RECENZE / Mezinárodní filmový festival v Cannes se zhoupl do své druhé půlky. Slunce tu střídají bouřky, stejně jako se mění nálady na filmovém plátně. Debaty o možných vítězích i o tom, který film koho zasáhl, neutichají. Jedním z probíraných snímků je vedle španělského Siratu, německého duchařsky laděného Sound of Falling a americké love story Zemři, má lásko též ponuré historické drama ukrajinského režiséra Sergeje Loznicy s názvem Dva prokurátoři.

Těžké ocelové dveře jako průchod do vězení fyzického i pomyslného: do věčné noční můry Ruska. Tak funguje vstupní brána ve filmu režiséra Sergeje Loznicy, jež se odemyká a zamyká častěji, než může člověk unést. Jsme v roce 1937 a Stalinův teror vrcholí, za mříže i do gulagu jsou posílány tisíce lidí.

Ukrajinský filmař je pravidelným hostem zdejšího festivalu a jeho filmy (dokumentární i hrané) se těší pozornosti výběrových porot i novinářů (loni to byl například dokument Invaze). Jeho aktuální snímek je adaptací nevydaného románu Georgije Děmidova, jenž přežil gulag. V centru stojí mladý a idealistický prokurátor Korněv, jenž je státem „á forma“ pověřen tím, aby dohlížel na dodržování práv odsouzených a „spravedlnost“ procesů.

Dále čtěte

Farářův konec: fraška Josefa Škvoreckého v režii Evalda Schorma „o světě po Únoru“

NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Původně měl roli pronásledovaného „mlčenlivého hosta“ ve filmu Jana Němce O slavnosti…

Dopis psaný krví

Vězení je plné pobíhajících, podvyživených vězňů s kruhy pod očima, kteří mají za úkol vykonávat nejrůznější podřadné a těžké práce. Jsou jako bezejmenní mravenci v kupě zkorumpovaného krutého státu mechanicky plnící zadané úkoly. Jeden takový úkol – spálení hromady neotevřených petic – dostane i starý muž uvězněný jako mnozí jiní pod groteskní záminkou. Přestože je varován, aby zničil každý dopis, vězeň jeden ukradne. Něco na tomhle zvláštním útržku s načmáranými slovy jej zasáhlo a přimělo k riskantnímu činu. Možná proto, že byl napsán krví… 

Není důležité, jak se dopis posléze ocitne na stole Korněva, jako spíše to, co v pomalém, tísnivém vyprávění následuje. Postupně se odhaluje, že prokurátoři jsou vlastně dva. Kromě Saši Korněva (skvělý Alexandr Kuzněcov) také Andrej Vyšinskij (Anatolij Bělyj), skutečný Stalinův generální prokurátor, jenž stojí za krutými, vykonstruovanými procesy. Korněv se jako naivní mladý úředník ovšem rozhodne stížnost (jež k němu neměla nikdy doputovat) vyšetřit a vydá se do věznice v Brjansku, kde se setkává s autorem listu Stepňakem, stárnoucím bolševikem obviněným ze sabotáže. A zvolna odhaluje nejen jeho osobní trýzeň, ale i systémovou hnilobu.

Dále čtěte

Objednejte si plakát Putinův zlý sen a ukažte všem, jak bude vypadat rozdělené Rusko

Chcete si doma pověsit opravdu vydařený plakát? Chcete mít něco, čím vyjádříte svůj názor? Tak právě pro vás je tu…

Paralela k dnešku

Režisér Loznica líčí Korněvův kafkovsky dojemný příběh v mrazivých detailech a zároveň se sarkastickým nadhledem. Významně mu v tom pomáhá skvělý hudební doprovod Christiaana Verbeeka. Dva prokurátoři se sice odehrávají ve 30. letech minulého století a líčí degradaci práva své doby, jsou ale nepřehlédnutelnou paralelou k ruskému dnešku.