Andrej Babiš na tiskové konferenci FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ MINISTRA / Představte si, že ve stokilometrové rychlosti převezmete volant autobusu plného lidí řítícího se proti zdi. Představte si, že vám šofér předá autobus, o který se léta vůbec nestaral, protože se zabýval jen svým vlastním vozovým parkem. Autobus je tak celý zrezlý, s gumami sjetými do hladka, sotva použitelnými brzdovými destičkami, minimem oleje a pak vám ještě nějaký dobrák vypustí brzdovou kapalinu.
A představte si, že zatímco se snažíte celou situaci vyřešit, původní řidič proti vám mocně burcuje celé osazenstvo autobusu na základě kritiky, že na jednu stranu prý jedete příliš nebezpečně, ale že na druhou stranu máte ještě výrazně zrychlit.
Žádné přirovnání není dokonalé, tohle ale podle mě velmi dobře shrnuje podmínky, za kterých naše vláda čelí důsledkům ruské agrese proti Ukrajině a navazující energetické krize. A velmi dobře vystihuje také chování opozice.
Nejdříve zkusím vysvětlit, proč píši o autobusu, který jede stovkou proti zdi. Velmi dobře to lze vyčíst z upozornění Národního kontrolního úřadu ve výročních zprávách z posledních let. „Významné riziko pro budoucí udržitelnost veřejných financí,“ shrnul úřad hospodaření státu za rok 2020. „Výrazné riziko pro budoucí udržitelnost veřejných financí,“ následovalo v roce 2021.
Z čeho měli kontroloři největší obavy? V roce 2021 byly výdaje státu o 23 procent vyšší než v roce 2019. Příjmy se ale za tu dobu o 2,3 procenta snížily. Ať už by šlo o jakýkoliv rozpočet – jednotlivce, rodinný, firemní nebo náš státní – přirovnání k autobusu mířícímu do zdi je bohužel přesné.
Hlavním důvodem tohoto obrovského nárůstu výdajů přitom bylo rozdávání velkého množství peněz veřejnosti bez ohledu na jeho účel. Tím hlavním cílem totiž byl zisk politických bodů rozdávajících – tedy dnešní opozice.
Rozdělení obrovského množství peněz do společnosti v kombinaci se zrušením superhrubé mzdy, které mělo stejný výsledek, je přímo učebnicovým receptem pro výrazný nárůst inflace. A ten se také dostavil.
To vzhledem k tomu, že se důchody v České republice navyšují úměrně růstu inflace, přineslo další nároky na státní rozpočet v řádu desítek miliard ročně.
Do toho přišlo zmíněné vypuštění brzdové kapaliny. Tedy ruská agrese proti Ukrajině, navazující energetická válka proti Evropě, hrozba nedostatku plynu a z toho rezultující bezprecedentní nárůst cen energií.
A snad všichni si pamatujeme, v jaké kondici nám naši předchůdci českou energetiku zanechali. Téměř stoprocentní závislost na ruském plynu, stoprocentní závislost na ruském jaderném palivu, nulová šance rychle nahradit dodávky ropy do České republiky.
Zanechali nám naprosto zaseknutou přípravu na tendr na výstavbu dalších jaderných zdrojů v Temelíně a tendr na Dukovany sice v běhu, ale šitý na míru Rusku.
Zaostávání ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie pak bylo takové, že i země jako Maďarsko nebo Polsko pomocí větru a Slunce dokázaly vyrábět násobně víc elektřiny než my. Kvůli zaostávání v zavádění zákonů usnadňujících rozvoj obnovitelných zdrojů energie nám dokonce hrozily žaloby od Evropské komise.
Nejsmutnější aspekt situace v energetice pak samozřejmě byl absolutně nekontrolovaný krach skupiny Bohemia Energy, kterého si tehdejší vláda ani nevšimla, přestože stovky tisíc odběratelů kvůli tomu ze dne na den skončily u dodavatele poslední instance.
Tento stav znamenal jedno. Obrovské obavy z toho, abychom měli plynu dostatek, pokud nám ho ruský diktátor Vladimir Putin vypne, a s tím spojený rapidní růst ceny plynu, od kterého se odvíjí také cena elektřiny. Náklady státního rozpočtu na plnou kompenzaci zvýšených výdajů občanů a firem na takovýto nárůst cen energií by se vyšplhaly na děsivé stovky miliard korun.
