RECENZE / Film Pramen Ivana Ostrochovského předkládá silné téma – sterilizace romských žen během 80. let minulého století. Takové příběhy nabízejí spoustu možností zpracování, které může přinést osvětu, podněty k přemýšlení nebo „jen“ nosnou linku pro film. Nic z toho režisér nevyužil a přinesl tak nedramatické drama o lékařce Ingrid (Aňa Geislerová), kolem níž ženy, které prošly takto zásadním zákrokem, jehož důsledky někdy ani nechápaly, jen tak proplouvají.

Příběh je situovaný do menší zapadlé nemocnice kdesi na Slovensku. Nachází se v blízkosti romského ghetta, jehož obyvatelky sem také často přicházejí – zejména na interrupci. Jenže mnohé z nich podstoupí tzv. „mašličku“, tedy sterilizaci, a další děti mít nemohou. Zájmem režimu je, aby romské ženy z velice slabých sociálních poměrů již nepřiváděly na svět další děti, a tak se za zákrok platí nemalé peníze, nejprve pět tisíc, později dvacet tisíc korun československých. To je pro matku tří dětí z rozpadlého paneláku, jejíž manžel sedí ve vězení, samozřejmě hotový poklad.

Dále čtěte

Vona. Po této knize budete mít Šumavu i Petru Klabouchovou hluboko pod kůží

RECENZE / Kdo už si přečetl něco od spisovatelky Petry Klabouchové, jistě ví, že ona se se svými hrdiny, ale…

Problém ovšem je, že v podstatě nesledujeme osudy těchto žen, ať jsou to ty, které si přijdou pro zákrok a peníze, nebo takové, kterým je v podstatě vnucen, i když třeba ani nerozumějí tomu, o co se jedná. Nejen z hlediska nějaké operace, ale hlavně prostě a jednoduše nevědí, že souhlas znamená už nikdy nemít další děti, což je v jejich komunitě velký problém. Ne. My sledujeme ambiciózní Ingrid žijící v nudném manželství, o níž víme, že chce být primářkou a zákroky jí nijak netrápí až do chvíle, než se seznámí se sanitářkou Agátou.

V další části filmu už není nouze o neuvěřitelné zákruty ve scénáři (ano, myslíte si správně, že i Agáta je obětí nešetrného zacházení s romskými ženami), shodou okolností umí romsky, řeší osud své sestry, sama doufá, že je těhotná… To všechno je na příběhu tím hlavním, nejspíš proto, aby dostala co nejvíce prostoru právě Aňa Geislerová.

Snad ještě horší než příběh, kterému nemůže věřit vůbec nikdo, jsou jakési „umělecké sekvence“, které mají nejspíše evokovat probouzející se svědomí lékařky, která prohlédla. Mršina v lese, ponoření se do vody s květinou, bouřka nebo skleněná koule, kterou můžete všechno zapálit. Proč to ve filmu je? Nevíme. Přináší to něco? Ne, jen další minuty navíc, které jsou završeny tím nejnaivnějším závěrem, jaký si snad nevymyslí ani autor průměrné telenovely.

Dále čtěte

Máte dost toho, jak se Babišova vláda chová k prezidentovi? Podpořte Petra Pavla plakátem

Vláda útočí na prezidenta a ministr zahraničí Petr Macinka mu vyhlásil válku, kterou sice prohrává, poškozuje ale celou naši zemi.

Ostrochovský naprosto promarnil šanci natočit silný film, na který by se jen tak nezapomnělo. Měl k tomu příběh, který snad píše scénář sám, i výborné herce (není to totiž jen o Geislerové, její hlavní postavě všechny další zdatně sekundují), jenže problém je pravděpodobně právě v režisérovi, který nedokáže divákovi předat dílo tak, aby udržel pozornost a vyhnul se hluchým místům. Známe to ze Sbormistra či z naprosto nepodařeného Arvéda. Obojí byly taktéž zahozené šance utopené v balastu, v případě druhého jmenovaného hlavně v pseudoumění.

Škoda. O sterilizacích, které byly prováděny romským ženám, by se mělo mluvit. Jde o osvětu týkající se závažného problému. Doufejme, že se tohoto úkolu někdo ujme příště lépe.