Nizozemský velvyslanec v Praze Kees Jan René Klompenhouwer v rozhovoru pro deník FORUM 24 ocenil vztahy mezi Českou republikou a Nizozemskem. Za zásadní označil společný postoj obou zemí ohledně tzv. podmínky právního státu. Mluvili jsme ale také o koronaviru nebo o tom, že na konci roku 2020 muselo Nizozemsko vyhostit dva ruské diplomaty.
Jak byste popsal česko-nizozemské vztahy?
Myslím, že jsou skvělé. Když se podíváte do minulosti, vidíte silné propojení našich zemí, opravdu hluboké. Jde nám o stejné hodnoty. Nejlepším příkladem je Jan Amos Komenský. Váš hrdina! Ale on je hrdinou i v mé zemi. Mnoho škol nese jeho jméno, existuje nadace, která se věnuje vzdělávání, která je taktéž pojmenovaná po něm. Takže máme společnou historii. Komenský strávil v Nizozemsku poslední část svého života.
Já sám si také pamatuji pražské jaro. Po okupaci v srpnu 1968 mnoho Čechoslováků opustilo zemi a našlo otevřenou náruč právě v Nizozemsku. Dodnes tu najdete mnoho českých jmen třeba i mezi poslanci! Mám přítele, který je synem českých emigrantů, byl vychován v Nizozemsku a později se vrátil do České republiky. Je to úspěšný byznysmen.
Pak tu byl rok 1977, čas normalizace, kdy vznikla Charta 77. V březnu 1977 se díky iniciativě nizozemského novináře Dicka Verkijka sešel ministr zahraničí Nizozemska Max van der Stoel během oficiální návštěvy Prahy s mluvčím Charty 77 Janem Patočkou. Stal se tak prvním západním politikem, který otevřeně podpořil české disidenty. To byl velký šok pro komunistickou stranu. I tady na velvyslanectví máme velkou fotografii z tohoto setkání, byl to zásadní politický moment. Jan Patočka byl později zatčen a po výslechu zemřel.
Je tedy v Nizozemsku nějaká velká česká komunita?
To nevíme, protože jsme Čechy přijali mezi sebe. Není mezi námi rozdíl. Někdy to poznáme podle jména, někdy ale ani tato jména nejsou česká, ale znějí německy. Je to například politik Boris Dittrich, který je synem československého emigranta Zdeňka Dittricha, který do Nizozemska odešel po roce 1948.
Hodnoty týkající se svobody sdílí Nizozemsko a Česko i dnes. Spolupracujeme v otázce lidských práv ve světě a cítíme v tom velkou podporu ze strany ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Bylo pro nás velmi důležité například to, že se v Evropském parlamentu podařilo prosadit tzv. podmínku právního státu. Je to skutečně zásadní podmínka. Šlo o německou iniciativu, kterou podpořila i Česká republika i Nizozemsko. To dokazuje, že o některých věcech uvažujeme stejně. Ano, myslím, že máme jen ty nejlepší vztahy. Obě naše země věří v důležitost NATO a Evropské unie. Souhlasíme spolu v celé řadě témat.
Zmiňujete podmínku právního státu. Jak hodnotíte postoje Polska a Maďarska, které proti této věci protestovaly?
Došli jsme ke kompromisu, který byl přijatelný pro všechny. Ano, byla to těžká diskuze. V této debatě jsme hodně spolupracovali s Českou republikou a prosazovali tuto fundamentální součást hodnot EU. Protože Polsko a Maďarsko jsou častým tématem Evropské komise právě v těchto otázkách, v obou zemích existují pochybnosti o nezávislosti justice či médií i o tom, jak jsou utráceny evropské peníze, je logické, že se jim nelíbila podmínka právního státu. Maďarsko je dnes již více autokracií než demokracií. Proto je logické, že se o to zajímáme. Členské státy EU ale musí fungovat na demokratických principech. Jsme členy stejného klubu. V každém kompromisu je i ústupek, bez toho by žádný kompromis neexistoval. Ukázalo se, že i přes velké rozdíly jsme schopni spolupracovat. To je dobrá zpráva ve světě, kde má člověk často pocit, že rozdíly mezi jednotlivci i mezi státy jen narůstají. Doufám, že se stejným způsobem podaří dohoda týkající se tématu klimatické změny a Green Dealu.
Tady ale mají Česká republika a Nizozemsko odlišné postoje.
Mají hlavně jinou startovací pozici. Pro Českou republiku je zásadní těžba uhlí, to je realita. Taktéž Česko využívá jadernou energii, která se v Nizozemsku využívá minimálně. Je proto nutné jednat. Je legitimní, že každá země má své zájmy. Jsem si jistý, že najdeme cestu k dobrému kompromisu, který bude moci podporovat i Česká republika. Je to velmi důležité.