My jsme se rozhodli pro střídmou cestu. Snížení cen energií zastropováním na výši přijatelnou pro státní rozpočet i pro odběratele. Ti, pro které by ceny přijatelné nebyly, měli možnost požádat o podporu.
Reakce opozice? „Pomáhejte s cenami elektřiny násobně víc,“ znělo jedním dechem, na který navazoval druhý dech: „Schodek státního rozpočtu je neudržitelný. Dělejte s tím něco.“
Tlak se na nás opozice snažila vyvíjet doslova všemi způsoby, tím nejoblíbenějším bylo ale šíření strachu, v čemž pokračuje dodnes.
Nejdřív k tomu využívala přesvědčování veřejnosti, že bez plynu z Ruska zmrzneme, že ho nemáme dost nebo že vláda nedělá nic pro to, abychom se bez plynu z Ruska obešli. Realitu toho, jak moc se mýlili, snad ani nemusím nikomu připomínat.
Kdyby nastal nedostatek plynu, byl by to přitom obrovský problém snad pro každého občana České republiky. Za strašení, které opozice praktikovala, by si tedy nyní veřejnost bezesporu zasloužila omluvu.
Nic takového ale samozřejmě nikdo z opozičních politiků neudělal. Naopak pokračují ve strašení. Používají k tomu nic neříkající statistiky, které interpretují ne podle reality, ale dezinterpretují je tak, aby jejich strašení bylo co nejúčinnější.
Třeba o tom, že Češi za energie platí nejvíc v celé Evropě. Odvolávají se především na takzvaný HEPI Index. Ten ukazuje nabídkovou cenu energií od největšího dodavatele v hlavních městech jednotlivých zemí Evropy pro nové zákazníky.
To znamená, že tato statistika odráží jen minimální zlomek reality, kolik lidé v České republice skutečně za energie platí. Podobně to je se statistikou Eurostatu, podle které se Čechům zvýšily výdaje za energie nejvíc v Evropě. Nic takového se ale ve skutečnosti nestalo.
Přes všechno strašení opozice se nakonec daří naší vládě situaci v zemi stabilizovat. Podařilo se nám zbavit se závislosti na dovozu plynu z Ruska. Podařilo se zajistit, abychom přestali odebírat z Ruska jaderné palivo, které postupně začnou dodávat firmy z Francie a ze Spojených států amerických.
Pokračujeme v projektu navýšení kapacity ropovodu TAL tak, abychom měli náhradu za dovoz ropy z Ruska, a výstavba solárních elektráren v Česku zrychlila tak, že se jejich počet v Česku oproti začátku roku 2021 téměř ztrojnásobil. Zavádět se nám daří také legislativu potřebnou k rozvoji obnovitelných zdrojů energie.
S tím, jak se situace uklidňuje, klesají také ceny energií. Firmy snižují své ceníky o desítky procent pod vládní stropy a někteří dodavatelé jsou dokonce ochotni nabídnout zákazníkům, kteří si loni zafixovali své dodávky energií na cenách nad vládními stropy, aby přešli na nový produkt. Jde o stovky tisíc zákazníků, kteří díky tomu výrazně ušetří.
Nemyslím si, že by kdokoliv z naší vlády byl ochotný tvrdit, že jsme vše udělali správně. Každý dělá chyby. Nevymlouvám se ani na tlak opozice, ani na její snahu zavléci naši zemi na orbánovskou cestu. Nedopustím však, aby opozice svým nekonečným lhaním strašila české občany a nejenže tím zastírala své vlastní selhání, ale především je tak nepřímo naháněla do Putinovy náruče.
Ten skutečný cíl opozice a jejího vůdce Andreje Babiše je však někde jinde. Složitá situace, která v celé Evropě po covidu a ruské válce nastala, má miliony poražených. A právě Andrej Babiš má obrovskou moc s tím něco udělat.
Jenže on se místo toho hřeje mezi tou hrstkou vítězů a zatímco se svými věrnými obviňuje vládu z neschopnosti a ožebračování občanů, jeho firmy navýšily ceny pro občany a za loňský rok více než zdvojnásobily zisk ze šesti na třináct miliard korun.
Autor je ministrem průmyslu a obchodu.
