Být předvojem proletariátu není jen tak. na to je potřeba vozit se v pořádném autě, jinak by to nemělo ten půvab. strůjci sovětské revoluce to měli dobré, mohli zabavit asi čtyřřicet vozidel, které měla carská rodina. K tomu si Vladimir Iljič Lenin ještě objednal z Londýna v roce 1922 Roll’s-Royce Silver Ghost za 1 850 liber a dostal na to 15procentní slevu. Pak ho trochu přestavěli a dali mu vzadu pásový podvozek, aby vůz dobře jezdil i v zimě.
Leninem a carskými automobily to neskončilo. Pokud si někdo pamatuje éru Leonida Iljiče Brežněva, vybaví se mu poněkud nemotorně se pohybující pán, který nevypadal, že by měl nějaké vzrušující zájmy. Ale zdání klame a je to tím, že poddaní ve značné části světa o jeho zálibách mnohé nevěděli. Třeba to, že Brežněv byl milovníkem luxusních a rychlých vozů.
Generální tajemník UV KSSS a předseda prezídia atd. měl velkou sbírku automobilů. Přesné číslo neznáme, mohlo to být podle různých zdrojů 150 až 300 vozů. Mnohé z nich byly dary od jiných světových vůdců a bylo známo, že řidičský styl generálního tajemníka je poměrně divoký. Jezdil prý rád po prázdných nočních moskevských ulicích.
Jeho vkus nebyl rozhodně zrovna proletářský, kvalitu poznal. Mezi jeho vozy tak najdeme: Roll’s-Royce Silver Shadow, Opel Kapitän L, Chevrolet Bel Air Sport Coupe Hardtop, Chrysler 300, Mercedes 600 Grosser a and Maserati Quattroporte.
Některé vozy mohou dnes těšit nové majitele. Brežněvův Nissan z roku 1973 byl v roce 2006 prodán v aukci a koupil ho Boris Kachmetkin. Vůz řídíval Brežněv osobně na cestách z Kremlu do své předměstské rezidence. Auto bylo upraveno podle přání zákazníka, takže rádio Sony mohlo přijímat sovětské stanice. Dodnes je prý ve voze cítit Brežněvův tabák, tvrdí nový majitel. Brežněv auto dostal jako dar od japonského ministra (a agenta KGB) jménem Hirohide Ishida.
O řidičských kouscích Leonida Brežněva se vypráví různé příběhy. Jedním z nejslavnějších příběhů je, jak se Brežněv v Camp Davidu setkal s prezidentem Richardem Nixonem. Nixon o lásce svého protějšku k autům věděl a tak mu daroval zbrusu nový Lincoln Continental z roku 1973.
Brežněv si převzal klíčky a vyzval Nixona, aby si přisedl. Jednoho muže z ochranky napadlo, že to možná není nejlepší nápad, ale Nixon na to nedbal. Brežněv nastartoval a projížděl se kolem Camp Davidu jako šílenec, ačkoliv vůbec neznal tamní cesty. V jedné zatáčce Nixon dokonce vykřikl: „Zpomalte!“ Brežněv dupnul na brzdy a zastavil. Nixon mu poněkud zdrženlivě poblahopřál k řidičským dovednostem.
Scénkou se můžete potěšit v hraném filmu.
Nadšení z nového auta bylo tak velké, že ho chtěl Brežněv vyzkoušet na ulicích Washingtonu, ale tajné služby mu to nedovolily. Pak přišel s plánem, že by mohl vyrazit namaskovaný. Udělal ale chybu a zmínil se o svém plánu Henry Kissingerovi,. Ten si byl ale jistý, že by Brežněv zřejmě nezvládl řídit jako průměrný rodilý Američan a zabránil mu v tom. Brežněv dostal vůz až při návratu do SSSR.
Jeden ze svých nejoblíbenějších vozů Brežněv skutečně naboural. Bylo to v roce 1980 a tím autem byl Roll’s-Royce Silver Shadow. Na studené noční moskevské ulici mu ochranka sotva stačila. Najednou se před ním objevil nákladní vůz. Ten stačil zastavit, ale Brežněv ne. Došlo ke srážce. Generální tajemník byl jen lehce zraněn a veřejnost se tehdy nic nedozvěděla. Zpráva se dostala „ven“ až v roce 1982. kdy už byl Brežněv po smrti.
Nabouraný vůz je dnes v Rižském motoristickém muzeu. Firma Roll’s-Royce prý požádala, aby bylo Brežněvovo auto odstraněno, protože je to pro společnost špatná reklama. Muzeum to odmítlo, protože jde prý o vzpomínku na velkého milovníka aut.
Tak vida o co jsme přišli. Hned jsme velkého bratra mohli vidět v jiném světle a bylo by nám trochu veseleji.
(Za použití materiálů z Drivetribe.com, Themoscowtimes.com)
