Jakmile nám někdo z blízkých zemře, před pohřbem obvykle zajišťujeme buď uložení těla zesnulého do rakve, nebo jeho zpopelnění čili kremaci. Popel v urně pak lze umístit do urnového hrobu, kolumbária, rodinného hrobu nebo hrobky. V Česku však vznikl před dvěma lety jedinečný projekt, který dává vzpomínkám na milované lidi zcela jiný rozměr. Seznamte se s křišťálovým stromem vzpomínek a dalšími originálními možnostmi, jak si připomenout milovaného člověka.

Pokud chcete vidět křišťálový strom vzpomínek Eiwa na vlastní oči, musíte zamířit do Mariánských Lázní. Právě toto západočeské lázeňské město se stalo první lokalitou, kde lze netradiční formu vzpomínek na zemřelé spatřit. A zřejmě v budoucnu nezůstane jen u něj, jak také zmínil v rozhovoru pro iDNES tvůrce projektu a majitel sklářského studia Memory Crystal Dalibor Novák: „Těší nás, že se nám podařilo v roce 2024 postavit první kolumbárium v Mariánských Lázních a od té doby se nám ozývají města v České republice, která by to chtěla, a teď máme rozpracovaných asi čtrnáct projektů. Máme předjednáno, že by se Eiwa instalovala taky na hřbitově v Novém Boru. Mohlo by se to stavět v rámci mezinárodního sklářského symposia v roce 2027.“

A jak vlastně takový křišťálový strom vzpomínek vypadá a co vše zahrnuje? Prakticky jde o kombinaci uměleckého objektu a kolumbária. Umění zastupuje krásný vzpomínkový strom, na němž jsou umístěny „památeční“ křišťálové lístky se jmény a zataveným popelem zesnulých. Uvnitř každého lístku se pak nachází LED čipy, díky nimž ho lze rozsvěcet buď přes mobilní aplikaci nebo web – může libovolně ovládat pozůstalý. Pod stromem je pak umístěno velmi sofistikovaně kolumbárium, které pojme až 600 uren s popelem zemřelých.

V rozhovoru pro CNN Prima News se také Dalibor Novák zmínil, proč vlastně vsadil zrovna na tento projekt: „Hledali jsme nový způsob, jak vytvořit pietní místo, které bude nejen estetické, ale i praktické. Strom života symbolizuje naději a propojení, což jsme chtěli přenést i do světa pohřebnictví.“

Dále čtěte

Hospicová sestra odhaluje, co od blízkých umírajících raději neočekávat

Téma smrt bývá stále ve společnosti tabuizované, avšak k životu nevyhnutelně patří. Možná za tím stojí náš strach, možná snaha vyhnout…

Dalibor Novák je vyučený sklář. V roce 1999 se zamýšlel nad tím, na co by se zaměřil. Nakonec se vydal na velmi netradiční cestu spojenou s výrobou až umělecky vyhlížejících skleněných uren – tu první vyrobil právě v roce 1999. Nyní prodává tyto výrobky nejen pro lidi, ale i pro domácí mazlíčky. Chtěl proměnit fádní a konzervativní podobu pohřebnictví v Česku, a to se mu náramně daří. Jeho společnost Memory Crystal také boduje v tom, že nyní nabízí unikátní šperky, do nichž je možné zatavit popel zesnulých blízkých lidí.