Vítězstvím Petra Pavla ve druhém kole prezidentských voleb skončila jedna etapa české politiky. Po třech výrazných osobnostech, jejichž politické kořeny sahají do období konce komunistické totality, přichází „nová tvář“. Občanský kandidát v pravém slova smyslu.

Poražený kandidát a majitel politické divize holdingu Agrofert Andrej Babiš působí ve vrcholné politice od roku 2013. Ano, je to 10 let. Po celou tu dobu je některými Babiš vykreslován jako geniální stratég, silný lídr, zarputilý bojovník, manipulátor a politický buldozer. „Nepodceňujte Andreje Babiše“ bylo také heslo mnohých komentářů v prvních hodinách po volebním výprasku.

Dále čtěte

Čas na homeopatika na křivdu. Babišova drtivá prohra ukazuje, že Česko už je dál

Všichni s napětím očekáváme tiskovou konferenci Andreje Babiše. Dopředu víme, co zazní. Půjde o komplot médií, pětikoalice, zlých Pražáků a…

Není ale Andrej Babiš nejpřeceňovanějším politikem u nás? Ocitl se v pravý čas na pravém místě a dokázal to zužitkovat. Dobře. Stejně tak si neuvěřitelným způsobem drží svoje procenta podpory, ale voliče nikoliv. Svůj elektorát dokázal během let v politice úplně vyměnit. Z původně „protikorupčního“ (ty uvozovky jsou opravdu namístě, protože právě Babiš je jedním z hlavních tvůrců korupčního prostředí u nás) středopravicového hnutí se stala mašina na populismus a devastaci veřejných rozpočtů.

Nemůžu se zbavit dojmu, že za jeho pověstí, ale také za tím, že je jeho marketing považován za geniální, stojí řada jeho odpůrců. Celé ty roky, kdy je Babiš středobodem veřejné debaty, jen umně využívá druhé strany, ale to neznamená, že jsou jeho kroky vždy strategicky rozumné. Nejen volby do poslanecké sněmovny, ale zejména prezidentská volba ukázaly, že aura vítěze a bezchybného válce českého politického prostoru je ta tam.

Během posledních dvou let se mu povedlo vysát veškerou ostatní relevantní opozici vůči demokratickým subjektům, v prezidentské volbě také zničit naděje druhé parlamentní opozice, hnutí SPD, na to, že by s ním mohlo vládnout, a to vše zejména proto, že jeho geniální strategie zas tak geniální nejsou.

Jsem příznivcem standardní politiky, stranického parlamentního systému, který generuje politické osobnosti a dokázal se bezbřehému populismu ubránit. Nejen z evropského hlediska jsme dokázali skvělou věc. Když se hnutí ANO poprvé dostalo do sněmovny, tančila řada dnešních zarytých antibabišovců falešný tanec na vytouženém hrobě ODS. Vzpomínám na oslavné články v Respektu nebo jiných médiích. Jejich autoři byli tak moc rádi, že „skončila doba těch zlých velkých stran“, že snad nevědomky sami přispěli k destruktivnímu stylu politiky, která se u nás těch dlouhých 10 let dělala.

Stejně tak se po druhém kole prezidentské volby objevila spousta komentářů, kterým jsem moc nerozuměl. Babiš má teď 2,4 milionu voličů, kteří jej budou volit ve volbách 2025. Babiš bude dalším premiérem. A tak podobně. Dovoluji si s těmito názory silně nesouhlasit. Hnutí ANO není standardní politická strana, ale jak jsem psal výše – jde o politickou divizi holdingu Agrofert. Vnitřní demokracie téměř neexistuje.

Dále čtěte

Zjevil se nám profesor Jirák a sdělil, že Babišovi bylo ublíženo. Pavel je prý jen produkt marketingu

Hned jak se na sociálních sítích objevilo sdělení šéfredaktora časopisu Echo, že si máme přečíst rozhovor s profesorem Janem Jirákem,…

Mám za to, že v současném stavu je velmi důležité, a to pro celou zemi, jakým způsobem se po šílené manipulativní a dezinformační kampani v prezidentské volbě zachovají relevantní lídři ANO v regionech. Jestli svůj odpor ke způsobu vedení kampaně dokážou přetavit ve vlastní budoucí politickou existenci. Nejsilnější hlasy zazněly z Ostravska, kde jak primátor Macura, tak hejtman Vondrák otevřeně podporovali generála Petra Pavla a sami se nechali slyšet, že se hnutí ubírá jiným směrem, než si oni přejí.