Zásadním tématem je samozřejmě stále koronavirová krize. Jaká je situace v Nizozemsku?
Bohužel situace stagnuje. Stejně jako v Česku počty nakažených zase stoupají. Obě vlády musí přijímat nepopulární opatření, musela přijít omezení týkající se Vánoc… Jsem velmi rád, že existuje koordinace na evropské úrovni. Máme společný režim pro cestování lidí mimo EU. Společně jsme vyvíjeli vakcíny, u nichž doufám, že se díky nim podaří pandemii zastavit. Nejsme z toho ale venku a jsem přesvědčen o tom, že až do příštího léta nebudeme žít normálně.
Jak vypadala omezení v Nizozemsku?
Obchody zůstaly otevřené po celou dobu, i na jaře. V té době nám déle než v Česku trvalo zavedení nošení masek. Ty jsou dnes doporučeny, nikoli nařízeny. Je to proto, že lidé v Nizozemsku velmi špatně snášejí jakékoli omezování svobody. Vláda se spoléhá na zodpovědnost obyvatel, ale bohužel ne všichni jsou zodpovědní. Je nutné hledat vyváženost mezi různými pohledy, vláda bojuje. V Nizozemsku stejně jako v Česku. Navíc se všechno teprve učíme. V březnu nikdo netušil, co se děje, co dělat správně tak, aby se předešlo dalším problémům. Každý stát hledal svoji cestu. Ve svobodné společnosti není jednoduché zavádět tvrdé restrikce. Myslím si ale, že v případě další podobné situace budeme připraveni lépe, budeme více zásobeni ochrannými prostředky a tak dále.
A co ekonomické problémy?
Samozřejmě jsou tu velice zasažené sektory. Turismus, cestování, restaurace. Mnoho firem funguje mnohem méně. Například módní průmysl – obchody s oblečením jsou totiž zavřené. Hodně sektorů je tvrdě zasaženo. Vláda připravila podporu pro takové podniky. Stojí to hodně peněz. Naštěstí tu máme evropský Fond obnovy, z nějž získáme mnoho peněz, které nám pomohou překonat šok pro ekonomiku. Musíme udělat vše pro to, aby se ekonomika v Evropské unii nezhroutila. A až ji stabilizujeme, musíme hledat způsob, jak se z krize dostat a znovu ji nastartovat.
Jaká je v podobné krizi role nizozemské královské rodiny?
Máme s královskou rodinou speciální vztah. Král a královna jsou populární, protože se zajímají o to, co trápí nizozemské občany. To je skvělé. Ale jistěže nemají rozhodující roli v přijímání složitých rozhodnutí, jejich postavení je symbolické.
V prosinci Nizozemsko vyhostilo dva ruské diplomaty. Co se stalo?
Mohu hovořit jen o tom, co vím z médií a z vyjádření tajných služeb. Dva ruští diplomati byli označeni jako persona non grata kvůli aktivitám, které byly v rozporu s jejich diplomatickým postavením. To znamená, že šlo o špionáž. Oba byli velmi aktivní v organizování sítě lidí v citlivých pozicích v Nizozemsku, zejména technologicky zaměřených, a ve využívání této sítě k vyzrazení tajných skutečností. Šlo o velkou síť, kterou se podařilo vytvořit, pečlivě vytvořenou. Druhý z diplomatů ji v posledním roce aktivně rozšiřoval. Mělo to dlouhodobý efekt. To je to, co bylo zveřejněno, a ani jedna z osob nemohla zůstat v Nizozemsku.
Bude to mít efekt na vztahy Nizozemska a Ruské federace?
Nevím. Ale když se podíváte na to, jak to obvykle chodí, zjistíte, že Rusko vždy reaguje. Pokaždé to nazvou provokací, s tím má ostatně Česká republika své zkušenosti. Rusové nereagují hezky ani mírně. Ale my máme právo bránit naši nezávislost a bezpečnost – o tom to je. Společně musíme pracovat na tom, abychom podobným situacím předcházeli.
Co máte v České republice rád?
Toho je mnoho. Na prvním místě lidi. Jsou milí a přátelští. Jsou nohama na zemi, stejně jako my. Česká republika je nádherná země s úchvatnou přírodou. A města máte taky krásná. Praha je poklad. Cítím se poctěn tím, že tu mohu pracovat.
Překvapilo vás v Česku něco?
To je těžká otázka. Myslím, že příjemným překvapením každého dne je kreativita lidí. Češi umí skvěle hledat řešení různých situací a problémů. Umí si poradit.
