Mok O’Keeffe ve svém "strašidelném zámku". FOTO: Kara Thomas/Athena Pictures
FOTO: Kara Thomas/Athena Pictures
Po sérii osobních tragédií přišel o rodinu, domov i jistoty. Nakonec ale našel lásku, nový začátek a také něco, čemu dřív odmítal věřit – duchy, které dnes ve vlastním domě „usměrňuje“.
„Nevěřil jsem na duchy, dokud jsem si nekoupil svůj zámek. Teď jim velím,“ říká s nadsázkou Mok O’Keeffe, který dnes žije ve Walesu v historickém domě s údajně bohatou – a místy temnou – minulostí.
Ještě v roce 2010 přitom vedl úplně jiný život v Londýně. Během krátké doby se mu zhroutil svět. „Ztratil jsem celou rodinu během dvou let. Bratr zemřel ve 44 letech, otec den po jeho pohřbu. Maminka přišla o plnou duševní kapacitu,“ popisuje. Kvůli péči o rodinu přišel o práci i dům a ocitl se na úplném dně. „Žil jsem z dvaceti liber týdně. Bylo to strašné,“ dodává.
Postupně se ale situace začala měnit. Přestěhoval se na venkov, kde nečekaně potkal svého budoucího manžela Joea. „Myslel jsem, že jsem jediný gay v té vesnici. Jaká byla šance, že tam někoho potkám, zamiluji se a vezmu si ho?“ vzpomíná Mok.
Před pěti lety se pár rozhodl pro zásadní krok – koupili za zhruba 900 tisíc liber historický dům ve Walesu, který Mok s úsměvem nazývá „malým zámkem“. Nemovitost má alžbětinské kořeny, věžičku i vlastní titul. S novým domovem ale přišlo i nečekané varování. „Předchozí majitelka mi řekla: ‚Ten dům je strašidelný.‘ Prý ji něco zvedlo a sneslo ze schodů. Řekl jsem jí, že na takové nesmysly nevěřím. Dnes už věřím,“ přiznává muž.
Zpočátku se snažil brát vše s nadhledem. Po nastěhování prý „duchům“ jasně stanovil pravidla. „Řekl jsem jim, že mi nevadí, když tu budou, ale musí mě nechat na pokoji.“ Několik měsíců byl klid. Pak se ale začaly dít zvláštní věci – blikající světla, kroky na schodech nebo předměty, které se samy přesouvaly.
Zlom přišel ve chvíli, kdy začal pátrat v historii domu. Zjistil, že v minulosti sloužil jako místo, kde přespávali odsouzenci před popravou v nedalekém hostinci Skirrid Mountain Inn, považovaném za jeden z nejstrašidelnějších ve Walesu.
Zážitky postupně nabývaly na intenzitě. „Slyšel jsem kroky tak hlasité, že mě budily. Nechal jsem podložku na jógu na zemi a najednou byla uklizená. Viděl jsem stíny, myslel jsem si, že je to Joe – a on byl přitom v jiné místnosti,“ popisuje Mok. Jeho pes prý navíc často štěkal na „něco“, co nebylo vidět.
Nakonec si pozval místní médium – jasnovidku Lisu. Ta potvrdila, že se v domě „něco děje“, a doporučila mu převzít kontrolu. Zásadní roli podle ní hraje duch ženy jménem Gladys, která v domě kdysi žila a jejíž popel byl rozptýlen pod třešní na zahradě.
„Gladys mi skrze Lisu vzkázala, že musím duchy usměrnit. Tak jsem si stoupl do ložnice a řekl: ‚Po půl desáté večer sem nesmíte.‘ A opravdu – od té doby je klid,“ říká Mok.
Na své nezvyklé soužití si zvykl natolik, že ho už nijak neděsí. Když se prý duchové „rozjíždějí“, jednoduše je pošle „do světla“. Dům naopak vnímá jako bezpečné a silné místo. „Má úžasnou energii. Není v něm nic zlého, naopak vás obejme klidem a láskou.“
Dnes bere své sídlo téměř jako člena rodiny. „Je to, jako bychom byli tři v manželství – já, Joe a ten dům,“ dodává s úsměvem. A do budoucna má jasno: „Tohle místo nikdy neopustím. Jednou odsud odejdu v rakvi – a část mého popela skončí pod třešní vedle Gladys.“