Svedl jsem mnoho slovních výměn s některými přáteli, kteří tvrdili, že Babiš může uspět, protože jej budou volit všichni voliči ANO. Považoval jsem to za nesmysl a z povolebních analýz to jasně vyplynulo. Babišovi se povedlo přivést k prezidentské volbě cca 600 tisíc voličů, kteří nikdy nevolili a kteří podle mého soudu už nikdy volit nepřijdou. Zároveň na sebe nabalil statisíce podpůrců hnutí SPD a dalších, ještě extrémnějších proudů protičeského světa. Proč protičeského? Protože lidé z demonstrací na Václaváku, Trikolora nebo hnutí PRO otevřeně hlásají kremelskou propagandu a politiku, která je v přímém rozporu s naším národním zájmem. Ten si můžeme definovat široce. Já se však omezím jen na dvě zásadní věci. Naším národním zájmem je členství v NATO a členství v Evropské unii. Jakkoliv má zejména EU řadu objektivních problémů, bez ní bychom nebyli prosperující a na světové poměry velmi bohatou zemí. Bez NATO by zase byla přímo ohrožená naše bezpečnost.

To je také podle mého soudu největší chyba Andreje Babiše. Že on jako rozhodně prozápadní a prounijní politik (ostatně bez evropských dotací by jeho holding dávno nefungoval) se rozhodl obrátit svůj zrak na nejextrémnější část voličstva. Tím znechutil řadu svých standardních voličů, kteří – a v pražských redakcích to nikdo nechce slyšet – jej volí z relevantních důvodů. Částečně peněženkou, neboť velké skupiny voličů si za vlád, v nichž Babiš působil, razantně zvýšily životní úroveň, nebo prostě a jednoduše kvůli znechucení ze skandálů politických stran na začátku tisíciletí. Zajímavý argument pro volbu ANO jsem slyšel od několika přátel v mém rodném Moravskoslezském kraji. A sice, že Babiš se jako jediný dokáže postavit pražským médiím. Pomiňme skutečnost, že vlastní asi třetinu mediálního trhu, ale volič se rozhoduje opravdu také podle jiných věcí, než jak to vypadá v hlavním městě.

Mám za to, že je na čase přestat Andreje Babiše přeceňovat. Byl to slabý premiér, se kterým si prezident Zeman dělal, co chtěl. S čestnou výjimkou vrbětické události a vydání ruského hackera Nikulina se mu nedokázal postavit vlastně nikdy. Nemá kde brát. Na politické mapě jsou volná místa, ale jen ve vodách, které jej do sněmovny nikdy volit nebudou. 

Dále čtěte

Babiš ani Okamura nezmizeli. Řekněte jim svůj názor v originálním tričku

I přesto, že v prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, populisté v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury nikam nezmizeli. Nyní…

Část světa demokratických politických subjektů sama sebe utvrzuje v tom, že je Babiš jejich Nemesis. Není a nebude. Vláda SPOLU, STAN a Pirátů má dost času na to, aby využila svůj silný mandát k odvážným reformám. Nově zvolený prezident přináší očekávání, že se nebude pouštět do ústavních experimentů a vrátí na Pražský hrad řád a klid, jak ostatně slibovalo jeho hlavní heslo v kampani. Jsem přesvědčen o tom, že se to může povést. Faktorů, které to mohou ovlivnit, je spousta. S těmi geopolitickými nic moc nenaděláme, ale můžeme se alespoň sami přestat přesvědčovat o tom, že je Andrej Babiš tak silný lídr, aby v budoucnu opět ovládl českou politiku.

Naše demokracie dospěla. Když jsem viděl fotky z prvního setkání nejvyšších ústavních činitelů (u Petra Pavla samozřejmě jen zvoleného, nikoliv úřadujícího), naplnilo mě to nadějí. Nadějí, že po deseti letech destruktivního výkonu funkce Milošem Zemanem a jeho lokajem Andrejem Babišem naše země uzavřela neveselou epochu a opět se stane standardní demokracií s respektem u svých zahraničních partnerů. Ostatně skvěle zvládnuté předsednictví to jasně prokazuje. Jak vzkázal šéf nejsilnější evropské frakce EPP Manfred Weber: „Na Andreje Babiše v Evropě nikdo nečeká!“ Nejen v Evropě.

Autor je právník a člen iniciativy ČESKO.plus.