka nejde jen o řádění přistěhovaleckých gangů. I když už i ty sem začínají ze Švédska pronikat. Krajním důsledkem nezvládnuté integrace je bujení extremismu v mešitách či školách.
Mávání vlajkou Hamásu na propalestinské demonstraci je přitom ještě tím nejmenším výsledkem radikalizace. Tajně pořízené nahrávky z poslední doby svědčí například o vyzývání k džihádu či přípravě teroristického útoku. Na konci ledna švédský úřad pro migraci rozhodl o vyhoštění imáma, který podle švédské bezpečnostní služby Säpo využíval islámské centrum k provádění zpravodajských a jiných aktivit ohrožujících bezpečnost Švédska.
A pak jsou tu zvyklosti, které jsou v Evropě přímo trestné, jako dětské sňatky – ve Švédsku jev, o němž referují tamní média. Nebo kontroly panenství u spřátelených gynekoložek – v případě dívek určených na vdávání – či požadavky a někdy i výhrůžky muslimských rodičů, aby dívky byly ve školce odděleny od chlapců a dokonce i v parném létě nosily punčocháče. Nebo stížnosti muslimských studentů na diskriminaci, když ve školní jídelně dostanou na výběr jen vepřové maso, či vegetariánský pokrm.
Také muslimové ve Finsku se ohradili. Nad pokynem ministryně vnitra upřednostňovat křesťanské uprchlíky vyjádřili „hluboké znepokojení“. Považují ho za „vědomý, politicky motivovaný pokus změnit základní principy finské uprchlické politiky“.
Na rozdíl od Švédů mají Finové ještě možnost šlápnout na brzdu. Zvítězí u nich pud sebezáchovy, nebo přesvědčení, že je třeba být za každou cenu „ten správný“?