Nezničitelný voják s jednou rukou a okem, který bojoval ve dvou světových válkách

repro: BBC.com

Generál Adrian Carton de Wiart | FOTO: repro: BBC.com

Sir Adrian Paul Ghislain Carton de Wiart měl po válečných zraněních jen jednu ruku a jedno oko, ale jako válečný hrdina bojoval během šesti desetiletí ve třech velkých konfliktech, z nichž dva byly světovými válkami, přežil havárii letadla a zajatecký tábor. Při výročí 75 let od konce války se hodí připomenout generála, jehož osudy vydají na několik knih, a přitom jeho jméno u nás, na rozdíl od jmen notoricky známých postav, většina lidí nebude znát.

Tento muž mohl patřit k různým papírovým generálům, kterých je historie plná, ale válečná vřava byla pro něj vášní a stále se do ní vracel. Narodil se v Bruselu v aristokratické rodině 5. května 1880. Jeho rodiče byli Irové. V roce 1891 ho poslali na internátní školu v Anglii a studoval práva v Oxfordu.

Pavel Hofman

V roce 1899 zahlédl první příležitost zažít válku. Po ukončení studia odešel jako britský voják během druhé búrské války do Jižní Afriky. Nebyl ještě ve věku, kdy by mohl vstoupit do armády, a nebyl britským státním příslušníkem. Také neměl souhlas svého otce. Předstíral tehdy, že je mu 25 let, a podepsal se pseudonymem.

Búrská válka pro něj znamenala křest ohněm, který skončil tím, že utrpěl zranění kulkami, které zasáhly jeho žaludek a slabiny. Musel se vrátit do Anglie. Chtělo se mu zpět do války, ale musel si na to deset let počkat.

Při vypuknutí první světové války v létě 1914 sloužil Carton de Wiart, nyní již poddaný britského impéria, v britském protektorátu Somaliland, Somálsku, a bojoval proti silám náboženského a národního vůdce Mohammeda Abdullaha Hassana. Během útoku na nepřátelskou pevnost byl zasažen střelou do paže a do obličeje a přišel o levé oko a část ucha. Za své zásluhy obdržel Distinguished Service Order (DSO).

Lord Ismay, který sloužil v Somálsku po jeho boku, o něm v roce 1964 napsal: „Upřímně si myslím, že považoval ztrátu oka za požehnání, protože mu to umožnilo dostat se ze Somalilandu zpět do Evropy, o které si myslel, že tam se dějí skutečné věci.“ Zraněný voják se tedy vrátil do Anglie a zotavoval se v pečovatelském domě v Park Lane. Na toto místo se vracel po každém dalším zranění, takže už tam měli připravené jeho vlastní pyžamo. Místo ztraceného oka mu dali skleněné, ale to mu bylo tak nepříjemné, že ho údajně jednou vyhodil z taxíku a místo něj nosil přes oční důlek černou pásku.

Tyto drobnosti pro něj nepředstavovaly žádnou překážku a v květnu 1915 se objevuje v zákopech u belgického města Ypry. Po něm je dodnes pojmenován bojový plyn, který tam byl poprvé použit: yperit. Tam, když Němci zahájili dělostřeleckou palbu, utrpěl Carton de Wiart těžké zranění levé ruky, a ta mu pak musela být amputována. Příběh bojovníka ale pokračoval dál stejným způsobem.

Po zotavení znovu dokázal přesvědčit lékařskou komisi, že je schopen boje. V roce 1916 převzal velení 8. praporu Gloucestershirského pluku a jako velitel se na Sommě stal legendou.

Své muže Adrian Carton de Wiart přímo elektrizoval. Páska přes oko, prázdný rukáv a výrazný knír, to všechno ve spojení s jeho statečností mu dalo proslulost a muži pod jeho velením líčili, že jeho přítomnost mírnila jejich strach.

Během tvrdých bojů o vesnici La Boiselle se situace na bojišti stále měnila. Když byli zabiti další tři velící důstojníci, Carton de Wiart převzal velení všech jednotek bojujících ve vesnici a zadržel nepřítele.

Za své akce v La Boiselle obdržel Viktoriin kříž, nejvyšší britské vojenské vyznamenání za statečnost. Ve své autobiografii ale medaili později ani nezmínil s tím, že všichni v jeho pluku dělali to, co on.

Ani to ještě nebyl konec dráhy nezničitelného vojáka. Carton de Wiart žil po většinu meziválečného období v Polsku jako člen britské vojenské mise. Bojoval s bolševiky a přežil leteckou nehodu. V Polsku se i usadil a trávil tam většinu roku, jen na zimu jezdil na tři měsíce do Anglie. Když vypukla druhá světová válka, účastnil se bojů v Polsku a nakonec musel uprchnout před německými a sovětskými jednotkami. V Rumunsku mu hrozilo zadržení, ale povedlo se mu uniknout díky falešnému pasu.

V roce 1940 bojoval v Norsku a nakrátko byl poslán do Severního Irska.

V dubnu 1941 jej vyslali do britské vojenské mise v Jugoslávii, ale jeho letounu nad Středozemním mořem selhaly motory a zřítilo se do moře. Carton de Wiart upadl do bezvědomí, ale studená voda ho probrala. Když s ostatními plaval ke břehu, který byl asi jednu míli daleko, zajali ho Italové. Přestože byl už šedesátník, několikrát se pokusil ze zajateckého tábora uprchnout. Jednou se mu v přestrojení za italského rolníka podařilo unikat osm dní, což byl slušný výkon, když se vezme v úvahu, že jeho vzhled byl dost nápadný a neuměl italsky. Nakonec byl za dva roky ze zajetí Italy vyzvednut a převezen do Říma, protože italská vláda hodlala ve válce přeběhnout na druhou stranu a chtěla ho použít jako prostředníka. Takto se dostal v roce 1943 do Lisabonu a odtud zpět do Británie.

Ve službě vlasti pokračoval. Winston Churchill ho vyslal jako svého zástupce do Číny k tamnímu vůdci Čankajškovi a tam Carton de Wiart setrval až do roku 1946. Zbytek jeho života už se odehrával mimo bojiště.

Winston Churchill ho obdivoval, označil ho za „model rytířství a cti“ a napsal předmluvu k jeho autobiografii.

Nezničitelný voják se usadil v hrabství Cork a trávil čas rybolovem. Zemřel pokojně v roce 1963 ve věku 83 let.

(Zdroj: BBC.com, en.wikipedia.org)

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner