Jiří Kobza FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Pana Jiřího Kobzu z SPD Tomia Okamury podle jeho slov nezajímá, jaký by byl náš osud po odchodu z Evropské unie. Naznačuje, že zůstat v ní by ale byla určitě pohroma. Co by se dělo, ale dokážeme celkem přesně odhadnout, protože už jeden případ takového evropskéhop rozvodu máme a není to nic lákavého.
„Není otázkou, co s námi bude po czexitu, ale co z nás zbude (pokud vůbec něco), když v EU zůstaneme až do jejího rozpadu,“ napsal na Silvestra Jiří Kobza na svém Facebooku.
Samozřejmě se to jeho stoupencům líbilo. „Tuto otázku si kladu taky. Ale raději z EU vyfičet než zůstat a doplácet na její zánik. Britové jsou mimo a PŘEŽILI,“ píše jakýsi Ivan Kobza.
Nezdá se, že by si lidé věřící v genialitu politiků SPD úplně uvědomovali, do čeho bychom šli. Málo se pídili, co třeba způsobil brexit, a jejich oblíbená média a řetězové e-maily jim to neprozradí.
Po vystoupení Britů z EU byly zavedeny nové obchodní bariéry, včetně celních procedur a kontrol, což zpomalilo obchod mezi Spojeným královstvím a EU. To vedlo k zvýšeným nákladům na přepravu zboží a zpoždění v dodávkách, což mělo negativní vliv na britské firmy, zejména na malé a střední podniky.
Několik studií ukazuje, že brexit zpomalil ekonomický růst Spojeného království. Odhaduje se, že ekonomika UK je nyní menší, než by byla, kdyby země zůstala v EU.
Andrew Bailey, guvernér Bank of England, v listopadu 2022 poslancům řekl, že centrální banka předpokládá, že brexit způsobí „dlouhodobý pokles úrovně produktivity o něco málo přes tři procenta“, k čemuž již z větší části došlo. Někteří zašli v hodnocení ještě dál. „Řekněme to takto: v roce 2016 byla britská ekonomika o 90 procent větší než německá,“ řekl Mark Carney, bývalý guvernér BoE. „Nyní je to méně než 70 procent.“
Libra po hlasování o brexitu v roce 2016 oslabila o více než 10 procent a od té doby zůstává na této úrovni. Tento pokles zvýšil dovozní ceny, náklady podniků a inflaci, ale nedokázal zvýšit mzdy, vývoz ani konkurenceschopnost britské ekonomiky. Nadace Resolution Foundation odhadla, že znehodnocení kurzu zvýšilo dovozní ceny a celkovou inflaci. Vypočítala, že v důsledku toho klesly reálné mzdy o 2,9 procenta, což domácnosti stálo v průměru 870 liber ročně, tedy dnes asi 26 tisíc korun.
Brexit ovlivnil pracovní trh, zejména pokud jde o sektory závislé na pracovní síle z EU. Některá odvětví, jako je zemědělství a zdravotnictví, čelí nedostatku pracovníků.
Czexiťáčci slibují krásné zítřky, to ale slibovali hlasatelé brexitu taky a nebylo z toho nic. Jejich ovečky by si to mohly přečíst i u nás, kdyby měly zájem.
„Po celé Británii jezdily autobusy a voliče lákaly plakáty se sloganem: ‚Každý týden posíláme 350 milionů liber EU, pojďme je radši dát Národní zdravotní službě (NHS).‘ Slogan patří organizaci Vote Leave, která investovala miliony do kampaně za odchod z Evropské unie. Právě peníze, které museli Britové posílat Evropské unii, byly zřejmě jedním z důvodů, proč se necelých 52 procent voličů rozhodlo pro odchod z unie.
Jenže jeden z hlavních představitelů kampaně za odchod z EU Nigel Farage to poté, co byly známé výsledky, popřel. Vůdce protievropské strany UKIP Farage řekl moderátorům ranního pořadu televize ITV ‚Good Morning Britain‘, že to nemůže garantovat a byla chyba něco takového slibovat,“ dozvěděli by se obdivovatelé SPD, kdyby četli aspoň Echo 24, což není žádné hnízdo „neomarxismu“ a lásky k EU.
Pan Kobza jistě nechce ve stylu kolegy Radka Kotena zabrušovat, aby nemusel vybrušovat, takže raději příliš nerozebírá, co by bylo po czexitu. Můžeme se toho tedy ujmout sami. V první řadě bychom zchudli, neboť by se zhoršila ekonomická situace. Poté bychom záhy byli předmětem zesíleného zájmu Ruska, které by se nás pokusilo dostat do své sféry vlivu. Nějaké oblasti mocenského vakua ve světě neexistují, dneska dokonce ani v Arktidě ne. Vždycky se najde někdo velký a silný, kdo by takové prázdno rád vyplnil. Ostatně už to, že by k nějakému vystoupení z Evropské unie došlo, by bylo příznakem, že tento proces už je v plném tempu.
Autoři czexitu by se nejspíš spoléhali na to, že v českomoravské gubernii, ať už by se to jmenovalo jakkoli, by se na ně dostala nějaká zajímavá korýtka, načež by oni sami mohli ze svých tubusových vil přezíravě hledět na zkrachovalý zbytek republiky.
Nezdá se, že by v SPD měli příliš mnoho ekonomicky kvalifikovaných lidí. Sám Tomio Okamura vyzýval, ať to děláme „jako Maďarsko“, a nabízel se, že by sám běžel zajišťovat přímé dodávky ruského plynu. Jak dopadlo Maďarsko Viktora Orbána (a také Slovensko) jsme měli záhy zjistit.
„Maďarská vláda premiéra Viktora Orbána se rozhodla nakupovat plyn místo na energetických trzích z Ruska, protože podle ní je bezpečnější jednat se spolehlivým partnerem. Maďarský levicový deník Népszava však spočítal, že země na obchodu s ruským plynem prodělala obrovské peníze. Důvodem je skutečnost, že současná platná smlouva o nákupu plynu z Ruska byla podepsána v roce 2021, tedy na začátku evropské cenové krize v energetice,“ psal loni v březnu iDNES.cz.
Zdá se, že SPD dost souzní s ruskými snahami Evropskou unii rozložit, a pokud se to nepovede, tak nás z ní aspoň dostat ven. Sami si musejí odpovědět, jestli je to jen bezmezná hloupost, nebo něco jiného.
