„Normální svět“ vidí populisté podobně v Německu i Česku. Ať jde o gender, klima či média

Německé parlamentní volby budou na podzim o dva týdny dřív než ty české. A i když srovnávat obě země z hlediska mentality či politiky dost dobře nejde, loví němečtí populisté voliče na podobné sliby nebo fráze jako jejich sesterské strany v Česku. Ukazuje to volební program AfD, původně strany odpůrců eura, kterou však postupně stále víc začala ovládat krajní pravice.

Alternativa pro Německo (AfD) se často hlásí ke stejným hodnotám jako SPD Tomia Okamury, obě strany jsou i součástí stejné europarlamentní frakce Identita a demokracie. S německou stranou chtělo krátce po založení spolupracovat i hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího. Bližší pohled do programu AfD ukazuje, že názorový překryv s českými populisty je skutečně pozoruhodný.

Už samotný název volebního programu „Deutschland. Aber normal“ připomíná český „normální svět“, za jehož obránce se v tuzemsku explicitně označuje právě hnutí Trikolóra.

Klima podle vzoru Klaus

Podobně jako SPD se také AfD v programu ohání slovem suverenita a přímá demokracie. Tady by německá partaj chtěla rovnou zavést referenda po švýcarském vzoru, což v minulosti prosazoval i Okamura.

Čeští i němečtí populisté jsou zajedno třeba i v otázce veřejnoprávních médií. Trikolóra a SPD prosazují jejich zestátnění, respektive transformaci na příspěvkové organizace řízené například ministerstvem kultury. AfD by veřejnoprávní média „přestavěla“ – rozuměj seškrtala na zhruba desetinu stávající velikosti.

Koncesionářské poplatky by podle plánu AfD nahradily finanční odvody technologických firem, které „šíří audiovizuální obsahy, streamovací služby, dominují německému trhu a přitom platí nedostatečné daně a odvody“.

Za pozornost stojí i kapitola „Klima“, kde se AfD snaží vypořádat s otázkou klimatické změny i s jejími možnými příčinami – a povzbuzuje voliče ke klimatickému optimismu: „Nikdo nepopírá aktuální globální oteplování. Podle AfD ale nemusí mít jen negativní dopady. Dějiny lidstva dokazují, že teplá období vždy vedla k rozkvětu života a kultur,“ tvrdí strana s tím, že momentální nárůst je v toleranci teplotních výkyvů známých už v předindustriální době.

V tomto bodě se strana názorově blíží Václavu Klausovi staršímu, který rovněž působí v hnutí Trikolóra a jehož skepse ke „klimalarmismu“ je všeobecně známá. Český exprezident AfD dlouhodobě podporuje, vystoupil na řadě jejích akcí, včetně těch předvolebních, a dá se čekat, že mu strana dá prostor i letos.

Právo na hotovost. A na němčinu

Nejde však jen o klima, stoprocentní shodu s Trikolórou vykazuje i oddíl programu, který se věnuje zachování hotovosti. „Hotovost je svoboda a ochrana před vyvlastněním a totální kontrolou“, píše AfD. Trikolóra loni přišla s návrhem zakotvit právo platit hotově rovnou do ústavy.

SPD s Trikolórou se loni také poměřovaly ve svém odporu vůči Evropské unii a v razanci, s jakou z EU chtějí či nechtějí vystoupit. AfD má v tomto ohledu jasno: „Vystoupení Německa z EU a založení nového evropského hospodářského a zájmového společenství považujeme za nezbytné.“ Naopak v případě Severoatlantické aliance uznává, že členství v NATO patří zatím k ústředním součástem německé bezpečnostní strategie. Ani Trikolóra, ani SPD také Alianci opouštět nechtějí.

Alternativa pro Německo se také v programu vymezuje proti „genderově vyváženému“ jazyku a prosazuje zakotvení němčiny jako státního jazyka do německé ústavy.

V programu AfD nechybí ani „přepisování dějin“, narativ populární i u českých populistů. Německá partaj má v tomhle ohledu na mysli konkrétně strhávání soch či přejmenovávání ulic – nebo slovy stranických copywriterů „agresivní pokusy o ideologické, moralizující překrucování historie“.

Neočerňujte císařství, žijeme z něj doteď

Program AfD má však i něco, co programy českých populistických stran nemají – pasáž zaměřenou na starší národní dějiny. V tomhle bodě se AfD obrací cíleně na radikálnější a národoveckou část voličů, včetně extremistů.

AfD zmiňuje památníky kancléře Bismarcka a další sochy z éry německého císařství, jejichž ostrá kritika podle strany „nemíří jen na někdejší stát, ale i na německý národ jako takový“. Strana doslova tvrdí: „Debata o údajné nutnosti dekolonizovat německou kulturu jde ruku v ruce s proklínáním ‚bílého muže‘ a zpochybňuje vědomí naší kulturní identity.“

AfD také odmítá, že by neexistoval rasismus proti bělochům a nechce paušální vracení sbírkových předmětů z bývalých německých kolonií.

Německé dějiny je podle strany nutné vnímat v celé jejich šíři a nesoustředit se jen na „pády“, protože – jak tvrdí AfD – „národ bez sebevědomí neobstojí“. Staví se proti očerňování někdejší německé císařské říše s tím, že „z jejích výdobytků žije Německo dodnes“.

Připomíná to výroky, kvůli kterým se strana v minulosti stala terčem kritiky. Jeden z čelných politiků AfD Alexander Gauland prohlásil, že „Hitler a nacionální socialisté jsou jen ptačí trus na naší úžasné historii“. Kvůli podobným excesům, ale zejména kvůli kontaktům politiků i sympatizantů AfD s extremistickou scénou, má stranu už dlouho v hledáčku i německá kontrarozvědka.

Ke stejnému myšlenkovému dědictví se odkazují i buršácké spolky, formálně udržující staré studentské tradice. Také buršáci patří k okruhu sympatizantů AfD a řadu jejich spolků úřady v Německu i Rakousku rovněž monitorovaly kvůli extremismu.