Vladimir Putin FOTO: Forum24/Kremlin.ru/Pixabay/Shogun
FOTO: Forum24/Kremlin.ru/Pixabay/Shogun
ANALÝZA / Vláda se rozhodla zaměřit na občanský sektor a neziskové organizace. Kabinet Andreje Babiše chystá zákon o povinném registru organizací financovaných ze zahraničí, který se však až nápadně inspiruje v Rusku, případně v Maďarsku.
Existenci zákona premiér Andrej Babiš hájí tím, že není možné, aby se neziskové organizace, které přijímají peníze ze zahraničí, zapojovaly do politického boje. Neziskové organizace se dostaly pod silnou kritiku také proto, že podle předsedy vlády čerpají veřejné dotace místo toho, aby se věnovaly užitečnějším osvětovým a sociálním činnostem.
Babiš a jeho spojenci usilují o odstřižení peněz politickým neziskovým organizacím a o jejich postavení pod drobnohled z jednoduchého důvodu. Chtějí je umlčet a společně s tím i pro ně nežádoucí kritiku vládních činitelů a směru, který v současné politice zastávají, čili národně konzervativního. Tento trend, který vláda razí, se tedy zřetelně přelévá z mediální oblasti, kdy Babiš a jeho spojenci chtějí zestátnit Českou televizi, i do občanského sektoru.
Ideologický pohled na neziskovky
V programovém prohlášení se můžeme ohledně neziskových organizací dočíst toto: „Zprůhledníme financování neziskových organizací, které čerpají prostředky z veřejných rozpočtů nebo zahraničních zdrojů – všechny finanční toky budou veřejně přístupné.“ A jinde: „Vzdělávání musí být bezplatné, dostupné pro všechny, kvalitní a bezpečné. Zároveň musí zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací. Úkolem školy je vzdělávat, rozvíjet znalosti a kritické myšlení, nikoli šířit politické či aktivistické postoje.“
Vše je důmyslně maskováno slovy jako transparentnost či zprůhlednění peněžních toků. Nicméně právě už v programovém prohlášení si nelze nevšimnout výrazně ideologického nádechu – negativního – vůči neziskovým organizacím. Ten se odráží i v připravovaném zákoně. Neziskové organizace se mají povinně registrovat v databázi, pokud mají jakékoliv zahraniční vazby. Budou muset uvádět veškeré vztahy se zahraničím i finanční toky a registrovat se v předem zřízené databázi. Pokud tak neučiní, riskují vysoké pokuty, až 15 milionů korun. To může být pro menší organizaci, která například spoléhá na dobrovolné dary, skoro likvidační. Mohou být potrestány také tím, že se jim zakážou až na 5 let zahraniční vazby.
Na návrhu zákona se podílí i Natálie Vachatová, která je Babišovou poradkyní ve věci svobody projevu. Sama Vachatová je známá svým pozitivním postojem ke Kremlu a přejímáním ruských narativů, které se tváří jako objektivní informace. Prostor dostávala v takových médiích, jako jsou Radio Universum či Radio Prostor, které tyto narativy nekriticky a často citují.
Hmatatelný ruský závan
Připravovaný zákon tak má zřetelný ruský odér, i když to vládní činitelé rezolutně odmítají. Struktura zákona však dává vzpomenout i na nechvalně známé komunistické zákony s „gumovými paragrafy“. V Rusku existuje od roku 2012 zákon o zahraničních agentech, který ale nevznikl proto, aby se zabýval transparentností jakékoliv organizace, ale slouží vládnoucí moci výhradně k potlačení neziskových organizací jako celku, k jejich podřízení díky „gumovým paragrafům“, které dávají ruským úřadům značnou volnost v posuzování každého případu.
Pokud se tedy připraví nějaký podobný zákon kdekoliv na světě s „kaučukovými“ paragrafy, může být jednoduše zneužitelný a neziskové organizace mohou čekat problémy i v případě, že nejsou financovány ze zahraničí, ale jen s ním udržují z nějakého důvodu kontakt. Důležité je také k tomu dodat, že není jasné kde končí pouhá mezinárodní spolupráce a kde naopak začíná zahraniční vlivová činnost, jak napsal na síti X poslanec Jan Lipavský. Může existovat značně tenká hranice mezi tím, co se rozumí mezinárodní spoluprací konkrétního subjektu a co naopak už naplňuje definici zahraniční vlivové činností. Zákon se tak může vztahovat i na ty organizace, které nečerpají žádné finance od zahraničních donorů, ale mohou mít třeba jen navázanou určitou kooperaci, která ale nezavdává žádné finanční plnění.
