Nesnesitelná těžkost odcházení. Bývalý titán připomíná vzteklé zlobivé dítě

Andrej Babiš a Donald Trump (repro ČT)

Andrej Babiš a Donald Trump | FOTO: repro ČT

Některé odchody politiků z nejvyšších pozic připomínají spíše nedůstojné skeče z béčkových nekonečných telenovel. Odehrávají se v různých zemích světa, včetně nejsilnější z nich. A to pak jsou důsledky fatální a doslova globální.

Nejsmutnější politikův konec nastává tehdy, když vzbuzuje směsici tří pocitů – soucitu, výsměchu a opovržení. To mu pak zůstane jen nejtvrdší jádro fanatických obdivovatelů, kteří zpravidla tvoří jen minoritu z okraje společnosti. Většinová podpora je nenávratně pryč. Ani v takové situaci frustrace z osobní ztráty moci se hanebně odcházející egoista nedokáže oprostit od svých zažitých způsobů jednání a chování. Nejen to, ony jsou teď ještě více vidět. Žádná moudrost stáří, ověnčena zkušenostmi, důstojností, nadhledem a empatií se nedostavuje. Naopak, bývalý titán připomíná spíše vzteklé zlobivé dítě, které si vynucuje pozornost stůj, co stůj.

FORUM 24 (archiv)

Osobnostní nedostatečnost tak bývá obnažena až na dřeň. A bohužel snižuje váhu i toho dobrého, co po jeho působení v nejvyšší ústavní pozici zůstalo. V případě Donalda Trumpa to byly nezpochybnitelné diplomatické úspěchy na Blízkém východě, zřetelný distanc od Íránu a v posledních dvou letech jeho mandátu i od Číny. Na domácím hřišti si vedl překvapivě zdatně v několika hlavních ekonomických ukazatelích. Jenže to vše je nyní mimo pozornost publika.

Každý bude již navždy jeho (ne)odcházení vnímat optikou šokujících záběrů z vpádu do budovy Kapitolu. To nebyly záběry o americké hrdosti, to je čirá hrůza z nebetyčné hanby. Amerika jako ochránce demokracie a svobody si dala vizitku anarchie rozvášněného davu. Smutné a bolestné. Uklidit budovu zákonodárců bude snazší, než narovnat šrámy na pošramocené pověsti země. Přejme si, aby se to Spojeným státům americkým povedlo dobře a pokud možno co nejdříve. I my potřebujeme silnou a předvídatelnou Ameriku.

Nesnesitelnou těžkost (ne)odcházení nám převádějí i naši dva poslední prezidenti, kteří se zaživa stávají karikaturou sebe samých. Troufnu si říci, že nás to čeká i s dnešním předsedou vlády, který před pár dny pro jistotu odložil červenou trumpovskou kšiltovku, aby to náhodou nevzbuzovalo nějaké dnes nežádoucí asociace.

Ten náš malý dvoreček není v centru světové pozornosti jako střed Washingtonu, ale jisté rysy jsou obdobné tady i tam. Moc prostě chutná a absolutní moc chutná absolutně. Není snadné žít bez ní, bez neustálé pozornosti médií, bez reálné možnosti otáčet kolem dějin. A někdy může ztráta moci znamenat nejen ztrátu soudnosti, ale i ztrátu beztrestnosti. A to pak může být proměna jako hrom. Z hrdiny a obdivovaného vůdce je rázem antihrdina. A může být ouvej, a to i v tom velkém světě, kdy prostě není kam se vypařit. Proporce plusů a mínusů v celkové bilanci pak může být zdrcující. A nemusí to zachránit ani vlastněná či spřízněná média či renta od spřáteleného všemocného oligarchy. „Přátelé“ a ještě včera adorující lokajové se vytratí jako pára nad hrncem a nastává tvrdý náraz na realitu všedních dnů.

K životu patří prohry stejně jako výhry, ale zkuste to vysvětlit synkům z elitních rodin, kterým vždy někdo roloval červený koberec, zametal cestičku a hlídal v pozadí jejich strmé kariéry. Tou rodinou nemusí být jen předci a pokrevní příbuzní, ale i ti mocní stvořitelé a hybatelé v pozadí, ti skuteční konzumenti moci.

Autoritativní populisté všeho druhu zažívají boom po celém světě. Mají k ruce vždy pár zdatných manipulátorů, kteří dokáží stvořit skelety virtuálních realit. To nemá s politikou, jako službou veřejnosti pod neustálou kontrolou, vůbec nic společného. Pozice ve straně či hnutí je jen vehiklem, převodovou pákou moci. Politika je pak jen pokračováním byznysu jinými prostředky, okořeněna o prvky showbyznysu. Omylem to někteří nazývají geniálním marketingem. Pravdou je, že jde spíše o brutální propagandu. Ale každá hra má začátek i konec. Platí to i pro Trumpa a jemu podobné. Ve všech volbách jde vždy o to, zda je vůle po změně větší než obava ze změny. Mnozí nevolí jenom pro někoho, ale zejména proti někomu. Ze včerejší výhody se stane dnešní nevýhoda. (Ne)odcházení někdy i bolí, a to i nás jako pozorovatele.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner