Přímá volba má nevýhodu, že těch hlasů ke zvolení je potřeba skutečně hodně. Zádrhel je v tom, že je potřeba nabrat hlasy nejen vlastních stoupenců, ale kvůli dvoukolovému systému nejspíš i hlasy těch, kdo volili na první pokus někoho jiného. Pak ta kampaň připomíná orientační běh minovým polem. Sami si za to můžeme.
Politika je řemeslo, soupeří se tam o přízeň lidí. Není to lov bobříků a svět Rychlých šípů. Jinak to nejde, to ví každý, kdo není politicky infantilní. Stejně je to ale zábavné, zvláště tedy pro nás, co nikam kandidovat nemusíme.
Danuše Nerudová má teď období citovaných výroků. Mají ho všichni, kdo překročili práh pozornosti veřejnosti. Čím to zní důrazněji, tím víc se pak musí vysvětlovat, jak se to „doopravdy“ myslelo.
„Čteme neuvěřitelné příběhy, že matky samoživitelky nemají na vánoční dárky, domácnosti se vytápí na patnáct stupňů, senioři si nekupují vajíčka a nepečou cukroví, protože je to pro ně drahé. Lidé nemají na mimořádné výdaje, když se jim rozbije pračka nebo nějaký spotřebič. Situace třetiny občanů je velmi těžká a těmto lidem by měla vláda pomáhat,“ řekla paní Nerudová.
Pak ještě výrok o něco zajímavější. „Byla bych prezidentkou zejména těch občanů, kteří stojí na hraně radikalizace. Těmto lidem se musí naslouchat, mají mít pocit, že někoho zajímají i jejich problémy, a vláda jim musí nabízet možnosti řešení. Zabránit radikalizaci poměrně velké části společnosti bude jedním z největších úkolů nově zvoleného prezidenta,“ soudí Nerudová.
Buďme spravedliví, řekla také, že Andrej Babiš si přívětivou masku jen nasazuje a své sliby by nedodržel a že Putinovi by ruku nepodala. To může některé spoluobčany naštvat a paní kandidátka zřejmě usoudila, že v minovém poli může některé miny odkopnout a není potřeba si zas naklonit úplně všechny.
Zůstávají tady ale ti občané, „kteří stojí na hraně radikalizace“ a jimž ona chce naslouchat. To je pochopitelně správné. Je to realističtější než naslouchat zcela dezorientovaným příslušníkům deklasované vrstvy společnosti, kde už je jedno, jestli jim někdo naslouchá. Najdou si na to profesionálnější uši, takové, ke kterým jsou připojena ústa na lhaní a řvaní a ruka s peněženkou na příspěvky.
Kromě naslouchání u nás ale prezident o moc víc dělat nemůže, protože vládne vláda. O té současné paní Nerudová sice říká, že si o ní nemyslí, že dělá kroky proti lidem, ale že na některé lidi nemyslí. To je dost diskutabilní. Pokud je to skutečně třetina občanů, tak pro ně vláda mnoho ani udělat nemůže. Může na ně myslet a naslouchat jim stejně jako Danuše Nerudová. Dát jim není co. „Nemá z čeho, pane, nemá z čeho,“ jak říkal ten jeden animovaný medvěd druhému, když jim kloubouk-mimino nechtěl čurat. Neměl z čeho, nebumbal. Fyzikální zákony. Příjem a výdej. Zákon zachování energie. Perpetuum mobile nefunguje a jaderná fúze „bude snad za dvacet let“, jak se už padesát let vykládá.
Dosavadní geniální rady od ANO a SPD, jak pomoci lidu, se vyzkoušely v Maďarsku. Skončilo to krachem.
Danuše Nerudová to má ale taky těžké. Musí takové věci vykládat, patří to k roli. Ta přímá volba prezidenta je děsná věc, můžeme si teď říct a vzájemně si naslouchat.