A pak je také zásadní otázkou, na jaké neziskové organizace se bude zákon vlastně vztahovat. Vládní činitelé říkají, že například kulturních či humanitárních organizací se nebude nová norma týkat, jen politických neziskovek. Nicméně například na Člověka v tísni se norma vztahovat bude, jak prohlásil poslanec SPD Tomáš Hrnčíř, protože má podle něho i politickou agendu. K politice se sice její ředitel Šimon Pánek skutečně vyjadřuje, ale to je v pořádku, protože říká svobodně pouze svůj názor. Člověk v tísni nikomu, ani vládě nediktuje závazně svou agendu, podle níž se musí řídit. I když vláda deklaruje, že se bude zákon vztahovat pouze na politické neziskovky, jejichž definici, zda je politická, či nikoliv sama účelově určí, není tomu tak. Okruh organizací, na něž se zákon bude vztahovat, bude ve skutečnosti mnohem širší a vyplývá z vágních ustanovení návrhu.
V návrhu se můžeme dočíst, že „subjektem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, právnická osoba, jakož i jiné právní nebo faktické uspořádání.“ Jinými slovy to může znamenat, že zákon se může týkat i konkrétní firmy či instituce, ale rovněž univerzit či výzkumných pracovišť, protože i ty mohou šířit vládě nepohodlné názory. Označení politická neziskovka je tak pojmem záměrně neurčitým právě proto, aby do připravovaného zákona mohly být podle aktuální potřeby zahrnuty vládě nepohodlné organizace, které ani nemusí patřit do neziskového sektoru.
Zákon FARA a ty druhé
Zastánci zákona argumentují tím, že podobný zákon je standardní, protože jej mají i USA. Tam platí již od roku 1938 zákon Foreign Agents Registration Act (FARA), o němž poslanec Jindřich Rajchl a jiní říkají, že je na stejné úrovni jako zákon o zahraničních agentech, takže neexistuje v podstatě mezi nimi žádný rozdíl. Jenže pravda je diametrálně jiná, zásadní rozdíly totiž spočívají v odlišné implementaci. Zatímco zákon FARA je veden cílem transparentnosti lobbingu, zajištěním průhlednosti činností, které mohou ovlivňovat politiku ve prospěch zahraničních subjektů, v případě Ruska má zákon o zahraničních agentech jasně represivní a stigmatizační charakter.
Existují i další rozdíly. Zákon FARA se nevztahuje na nevládní organizace, a to ani v případech, kdy jsou financovány ze zahraničí. Nicméně ruský zákon o zahraničních agentech chápe politickou činnost, která je vztažená na „na jakékoliv s politikou spojené činnosti, tedy i na činnosti organizace věnující se analýze politické reality bez snahy do ní aktivně zasahovat“.
Rusko se stalo inspirací i u dalších zemí, které chtějí podobný zákon implementovat. V květnu 2025 poslanci vládní strany Fidesz maďarského premiéra Viktor Orbán předložili návrh podobného zákona, nicméně hlasování o něm bylo ještě v roce 2025 odloženo po silných protestech a kritice doma i v EU. V Gruzii propukly v roce 2024 demonstrace, když se začal projednávat návrh zákona o zahraničním vlivu. I přes masové protesty se podařilo vládnoucí straně Gruzínský sen zákon o zahraničních agentech schválit a v červnu 2024 vstoupil v platnost. Již před českými parlamentními volbami na podzim minulého roku proruské hnutí Stačilo! komunistky Kateřiny Konečné prosazovalo tento zákon u nás jako jednu ze svých priorit.
Umlčet kritiku
Babišova vláda tak chce pod různými záminkami umlčet svobodný názor a kritiku neziskových organizací a občanské společnosti jako celku. To je paradox, protože ještě před parlamentními volbami nyní vládní představitelé tvrdili, že tehdejší kabinet Petra Fialy zavádí cenzuru a lidé se nemohou svobodně vyjadřovat. Právě rozvinutá občanská společnost je základním pilířem každé svobodné společnosti. Jenže tuto zásadu vláda připravovaným zákonem jasně popírá. Je to snaha o postupné ukrajování ze svobod liberální demokracie a přimknutí ČR k autoritářským režimům.
